○DON'T LEAVE ME THIS WAY○ TaeKook FF

-4.kapitola-

Hotely v Anglii jsou vskutku kouzelné místo. Je to, jako byste byly v Bradavicích. Až na to, že nejste v Bradavicích. Nejsou tady žádní tříhlaví psy, šachty, ve kterých žije několikametrový had, ani mluvící klobouky. Na druhou stranu stačí vejít do špatných dveří a máte pocit, že brzo umřete.

A to přesně se stalo Hobimu.

Byly tři hodiny odpoledne, když se Hopie vzbudil. Myslel si, že už bude poslední, ale nebyl. Zkontroloval pokoje ostatních členů. Jin a Namjoon ještě spali a v pokoji Taeho a Kooka se taky ještě spalo.

,,Tak kde můžou být," zabrblal si, když své dva spolubydlící Jimina a Yoongiho nikde nenašel. Procházel pomalu uličkou hotelu, když v tom zaslechl podivné zvuky. Ozývaly se z malé místnosti na košťata a uklízecí potřeby na konci chodby a Hoseok –ačkoliv maximálně nerad- se za tímto podivným zvukem vydal. Kráčel chodbou za tím zvláštním zvukem a měl nepříjemný pocit že má něco společného s jeho dvěma kamarády. Když došel až ke dveřím a položil ruku na kliku...ne. Přece nemůže riskovat že...

,,Em...haloo?" řekl tlumeně a raději na dveře zaklepal. Zvuky utichly. Chvíli přemýšlel, že by prostě odešel, pak se zpoza dveří ozvalo:

,,Hoseoku?" byl to vcelku vysoký hlas, který se znatelně chvěl a Hobi nevěděl proč.

,,Jimine?" řekl Hope nechápavě.

,,Hos...AH!" ze dveří vyšel hlasitý vzdech, doprovázený Yoongiho:

,,Nevolej ho..." Hopie kompletně zčervenal. Co se to tam proboha dělo? Proč se to tam dělo? Co...co...

,,Ho...seok..hyung...uhhr!" další vzdechy, jak se mu Jimin snažil přes dveře cosi říct, ale nemohl. Hopieho tváře doslova hořely. Něco takového ještě nezažil a rozhodně se nedalo říct, že by se mu to líbilo. Už chtěl říct že odchází, když zpozoroval, jak se dveře pomalu otevřely a s přibývajícími vzdechy se zpoza nich vynořila něčí ruka, která Hobieho vtáhla do místnosti. Do místnosti, ve které byla naprostá tma. Hoseokovo srdce bilo jako o závod a jeho tváře nepřestávaly hořet. Uslyšel nějaké zvláštní zvuky a pak něčí ruku na své hrudi.

,,Ne...nechte toho!" řekl. ,,Do tohohle mě nezapletete!" Rychle se otočil a začal hledat kliku, ale kdosi ho pevně stiskl a přitlačil ke zdi. Jeho srdce se šlo rozskočit, když ucítil něčí dech na své tváři. Byl to Suga. Věděl to.

,,Myslíš," zašeptal. Hopie pevně sevřel své oči a kousl se do rtu když v tom...

V místnůstce menší než Jiminovo sebevědomí se rozsvítilo. Hopie chvíli své oči ani nechtěl otevřít, ale když to udělal...

,,V...vy..." vydechl užasle. Stáli před ním Yoongi a Jimin, kompletně oblečení a naprosto v pořádku. Hopie vytřeštil oči, když zjistil o co tu šlo a to byla chvíle, kdy se Jimin málem svalil smíchy na zem a co bylo překvapivé, tak i Suga se začal smát. Hopie byl oklamán... A nelíbilo se mu to... Hopie byl nazlobenej... A to nebylo dobře...

Ne, ne, ne...on byl přímo nasr*nej!

Zaklonil potupně hlavu k zemi a tichým, ale za to dost hlasitým hlasem aby ho oba slyšeli řekl:

,,Já vás zabiju..." V tu chvíli smích Jimina a Yoongiho utichl, protože slyšet něco takového z úst jejich neprůstřelného sluníčka a to ještě tak hlubokým a hrůzostrašným hlasem...

Jimin se podíval na lehce překvapeného Sugu pohledem: ,,Hyung...sme v prdeli." ... A byli. Oba.

***