Šly jsme s Alyou do parku a cestou jsme potkaly Nina. Zjistila jsem, že ti dva spolu chodí. Přeju jim to. Jsem šťastná, že je Alya šťastná. Nino: "Mám mu teda zavolat?" Zeptal se nás Nino. Povídali jsme si o tom, že by za náma přišel Adrien a zkusil by si mě získat znova. Hádejte, kdo to vymyslel...ano Alya. Ta holka se všude plete! Ale přesto jí mám strašně moc ráda. Alya: "Jo! A rychle, Marinette začne nadávat!" Musela jsem se zasmát. Ano v tu chvíli jsem chtěla začít nadávat Alye ale raději si to s ní nerozhádám. Nino: "Tak teda dobře." Nino zvedl mobil a naťukal do něj číslo. Přiložil si ho k uchu a čekal. Nino: "Ahoj kámo. Jsem s Alyou a Marinette v parku. Necheš přijít?" Adrien mu začal do mobilu něco říkat. Nino: "Fajn ale pohni." A zavěsil. Alya: "Takže přijde?" Nino: "Jo, jen si musel...něco zařídit." Asi to bude znít divně, ale mám pocit, že šel něco zařizovat kvůli mě. Ale nikdo z nich neví, jak to je těžké pro mě! Všichni hned: honem, honem vzpomeň si! Ale ono to nejde! Je to hrozně těžké! Ráda bych si na něj vzpomněla, ale nejde to! A navíc oni mě do toho doslova nutí! Už ani nevím, jestli si na něj chci doopravdy vzpomenout. Asi po deseti minutách čekání jsem si řekla, že už asi nepřijde. To jsem se ale spletla. Někdo mi zakryl oči. Alya: "Hádej, kdo to je!" No, takže Alya to být nemůže, ta má menší ruce, Nino taky ne, protože takhle Nino nevoní. Ta vůně...byla nádherná. Ale kdo to je? No jasně... Marinette: "Adrien?" Adrien: "Jo! Jak jsi to poznala?" Sakra. Je mi trapný říkat, že krásně voní. Marinette: "No...bylo to jasný. Ani jeden z nich to být nemohl a ty jsi měl přijít." Adrien se pro něco ohnul a dal si to za záda. Adrien: "Marinette. Vím, že to pro tebe není lehké. Všichni tě nutí, aby sis vzpomněla. Ale ono to nejde. Chtěl bych alespoň začít od začátku..." Zmateně se na něj podívám. On mi snad čte myšlenky! Adrien: "Jmenuji se Adrien Agreste. A ty, krásná slečno?" Adrien vytáhl věc, kterou měl za zádama. Pane bože. V ruce měl tucet rudých růží. Stejné, jak měl v Římě před tou restaurací. Počkat. Řím? Restaurace? Adrien? Já si vzpomněla! Marinette: "Jmenuji se Marinette a miluju tě! Adriene já si vzpomněla!" Vyskočila jsem na lavičku a skočila na Adriena. Nino a Alya začali tleskat. Musela jsem se usmát. Adrien položil růže a obejmul mě. Obmotala jsem mu nohy kolem těla. Adrien: "To je úžasný! Já tě tak miluju a doufám, že až nám bude osmnáct, staneš se mou ženou!" Marinette: "Taky tě miluju! A určitě stanu!" Nino a Alya začali tleskat ještě víc. Dali jsme si s Adrienem pusu. Adrien mě dal na zem. Já ho tak moc miluju! Jsem šťastná, že jsem si vzpomněla!
O tři roky později:
Oddávající: "Marinette Dupainchengová, berete si zde přítomného Adriena Agresta?" Marinette: "Ano." Usměju se na Adriena. Oddávající: "A vy, Adriene Agreste, berete si zde přítomnou Marinette Dupainchengovou?" Adrien: "Ano." Usměje se Adrien. Oddávající: "Nyní si můžete vyměnit prstýnky." Každý jsme si vzali prstýnek. Já ho dala Adrenovi na prst a on zas mě. Jsem tak šťastná! O tomhle jsem snila celý život! Oddávající: "Můžete se políbit." Adrien ke mě přišel, naklonil se a políbil mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl to ten druhý nejkrásnější polibek, který jsem kdy dostala. Proč až druhý? Nejlepší můj polibek byl můj úplně první. Ten, který si ukradl můj nejlepší, nejkrásnější, nejchytřejší Adrien! Strašně moc ho miluju a těším se na náš společný život, který nás teď čeká!
