Beruška a Kocour✔

Kapitola 19-Kdo jsi?

MARINETTE

Kde to jsem? Otevřu jedno oko a zjistím, že jsem v nemocnici. Co tu dělám?! Jak dlouho tu jsem?!
Adrien: "Marinette! Vzbudila jsi se! Konečně! Byla jsi v kómatu tři týdny!"
Tři? Proto mám takový hlad. Ale kdo to je?
Marinette: "Kdo jsi?"
Adrien: "C-cože?! Ty si mě nepamatuješ?! Doktore! Proč si mě nepamatuje?!"
Do pokoje vešel muž v býlém plášti.
Doktor: "Nepamatuje si vás, protože se bouchla do hlavy o schod."
Ten kluk se na mě podíval.
Adrien: "Marinette. Proč mi to děláš?"
Marinette: "Ehm...zeptám se znova. Kdo jsi?"
Adrien: "Jsem Adrien Agreste. A ty jsi moje holka."
Cože?! Já mám kluka?! Jak dlouho?

ADRIEN

Ona si mě nepamatuje? Jak to?
Adrien: "Jsem Adrien Agreste. A ty jsi moje holka."
Ona se na mě nechápavě podívala.
Marinette: "Já mám kluka? Jak dlouho?!"
Adrien: "Už přes měsíc."
Marinette: "O aha."
Adrien: "Marinette? Pamatuješ si vůbec, že jsi Beruška?"
Marinette: "Beruška? Co to plácáš? Já jsem člověk."
A sakra. Ona zapoměla, že je Beruška! To je špatný! Najednou z tašky vylétla Tikki.
Tikki: "Marinette! Už jsi vzhůru!"
Marinette: "A ty jsi co/kdo?"
Tikki: "Adriene? Co se tady děje?!"
Adrien: Tikki. Ona si nepamatuje, že je Beruška! Nic si nepamatuje!"
Tikki se na mě nevěřícně podívá.
Tikki: "To ale není moc dobré!"
Adrien: "Marinette? Nepamatuješ si náhodou, kdo ti to udělal?"
Marinette se zamyslela. Najednou se chytla za hlavu s bolestným výrazem.
Marinette: "Byl to Lucas! Ze třeťáků!"
Jak to, že si na to vzpoměla?!
Adrien: "Jak to, že jsi si na to vzpoměla?!"
Marinette: "A na co?"
Cože? Ona si nepamatuje na to, že si vzpoměla?! Co to je za blbý fór?!
Adrien: "Tak znova. Marinette? Kdo ti to udělal?"
Marinette: "To nevím. Po té ráně mi trochu vynechává paměť."
Trochu? Trochu?! Vážně?! No hlavně, že je vzhůru. Po třech dnech, kdy byla Marinette ještě v nemocnici, jí konečně pustili. Začala zase normálně chodit do školy.

MARINETTE

Pustili mě z nemocnice a já začala normálně chodit do školy. Postupně jsem si vzpomněla na pekárnu, rodiče, Tikki i na to, že jsem superhrdinka. Akorát ze školy jsem si nikoho nepamatovala. Ten blonďák...myslím Adrien...vypadá mile. Ale já si prostě nedokážu vspomenout! A taky si nedokážu vzpomenout, proč mám na zdi jeho fotky. Ze školy si pamatuju jen jedinou osobu. A tou je Lucas. Ten parchant, který mi tohle trápení způsobil. Je zrovna středa a já jdu jako vždy pozdě do školy. Dozvěděla jsem se, že to je u mě normální.
Alya: "Ahoj. Zase pozdě?"
Zašeptá mi Alya, patrně moje nejlepší kamarádka, když se posadím vedle ní.
Marinette: "Jo."
Pak už jsem vnímala hodinu. Po vyučování jsme šly s Alyou ze školy.
Alya: "Nechtěla by jsi zajít do praku, kočko?"
Po tom oslovení kočko, jakoby se mi vše vrátilo. To je Alya! Moje nejlepší kamarádka! Támhle to je Chloe! Ta, kvůli které jsem musela odletět z Říma! Vzpoměla jsem si na všechny mé spolužáky! Tedy až na jednoho. Na toho blonďatého kluka. Proč si na něj nedokážu vzpomenout? Alye jsem vše řekla. Od toho, jak jsem si začala vzpomínat, až po blonďáka. Snažila se mi o něm vše říct. Ale ani u jednoho slova jsem si nevzpomněla. Asi je milej, podle toho co Alya říkala mě v Římě pozval na večeři zvláštním, romantickým způsobem. Ach jo. Ráda bych si vzpoměla. Ale prostě to nejde! Doufám, že si jednou vzpomenu.
____________________________________
Ahoj! Po 386 letech konečně nová kapitola! Mám vás moc ráda a jsem ráda, že jste tuhle knížku četli. Ne nebojte 😃 tohle není poslední kapitola 😉 je totiž předposlední 😂 já prostě už musím tuto knihu ukončit (a happyend to asi nebude), abych mohla naplno psát druhou knihu. Tu si nezapomeňte taky přečíst 😉 jmenuje se výměna rolí. Mějte se hezky a omlouvám se, že je kapitola tak krátká a je tak pozdě. Miluji vás! Dobrou noc!