Beruška a Kocour✔

Kapitola 11-Konečně v Římě

A je tu zas ten otravný budík. Natahuji ruku k telefonu a dám si ho před obličej. Pomalu otevřu pravé oko. Hned ho musím ale zavřít, protože displej mě oslepí. Poslepu vypínám budík. Asi třikrát jsem klikla vedle a tak ho nakonec vypla Tikki. Jsem jí za to vděčná, protože ten budík by tu zvonil ještě tak dobrou hodinu. Když se konečně rozkoukám, zjišťuji, že je osm. Vstanu z postele a hned ležím na zemi. Zakopla jsem o připravený kufr. Proč jsem si ho nedala ke straně už večer? Řeknu si naštvaně. Opatrně se zvednu a jdu do koupelny. Když se podívám do zrdcadla, vypadám jak obluda! Kruhy pod očima, vlasy trčící do všech světových stran! A ten dech? Fuj! Rychle si účesu vlasy a vyčistím zuby. Podařilo se mi zamaskovat i kruhy pod očima. Převléknu se a jdu se nasnída. Je půl. K snídani mi mamka udělala ovocný salát. Když jsem dojedla, taťka mi pomohl s kufrem před dům.
Táta: "Budete mi chybět. Vždyť vás měsíc neuvidím!"
Máma: "Ty to tady zvládneš. Uvidíš. Miluju tě pa."
Dali si dlouhou pusu.
Marinette: "Taky mi budeš chybět."
Říkám, když ho objímám. Dá mi pusu na tvář a my jdeme ke škole. U školy už vidím pár známích tváří. Třeba Rose a její mamku. Taky je tu Juleka a Nathanael. Učitelka tu taky stojí a povídá si s řidičem autobusu, který je tu už taky. Mamka si začne povídat s mamkou Rose a já tam jen tak stojím. Najednou mi zezadu někdo zakryje oči. Leknu se, ale okamžitě poznám, kdo to je.
Marinette: "Alyo! Nech toho!"
Řeknu se smíchem.
Alya: "Promiň kočko. Chtěla jsem tě vyděsit. Myslím, že se mi to i povedlo. Co?"
Marinette: "Jo celkem i jo. Hele můžu se na něco zeptat?"
Nesnáším, když lidi začínají takhle a přesto to sama dělám.
Alya: "Jasně. Ptej se."
Alya má úsměv na tváři a proto mě to zajímá ještě víc.
Marinette: "Proč ses včera chovala tak divně? Myslím ráno ve škole."
Všímám si toho, že jí úsměv padá.
Alya: "No víš. V neděli se něco stalo."
Marinette: "C-co se stalo?"
Alya: "No víš. Já nevím jestli ti to mám říct. Ale tak jo. Řekla jsem Ninovi, že se mi líbí."
Marinette: "Fakt?! A co odpověděl?"
Tak to by mě nenapadlo. Rozhlédnu se kolem. Už tu jsou všichni a řidič nakládá zavazadla do úložného prostoru.
Alya: "Odpověděl..."
Vidím jak jí stekla slza po tváři.
Alya: "...že jsem taky hezká, ale že nechce zničit naše přátelství chozením se mnou."
Chudák Alya.
Učitelka: "Tak děcka. Pojďte si nasedat do autobusu! Odjíždíme!"
Ještě Alye setřu slzu z tváře a společně si jdeme sednout. Sedl y jsme si tak nějak doprostřed. Ale spíše to bylo vzadějc. Celou cestu autobusem mi Alya vyprávěla o neděli a o Ninovi. Jízda autobusem utekla tak rychle a už jsme byli na letišti. Celá třída si posedala na lavičky ma letišti a čekali jsme až vyhlásej náš odlet. Po hodince se po celém letišti rozeznělo: PROSÍME TY, KTEŘÍ LETÍ LETADLEM PAŘÍŽ-ŘÍM ABY SE ŠLI PŘIPRAVIT DO LETADLA.
Učitelka: "Tak děcka. To je naše letadlo! Rychle pojďte."
Na letišti byl hrozný zmatek ale za chvíli už jsme všichni seděli na svých místech a čekali na odlet.
Marinette: "Já už se tak těším! Už jen čtyři hodiny a jsme v Římě!"
Vykládám tam Alye o tom, jak moc se těším. Po hodině letu se mi chtělo spát.
Alya: "Hele kočko. Jdu na záchod jo?"
Marinette: "Jo jasně. Jen jdi."
Alya se zvedla a já se opřela o okýnko. Najednou si vedle mě někdo sedl. Myslela jsem, že je to už Alya, ale když jsem se otočila, byl tam Adrien.
Marinette: "Co tady děláš?"
Řeknu celkem ospalím hlasem.
