Come here sweetheart Mature (H.S.) CZ překlad

Kapitola 9: Lunch Date

Předpokládala jsem, že to bude romantický večer s mým krásným snoubencem, ale ukázalo se to být jenom obchodní dohoda.

Mark byl v podstatě jenom na svým hloupým telefonu. Pořád volal nebo posílal SMS zprávy, týkající se práce. Byla jsem otrávená a naštvaná. Udělal přesně to, co mi slíbil, že neudělá. Ale já jsem tam jenom seděla a jedla. On pouze přikyvoval, když jsem mluvila. Tu a tam mé oči zabloudili po restauraci, přičemž jsem si všimla přehnaného interiéru.

Mé oči přistály na druhé straně místnosti a spojili se s nikým jiným než s panem Stylesem. Jeho pohled je intenzivní, když se na mě podíval. Zamračila jsem se a polkla. Večeře se musela zrušit kvůli tomu, že byl Mark unavený. Celou cestu, co jsme jeli autem bylo ticho. Dívala jsem se z okna, abych zabránila jakýkoliv typ rozhovoru. Jakmile jsme se dostali domů, Mark šel dělat svou každodenní rutinu. Osprchovat se, udělat ještě několik dalších věcí na mobilu a poté vypít celou sklenici vody.

Být právě teď v práci je jediná věc, která mě uvolní, když jsem nesvá. Utopím se v práci a zapomenu na existenci mého nepříjemného, předvídatelného snoubence. Ale musím se ještě vypořádat s panem Stylesem, u kterého mám pocit, že je mezi námi napětí. Vždycky se zdá být tak tajemný a zastrašující. Je velmi tichý a vážný. Vždy se soustředí na svou práci, nebo je občas opravdu vtipný. Zírá na vás a šklebí se, jako by věděl něco, co vy ne. Nevím, ale zdá se mi, že ten člověk je divný.

Už je čas na oběd, a tak skáču z mé židle a rychle sbírám své věci.

"Kam jdete slečno Winters?" zeptá se pan Styles, když chytám kliku. Podívám se na něj přes rameno.

"Jdu na oběd pane" odpovím a on přikývne.

"Chcete něco?" ptám se, jako zdvořilí asistent.

"Ne, děkuju" přikývla jsem a otevřela dveře, ale hlas pana Stylese mě zastavil v pohybu.

"Ve skutečnosti, budu doprovázet já vás, pokud vám to nevadí" olizuje si rty, když vstává ze své židle a obléká si sako. Rychle kývnu.

"Jistě" zamumlala jsem. Jak mám asi tak sdělit svému šéfovi, že bych radši byla sama? Jsem zavřená v kanceláři s tímto mužem většinu dne. Musím mít taky prostor od mého šéfa. Jdu za ním ven a projdeme chodbou. Namísto toho, aby jsem šli do kuchyně, tak jsem zamířili k výtahu.

"Kam jdeme? Kuchyně je tamhle" poukážu se svraštělým obočím.

"Myslím, že vím, kde je moje vlastní kuchyně slečno Winters" otočí se a olizuje si rty.

"Ale jdeme do restaurace na oběd" říká, zatímco se výtah otevírá. Kráčí dovnitř, ale já zůstávám stát.

"To je v pořádku pane Stylesi, ale klidně budu jíst tady" pokrčím rameny.

Položí nohu doprostřed dveří těsně než se zavřou, a tak je zastaví.

"Nastupte do výtahu Ello" řekne a já polknu, než nakonec nastoupím. Celou dobu jsme byli ticho a já jsem stála daleko od něj v pravém rohu. Vidím ho z rohu oka jak na mě zírá, ale já ho ignoruju a předstírám, že jsem si toho nevšimla. Výtah zastavil v prvním patře a já jsem vydechla, ani jsem nevěděla že jsem to v sobě držela. Vyšli jsme ven.

"Můžete v tom chodit?" ptá se a ukazuje na mé boty. Vysmívám se a přidám do kroku. Jenom proto, že nosím podpatky neznamená, že nemůžu chodit dobře natož ujít několik mil v nich. Byla jsem vyškolena v těchto podpatkách.

"Uh slečno Winters, jste dobrá" říká za mnou a já udělám pár kroků na druhou stranu.

"Já to vím" říkám a nechám ho projít. Slyším jeho tichý smích. Kavárna byla asi čtyři bloky dolů a jakmile jsme přišli, tak jsem se okamžitě posadili. Pravděpodobně to má co dočinění se stavem pana Stylese.

