○DON'T LEAVE ME THIS WAY○ TaeKook FF

-2.kapitola-

,,Tak co je na plánu dneska?" zeptal se Hobi, když byli všichni po snídani.

,,Máme zařízené lístky do kina, na nějaký nový film," řekl Namjoon trochu nezúčastněně. ,,A pak mám zavolat našim manažerům, ohledně toho, kam pojedeme." Všichni přikývli, jen Tae se zmateně rozhlédl.

,,My někam jedeme?"

,,Ano. Máme si vybrat mezi Anglií, nebo Rakouskem," vysvětlil mu Jin. Taehyung se divil, proč o tom nic neví, ale pak se dověděl, že jim to bylo oznámeno teprve včera.

,,Proč vůbec musíme jet tak daleko?" zeptal se Yoongi. Nechtělo se mu jet pryč z Koreji. Chtěl jen klid, ticho, popřípadě vidět něco zajímavého. Ale strávit 20 hodin v nějakém letadle... Všichni se na něj tiše podívali.

,,Je pravda, že je to daleko. Ale uvidíme zas něco nového..." snažil se všechny povzbudit Jin. Namjoon se k němu brzy připojil.

,,Měli bychom být rádi, že nám něco takového naše společnost nabídla bez toho, abychom tam museli dělat nějaký zdlouhavý koncert. Prostě se musíme rozhodnout kam. Já tam pak odpoledne zavolám a pokud vše dobře dopadne, zítra už budeme v letadle."

,,Já se na to docela těším," řekl Jimin. ,,Chtěl bych jet do Anglie."

,,Já taky," ozval se Hope.

,,Hmm..." zamumlal Jungkook.

,,Takže dohodnuto?" řekl Namjoon, překvapený, jak brzy se dohodli. Možná za to mohlo částečně i ráno. Po chvíli všichni přikývli. ,,Tak dobrá."

***

Ještě toho dne byly manažeři s rozhodnutím skupiny obeznámeni a BTS se vydali do kina. Film se měl hrát od dvou odpoledne a nikdo z nich v podstatě nevěděl, o čem bude.

,,Nemá to být horror?" zeptal se Tae, kterému už se po obědu a množství horké čokolády zvedla nálada.

,,Vlak do Busanu...to nevypadá jako horror," řekl Jimin. ,,Spíš to bude nějaký akční film."

,,To doufám," řekl Hobi a nervózně se zasmál. Neměl ani ponětí, jaké peklo ho v příštích dvou hodinách čeká.

A čekalo. Zatímco ostatní ze skupiny tento ,,akční film" snášeli dost dobře, on se bál, lekal a ke konci dokonce i brečel. Nakonec, plný negativních pocitů vyšel společně s ostatními z kina.

,,To nebylo špatný," posoudil Namjoon.

,,Mohlo to být trochu víc děsivý," řekl Kook a Hobi se na něj vyčítavě podíval. Nechápal, jak někdo může něco takového vůbec vypustit z úst. Proč se vůbec lidi rádi bojí? Co je k tomu vede? Vždyť on měl pocit, že mu srdce vylétne ven z těla...

,,Myslím, že kdyby to bylo víc děsivý, Hoseok už by to nezvládl," řekl klidně Yoongi. Hopie se na něj překvapeně podíval. Suga mu pohled opětoval se slovy: ,,Už teď mě musel držet za ruku..." Všichni se rozesmáli, jen Hobi se začal červenat. To opravdu udělal? Proč si na to nepamatuje? A Yoongi ho při tom ani nenakop do zadku? To se na něj nepodobá...

Zatímco se červenající Hoseok snažil přijít na odpověď k otázce života a smrti, Kookie pozoroval Taeho, který si vychutnávaje horkou čokoládu (ten den už pátou) a povídal s Jiminem. Trochu žárlil. Ale nevěděl, jestli víc na Jimina, nebo na tu čokoládu...

,,Já bych se od své rodiny držel dál," prohlásil hrdě Jimin.

,,Ale kdybys byl zombík, neuvědomoval by sis, že nějakou máš," upozornil ho Tae. Jiminův úsměv vystřídalo zděšení.

,,To bych pak ale..." Taehyung ho poplácal po zádech.

,,Neboj, já bych tvou rodinu ochránil, kdybys na ně zaútočil." Na chvíli se odmlčel. ,,Myslím, že by na to stačila brokovnice...nebo rovnou kulomet?"

,,Díky...No ale počkej!" Uvědomil si Jimin, co právě jeho kamarád řekl. Taehyung se začal smát. Nahlas –jak měl ve zvyku- a se svým obvyklým zabijácky širokým úsměvem. A i přes to se Kookiemu zdálo, že u něj snad hezčí smích ani neslyšel. To ho na jednu stranu potěšilo a na druhou zamrzelo.

Tae se na něj z ničeho nic otočil.

,,Co bys dělal ty?"

,,Co?" řekl Kookie nechápavě.

,,Kdyby ses proměnil v zombíka, co bys dělal..." Kook se zamyslel.

,,Asi bych odešel někam hodně daleko, od všech co mám rád..." Zahleděl se na zem. ,,Abych nikoho nezranil, nebo hůř."

Taehyung na něj zůstal koukat, zatímco se Jimin rozesmál se slovy:

,,S tebou není dneska žádná sranda." Nemá proč, pomyslel si Jungkook. Chvíli se ještě snažil ignorovat Taehyungův pohled, než se Tae sám zahleděl někam jinam. Pak potichu pokračoval s ostatními zpátky na hotel. Nejspíš ho teď bude čekat dost balení. Balení s Taem. A kruci. Jen na to pomyslel a jeho srdce už bilo jako o závod.

Už aby byli v letadle. Už aby seděl vedle nějakého hyunga. Vedle kohokoliv, jen ne Taeho. To už by byla pro jeho srdce až moc velká zkouška.

Jenže karma je svině Kookie.... Karma je svině.....

Tentokrát kratší a méně zajímavá kapitola, z jednoho prostého důvodu. Musela jsem nějak obalit tu krátkou dobu, než už konečně nasednou do letadla směr Anglie :D

Proto doufám, že příští kapitola už bude zajímavější jak pro mě, tak pro vás. 

Zatím se loučí....

-Hemmy