Come here sweetheart Mature (H.S.) CZ překlad

Kapitola 13: I can't Do it

OMLOUVÁM SE ZA VŠECHNY GRAMATICKÉ CHYBY. GRAMATIKA NENÍ MOJE SILNÁ STRÁNKA . 

OMLOUVÁM SE JESTLI BUDOU NĚKTERÉ VĚTY NESROZUMITELNÉ. 

ALE SNAD TO PŮJDE ČÍST.

Nemohla jsem spát. Už od 5 hodin sedím u stolu a mračím se na zeď spolu s kávou, která je pravděpodobně zmrzlá. Snažila jsem se usnout ale bylo to marný.  Šla jsem si pro oblek do práce. Opravdu se netěším, až potkám pana Stylese. Ale hlavně se obávám rozhovoru s Markem. Už teď vím jaké to bude. Bude na mě křičet, řekne mi že jsem děvka, pak se mnou přeruší spojení a poté mě vyhodí. Kam bych ale šla? Moje rodina a přátelé jsou v Americe a dokonce jsem s nimi už roky nemluvila. Když přemýšlím o téhle hrozné situaci, do níž jsem se dostala, vezmu si ledovou kávu a napiju se.

Kousnu se do rtu a přemýšlím o tom, jak mu to povím.

"Hej Marku, víš já jsem tě minulou noc podváděla"

"Marku je mi to moc líto, vím že jsem udělala obrovskou chybu"

"Podvedla jsem tě"

"Přísahám, že to nic neznamenalo" 

Nic z toho mi nepřišlo jako správná omluva. Mračím se a přitlačím prsty k mým vlasům.

"Co tu děláš tak brzo?" Mírně uskočím, když zaslechnu hlas a narazím do stolu. Ale tahle bolest mi nijak nevadila. To, že pravda půjde ven, byla mnohem bolestivější. Mark tam stál přede mnou, zvedl obočí.

"Jsi v pořádku?" zeptal se, když si všiml, že jsem ticho. Věnovala jsem mu malý úsměv a přikývla mu, aby  věděl, že jsem v pořádku, i když  to bylo daleko od pravdy. Usmál se, než se posadil ke mně se svým čajem a telefonem. Mezi námi bylo ticho. Zírala jsem do svého hrnku a on se díval do mobilu.

"Marku, Já - musím ti něco říct" přeruším ticho. Můj hlas byl tichý a jemný. Mé oči se odvrátili od hrnku k němu, abych ho viděla. Stále koukal do mobilu.

"Marku slyšíš mě, já.."

"Jo, jo slyším. Hele podívej, zrovna mi někdo volá" řekl a vztyčí prst, abych mě umlčel.

"Tohle je vážné"

"Zatraceně Ello, řekl jsem ticho". Zhluboka se nadechl, vzal mobil a šel do ložnice. Zamračila jsem se. Samozřejmě. Když mu potřebuju něco říct, tak je telefonát důležitější. Mohla bych krvácet na podlaze, ale radši by odpověděl na telefonát, než aby mi pomohl. Vzala jsem svůj kávový hrnek a dala ho do dřezu, kde jsem s ním silně praštila, ale bylo mi to jedno. Naklonila jsem se k umyvadlu, dlaněmi se opírala o kraje a dívala se na nádobí v umyvadle, které včera v noci neumyl. Popadnu mýdlo a houbu, a rychle je umyju a uložím do skříně, kam patří. Přísahám, že kdybych tu nebyla, tak by to tu bylo ohavné. 

Za pár minut přijde a vezme si sako a kufr. Protočím oči. 

"Copak jsi mi to chtěla říct zlatíčko?" požádá mě, abych mu řekla to co jsem chtěla.

"Ach, ale nic" zamumlám a chystám si vzít i moje věci. Dám si šátek kolem krku, protože je Londýn dost chladný.

"Ello omlouvám se, byla to práce a .."

"Vím, vím, že je to důležité" usmála jsem na něj hořce, než jsem si vzala sako. Vzdychne, když si přede mě stoupne. Vyhýbám se očnímu kontaktu a nazuju si boty.

"Zapoměl jsi na moje narozeniny" vyhrkla jsem. Možná to nebyla první věc, kterou jsem mu chtěla říct, ale i tak jsem ho na to chtěla upozornit.