Come here sweetheart Mature (H.S.) CZ překlad

Kapitola 5: First Day.

Když jsem přišla tak byl Mark naštvaný. Byla jsem pryč přibližně 5 hodin a choval se, jako bych byla pryč několik týdnů. Jen jsem ho ignorovala a šla spát, protože jsem nechtěla, aby zničil mé dnešní štěstí. Dostala jsem práci, a to je všechno, na čem mi záleželo.

Po trapném rozhovoru mezi panem Stylesem a Caitlin, mě laskavě šel doprovodit k výtahu a omluvil se za své chování. Stále jsem byla zmatená, proč si říkali jmény. Mám na mysli, že je to normální, ale nepřišlo mi to jako profesionální.

Nevím, možná se pletu.

V současné době jsem koukala na svůj odraz v zrcadle, abych se ujistila, že je můj outfit na svém místě a upravený. Nechtěla bych se ztrapnit jako včera. Hlavě když je to můj první den.

Bože, je to můj první den a já jsem velmi nervózní.

Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Narovnala jsem mé tmavě modré šaty. Popadla jsem mé černé lodičky a zamířila do kuchyně, kde jsem uviděla Marka jak zase pije čaj.

Když projdu kolem něj, abych si dala snídani a kávu, vidím ho jak zvedá obočí. Jeho oči sledovaly každý můj pohyb a já se to snažila ignorovat.

"Co to děláš?" nakonec se zeptal, když jsem nalévala mléko do mé kávy.

"Dělám si kafe" odpověděla jsem vážně.

"Ne, proč ses takhle oblékla?"

"Protože jdu do práce" odpověděla jsem, když jsem šla kolem něj, abych se posadila k jídelnímu stolu.

"Práce?" říká, jako by mě nemohl pochopit.

"Ano Marku,práce. Víš, to je místo, kde se pracuje" řeknu sarkasticky.

"Kde?"

"Styles fashion & Co"

"Ach" to je vše, co řekl, než si vzal své sako a klíče. Dojedla jsem svojí snídani a nádobí dala do dřezu, než jsem popadla svoje věci.

"Můžeš mě prosím odvést do práce?" ptám se pěkně. Já opravdu nechci jet autobusem. Nesnáším to, ještě k tomu, když mám na sobě profesní oblečení.

"No jistě" říká až poté, co zkontroluje svoje hodinky. Vyvalila jsem oči a šla za ním ven, kde zamkl dveře.

Jdeme do jeho auta, přičemž si sedám na místo spolujezdce samozřejmě.

"Víš, kde to je?" ptám se.

"Jo" říká. Zavře dveře od auta a rozjede se.

Chvíli jsme mlčky seděli. Velmi jsem se nudila. Snažila jsem se o rozhovor, ale vše, co jenom udělal bylo kývání hlavou, nebo mi odpověděl jedním slovem. Nevím, co s ním je, ale přála bych si, aby se mnou mluvil.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se nakonec poté, co jsme dorazili k cíli. Neměla jsem v úmyslu odejít, dokud na to nepřijdu.

"Ano. Jsem v pořádku, hezky den" říká mi s napjatým úsměvem.

Povzdechla jsem si a rozepínala svůj bezpečností pás. "Můžu dostat na rozloučenou pusu?" ptám se. Chci, aby se cítil lépe. Nebo možná to bylo proto, že jsem to chtěla. Něco povědomého, než vejdu do budovy plná nejistoty.

Usměje se předtím, než se nakloní a dá mi rychlí polibek na rty. Zamračím se kvůli tomu, jak rychlé to bylo a vystoupím z auta. Dívám se, jak odjíždí, než se otočím na celou budovu, která drží mou budoucnost.

*************

Vzpomněla jsem si, že musím zaklepat předtím než vejdu do kanceláře pana Stylese. Po zaznění "dále" jsem šla dovnitř a viděla ho, jak je u svého psacího stolu. S největší pravděpodobností četl nějaké papíry.

Moje podpatky se ozývali na podlaze, když jsem šla ke svému stolu. Pan Styles ke mě vzhlédl a dala jsem mu malý úsměv.

"Dobrý den pane Stylesi" řekla jsem slušně. Podíval se na hodinky a přikývl.

"Přesně na čas slečno Winters" říká předtím, než přešel k mému stolu, který je v rohu naproti jeho stolu.

"Prosím dejte tyto soubory do počítače a doneste mi šálek kávy" žádá a hází soubory na můj stůl. Kývnu a vstanu.

"Ano pane, uh, jakou kávu si přejete?"

"Sladkou" řekl předtím, než si sedl. Přikývla jsem a šla na chodbu.

Tak kde je kuchyň?

Hledala jsem kuchyň asi 10 minut, nakonec jsem někoho požádala o pomoc. Potkala jsem člověka, který byl laskavý, ale nepamatuju si jméno.

Po tom co jsem udělala kávu jsem zamířila zpátky do kanceláře, kde byl pořád ve stejné pozici u svého počítače.

"Co ti trvalo tak dlouho?" zeptal se rozzlobeně. Polkla jsem a položím kávu na stůl.

"Omlouvám se pane, nemohla jsem najít kuchyň"

Kývne předtím, než se napije horké kávy. Šla jsem si okamžitě sednou, abych se pustila do práce, ale on mě přerušil.

"Co jste do něj dala?" zeptá se, se staženým obočím a kontroluje kávu.

"Půlku a půlku se dvěma Splendas (cukr)" řekla jsem mu. V duchu jsem se modlila, abych to neposrala. Bylo by hrozné, kdybych popletla můj první úkol. Nejvíce nejjednodušší úkol.

Opět se napil, jako by to testoval a přikyvoval. Zamumlal "dobře". Usmála jsem se mému vítězství předtím než otevřu desky s uvedenými soubory.

O tři hodiny a 50 souborů později, byl konečně čas na oběd. Nemohla jsem být ještě víc šťastnější. Byla jsem hladová a v prstech jsem měla křeče z toho psaní a klikání.

Vstala jsem, narovnala mé šaty a šla ke dveřím.

"Je oběd pane Stylesi, potřebujete něco?"

"Přines mi muffin"

"Jaký druh?"

"Čokoládový" řekl a pořád koukal do svého počítače. Přikývla jsem si pro sebe a šla do kuchyně. Chce čokoládový muffin. Což mi přišlo docela divné, když zvažuju, jak přísně a tvrdě vypadá. Vrtím hlavou, když jdu do kuchyně. No spíš do jídelny, protože tam jsou dělníci co vaří a servírují jídla. Mám grilovaný kuřecí sendvič se slaninou a sednu si k prázdnýmu stolu. Nesnáším jíst sama, protože je to tak trapné. Snažím co nejrychleji to sníst a sebrat panu Stylesovi muffin. Šla jsem zpátky do kanceláře.

Měla jsem pocit, že se moje víčka chystají zavřít a já si vnitřně přála, abych měla více kávy.