Psychology (Larry) [POZASTAVENO]

Potřebuji tě

Louis

Otevřel jsem dveře od firmy, kterou vlastnil můj otec a mířil si to do jeho kanceláře. Sice bydlí se mnou a mamkou, ale skoro vůbec ho nevídáme, protože je neustále v práci, takže jsem měl i celkem radost, že ho uvidím a také jsem ho chtěl požádat o nějaké peníze, za které bych mohl koupit Harrymu něco pěkného.

Když jsem byl u jeho dveří, tak jsem byl tak zabraný do svých myšlenek, že jsem ani nepostřehl zvuky nebo spíše vzdychy, které se odtamtud řinuly.
Vešel jsem dovnitř a spatřil ho, jak si to rozdává s nějakou lacinou děvkou na psacím stole. Ten zmrd ! Udělalo se mi z nich strašně zle.
Ani si mě nevšimli, takže jsem naštvaně kopl do dveří a se slabým pláčem se rozutekl domů jak nejrychleji jsem uměl.

Doma jsem se svalil do postele a rozbrečel se naplno. Proč to mámě udělal ? Jak dlouho ji podvádí ? Máma o tom určitě nic neví ! Nesmí se to dozvědět !!! Tohle by ji zničilo...

Cítil jsem se strašně. Byl jsem smutný a nešťastný. Začal jsem se klepat. Byl jsem v totální depresi a možná i šoku. Existoval jen jeden člověk, který by mi mohl pomoct.

Vstal jsem z postele a vydal se do kuchyně, kde jsem začal hledat číslo na mého psychologa v našem kalendáři.

Po jeho nalezení jsem si ho uložil do mobilu, opět zalezl do postele a nečinně zíral na displej.
Teprve teď jsem si uvědomil jak moc bylo hnusné, že jsem minule Harryho svedl, aniž bych se ujistil, jestli s někým chodí nebo jestli se mu vůbec líbím.

Takhle jsem přemýšlel asi ještě patnáct minut, ale nakonec jsem roztřesenými prsty vytočil Harryho číslo.

Zvonilo to dlouho a nikdo to nebral, a tak jsem svůj mobil s mohutným vzlykem odhodil na postel, avšak zbytečně, protože ani ne za dvě minuty se mým pokojem rozezněla melodie mého vyzvánění.

Ihned jsem po mobilu chňapl, přijal hovor a zůstal potichu.

"Dobrý den, tady Harry Styles. Omlouvám se, ale mám napilno, takže jsem nestihl přijmout váš hovor. Co potřebujete ?"

"Harry ?"ozval jsem se a rozbrečel se.

Harry

"Harry ?"ozvalo se z druhé strany. Znělo to plačtivě a nešťastně, což mě hodně vyděsilo.

"Louisi ?"

"Harry, přijeď prosím. Potřebuji tě, prosím."naříkal do telefonu Lou.

"Co se stalo, Loui ?"zeptal jsem se.

"Nechci to řešit přes telefon. Je toho na mě moc. Přijeď, prosím Harry."brečel dál Louis.

"Já nemůžu, mám na dnešek ještě pacientku, Loui."vysvětlil jsem mu.

"H-harry, p-prosím !"vykřikl zničeně.

"Dobře, dej mi deset minut."svolil jsem nakonec.

"D-děkuji"slyšel jsem ještě Louise než jsem to típnul.

Omluvil jsem se tedy mé pacientce, vzal si klíče od auta a jel za Louisem. Doufal jsem, že na mě jen něco nezkouší - po našem minulém setkání bych se nedivil.

Louis

Harry za mnou nakonec přijel a právě teď stál mezi dveřmi mého modrého pokoje a bedlivě sledoval mou tvář.
Já se usadil na své posteli a pobídl ho, aby si ke mně přisedl. Harry se na mě lehce usmál, sedl si kousek ode mě a vydechl všechen vzduch z plic.

"Tak co se stalo, Loui ?"

"Š-šel jsem za svým otcem a n-našel jsem ho v k-kanceláři j-jak si to r-rozdává s nějakou d-děvkou."dořekl jsem a znovu se - dnes snad už po sté, rozbrečel.

"Loui, neplač. To se všechno urovná. Všechno bude v pořádku."chlácholil mě Harry.

"N-nebude. Tohle je konec ! Co ty o tom víš ? Vůbec nic !!"zakřičel jsem.

Harry si ke mně i přesto natěsno přisedl, vtáhl si mě do objetí, mnou hlavu si položil na hrudník a rukou mě hladil ve vlasech. Cítil jsem se tak bezpečně. Poslouchal jsem tlukot jeho srdce, což mi dělalo hrozně dobře.
Možná jsem i začal zvažovat , že vše bude zase dobré, ale pak jsem si vzpomněl na to, jak jsem se minule choval k Harrymu sobecky a zastyděl se.

"Harry ?"zašeptal jsem.

"Hmm ?"zamručel Harry na znamení, že mě slyšel.

"Omlouvám se za mé chování z minula. Moc mě to mrzí. Ani jsem se nezeptal, jestli někoho máš nebo s někým nechodíš a rovnou po tobě vyjel. Vydíral tě. Choval jsem se jako hajzl. Strašně moc se omlouvám. Odpusť mi, prosím."vydechl jsem zkroušeně.

Harry se trochu uchechtl a přiblížil se nebezpečně blízko k mému uchu.

"Asi bych to neměl říkat - ale mně se to hrozně líbilo, zlatíčko."celým mým tělem jakoby projel elektrický náboj a já se silně zachvěl.

Pozvedl jsem hlavu, zpříma hledíc do Harryho nádherných zelenek a přemýšlel, co se bude dít dál...

Ahoj :D
Co se asi stane v příštím díle ?
Doufám, že se líbí :)
Názor na povídku nebo hvězdička by mi udělaly radost :)) :3