Adrien: "Alya někam odešla a já viděl volné místo u tebe. Tak jsem si sem sednul."
Aha. Na tohle si Alya vybrala špatnou výmluvu. Vím, že to naplánovala. Položím si hlavu na jeho rameno a usnu. Nevím, jak dlouho jsem spala, každopádně, když jsem se vzbudila už vedle mě nebyl Adrien, ale seděla tam Alya. Nějak jsem to neřešila a koukala z okna.
Učitelka: "Děti! Za chvíli přistáváme, tak se připravte!"
Tohle učitelky hlášení bylo opravdu za chvíli skutečné. Celou cestu letadlem (když jsem nespala) jsem přemýšlela o tom, jak se tam domluvíme. Sice ve škole máme na výběr z druhých jazyků italštinu, ale na tu choděj asi čtyři děti od nás. Já jsem jedna z nich a musím říct, že nás tam toho moc nenaučili. No uvidíme. Letadlo přistálo a všichni zatlestali pilotovi. Vystoupili jsme z letadla. Wow v Římě je dnes opravdu vedro. Podívám se na mobil kolik je hodin a zjišťuji, že je za dvacet minut pět.
Učitelka: "Děti! Teď se držte pohromadě! Projdeme letištěm ven a počkáme tam ba náš autobus!"
Křičí učitelka. Jak řekla, tak se i stalo. Když jsme procházeli letištěm, tak jsem poslouchala hovory cizích lidí. Z italštiny jsem poznala slovo děti a hodně. Asi se bavili, že nás je hodně. Když jsme vyšli z letiště, uviděla jsem tu krásu na vlastní oči. Nádherné domy, krásná fontána! Je to mnohem hezčí, než na fotkách na internetu, nebo v knihách. Najednou přijel autobus. Všichni jsme si nastoupili a jeli jsme asi půl hodiny. Když jsme dojeli k našemu hotelu, nemohla jsem popadnout dech. To je tak nádherné! Moderní a přitom staré! Jak to asi bude vypadat zevnitř? Asi nejsem jediná kdo si tohle říká. Vidím mojí mamku jak na budovu kouká s otevřenou pusou. Když jsme do hotelu vešli, zjistili jsme, že je to uvnitř ještě hezčí než venku! Nádherná recepce a vrátnice. Jdeme k recepci a mě překvapuje, jak učitelka mluví plynule italsky. Dostaneme klíče od pokojů a já s Alyou zjistíme, že jsme mezi Adrienem a Ninem a Chloe se Sabrinou. Tak to je fakt skvělé. Vejdeme do pokoje a já zůstanu stát ve dveřích. Pokoj je nádherný! Jsou tu dvě manželské postele jedna u obrovského okna, ze kterého vidíme moře. Druhá postel je vedle dveří. Pokoj je vybarvený do béžové. Vedle okna jsou dveře. Otevřu je a tam je velká koupelna. Jsou tam modré dlaždičky a zdi jsou také světle modré. V rohu je obrovská sprcha a naproti ní dvě umyvadla. Vedle sprchy stojí obrovské zrcadlo. Z mého zasnění mě vyrušuje Alya.
Alya: "Mám tu postel u dveří!"
Také je v pokoji obrovská skříň, která se zabudovaná ve zdi. Konečně v Římě! Začnu si vybalovat. S Alyou jsme si skříň rozdělily napůl. Když jsem koukla na hodiny, zjistila jsem, že už he sedm.
Učitelka: "Děvčata pojďte na večeři."
Jak řekla, tak my udělaly. Šly jsme do velkých dveří a tam byla obrovská jídelna. Byla laděná do červené barvy. Sedli jsme si všichni k velkému stolu a přinesli nám jídlo. Nevím co to bylo, ale bylo to výborné! Po večeři jdeme napokoje. Jdu vyskoušet tu sprchu. Byla super! Vyšla jsem a přišla učitelka.
Učitelka: "Holky. Zítra budeme až do odpoledne chodit po Římě a na večer budete mít tři hodiny volno. Teď už jděte spát. Zítra vstáváme v osm."
Pak odešla. Převlékly jsme se do pyžama a šly si lehnout. Postel je úžasná! Všechno tady je úžasné! Tikki jsem ustlala v šuplíku u nočního stolku. Chvylku jsem koukala z okna na večerní Řím. Je to nádherné. Po půl hodině jsem usla.
____________________________________
Ahoj! Zjistila jsem, že jedu až ve dvě, tak tady máte další  kapču *-*! Tak co? Jak se vám líbí konečně v Římě? Určitě mi napište komentík a hvězdička také neuškodí *-* mám vás všechny moc ráda a děkuji TheDuff21 za povzbudivé komentáře! Díky ní nekončím s psaním, jak jsem si původně myslela! Děkuju moc a hezký den! Ahoj!!