Sedíme naproti sobě a já si beru menu. Pan Styles celou dobu na mě koukal, jak jsem četla. Všechny tyto potraviny vypadají chutně a já uvažuju o tom, zda si mám dát vše, nebo ne. Jakmile jsem si vybrala, položila jsem menu na stůl a všimla si, že pan Styles pořád na mě zírá. Rozhodla jsem se zahájit konverzaci.

"Takže, víte co chcete?" ptám se a napije se mé vody.

"Tebe" říká, a já jsem se málem udusila vodou, kterou plivu zpátky do sklenice. Slyším jak se směje, ale já jsem byla příliš zaměřená na to, abych neumřela.

"C-co?" koktám s vykulenýma očima.

BLT, chci BLT" říká, a já se mračím ve zmatku.

"Počkat, co?" ptám se a protřepám několikrát hlavou.

"BLT. Slanina, salát a rajčata" říká spíš jako otázku. "Jsi v pořádku?" zeptá se. Jsem v pořádku? Přísahala bych, že jsem slyšela něco jiného vyjít z těch rtů. Asi jsem se zbláznila.

"Jsem v pořádku" říkám a mnu si spánky. Dívá se na mě s podezřele, ale nakonec jenom kývnul. Číšník přišel krátce poté, a bere si naše objednávky. Bylo ticho, ale nemohla jsem přijít na to, jestli je to trapné, nebo ne. Jednou za čas se naše pohledy střetli. Každý z nás načapal toho druhé jak na sebe koukáme. Už mě to začalo lézt na nervy. Jakmile jsme dostali naše jídlo se rozhodl konečně promluvit. To ticho bylo nesnesitelný.

"Tak jak se má Mark?" copak je opravdu potřeba položit tuto otázku.

"Má se dobře. To víte, je zaneprázdněný prací" řekla jsem, když jsem kousla do mého sendviče.

"Opravdu vás nemá moc rád" zasmála jsem se, když jsem si utírala pusu. I ke svému překvapení se i on zasměje.

"Nevyčítáš mu to? Já bych nerad, aby šéf trávil většinu dne s mou krásnou snoubenkou" říká, až se trochu začervenám.

"Úplně sám" pokračuje s vážným tónem. Podívám se mu do očí. Díváme se na sebe pár vteřin, než promluvím.

"Jo, myslím" říkám tiše a stále nepřerušuju oční kontakt. Leknu se, jakmile slyším pád z druhého konce místnosti. Ukázalo se, že nějaký číšník uklouzl a vše co nesl se rozbilo. Snažila jsem se nesmát.

"Takže, jaký byl důvod?" obracím se zpátky na pana Stylese a vidím ho jak jí BLT. Jeho ústa byla otevřena široce, aby se tam vešlo sousto jeho sendviče.

"Cože?" vracím svůj pohled z úst na oči.

"Včerejší noc" říká.

"Chtěli jsme mít nějaký čas pro sebe. Jen my dva." pokrčila jsem rameny. Nemyslela jsem, že by bylo nutné se podělit o své osobní údaje se svým šéfem. Ale myslím, že by asistentka měla mít silné spojení se svým šéfem. To dělá práci mnohem jednodušší a pohodlnější.

"Nevypadalo to jako by jste byli jenom vy dva" pokrčí rameny.

"Prosím?"

"Říkám, že spíš dával pozor na svůj mobil než aby vedl rozhovor s vámi. Prakticky byl na rande se svým telefonem."

"Bylo to kvůli práci" bránila jsem se.

"Jsou chvíle, kdy je něco důležitějšího než práce. Mohl to udělat jindy" říká a hledí mi do očí. Chtěla jsem bránit Marka, ale nemohla jsem. Pan Styles měl pravdu. Pokrčila jsem rameny a podívala se na mé prsty, který si hráli pod stolem.

"To je v pořádku. Práce je pro něj opravdu důležitá"

"Ale vy by jste měla být důležitá" řekl.

"Co jste, doktor přes lásku?" vysmívám se sarkasticky, ale věděla jsem, že to byla chyba.

"Ne, ale vím kdy je někdo nešťastný a nespokojený"

"Jsem spokojená" odpověděla jsem.

"Ale jste šťastná?" zeptá se s tvrdým pohledem

"Jo" odpověděla jsem pokorně, snažíc se ho pravděpodobně přesvědčit.

"Uvidíme" říká. Dává peníze na stůl a vstane ze svého místa.

"Pojďme" to je vše, co řekl než vyšel ven.