Psychology (Larry) [POZASTAVENO]

Promiň

Louis

Seděl jsem v pokoji a stále otupěle zíral na mobil. Cítil jsem se hrozně. Přišlo mi to, jako by mě Harry zradil. Nebo ještě hůř - jako by mě využil. Dal jsem své panictví někomu, kdo o mě ztratil zájem. Nechápu, proč jsem si předtím všechno maloval tak na růžovo.

Povzdechl jsem si a na mobilu vyhledal kontakt na člověka, kterému se můžu se vším svěřit a vím, že nemusím mít strach z nepochopení. Spřátelili jsme se na základce, ale Liam se pak musel kvůli škole odstěhovat do vedlejšího města.
Sice se nevídáme často, když se však ozvu, tak za mnou přijede, i kdyby kvůli tomu musel projet celý svět. A já jsem za něj neskutečně vděčný.

Netrpělivě jsem poťukával prsty o roh postele, zatímco jsem vytáčel Liamovo číslo. Po sedmém zazvonění to konečně vzal.
,,Louisi?" zeptal se nejistě a starostlivě. Už jen z toho, že jsem slyšel, že o mě má někdo starost, se mi chtělo brečet.
,,Ahoj Liame, můžeš prosím přijet?" Zněl jsem trochu plačtivě.

,,Samozřejmě! Mám přijet k vám domů nebo někam jinam?" otázal se a já byl šťastný, že hned nevyzvídá, co se stalo.
,,Budu na tebe čekat v parku potřebuju vypadnout z baráku..."
,,Tak jo, zhruba za hodinku tam budu." slíbil mi.
,,Fajn, a děkuji, Liame," hlesl jsem.
,,Není zač. Vždyť víš, že bych pro tebe udělal cokoliv. Jsi pro mě jako mladší bratr, Mám tě rád, pa." Ukončil hovor a já se musel pousmát. Nikdy už lepšího kamaráda nenajdu.

Přešel jsem skříni a začal vybírat oblečení, ve kterém se ukážu venku. Co si budeme nalhávat - jsem dost náročný, takže mi to nakonec trvalo půl hodiny. Vybral jsem si vínové tričko, šedé upnuté kalhoty, mikinu barvy khaki a vše jsem dovršil svými vanskami, které měly stejnou barvu jako tričko.

V koupelně jsem si trochu upravil vlasy a musel uznat, že mi to dnes opravdu sluší. Vzpomněl jsem si na Harryho. Líbil bych se mu, kdyby mě viděl? Trochu blbá otázka, když jsem mu úplně ukradený.
Naposledy jsem hodil kradmý pohled do zrcadla a vydal se ke dveřím přes kuchyň.

Mamka stála za kuchyňským pultem a vařila oběd. Hned, jak mě spatřila, se celá napnula.
,,Kam jdeš?" zeptala se nepříčetným tónem.
,,Jdu ven s Liamem."
,,Mám ti věřit? Jenom, abys nešel za nějakou štětkou," utrousila naštvaně.

Už jsem toho měl vážně dost. Nechci se s ní hádat. Chci mít klid aspoň doma. Vždyť je to jediné místo, kde se má člověk vždy cítit bezpečně a milován.
,,Proboha, mami! Já se s tebou nechci hádat. Nikdy bych nic s žádnou děvkou neměl. Věř mi. Vychovala jsi mě, jak nejlépe to šlo."

Hlavou mi probleskla myšlenka, že jsem spal se svým psychologem, ale raději jsem ji hned zahnal. Rozhodně to nebylo vhodné. Došel jsem až k pultu. Vzal jsem matčiny ruce do svých a podíval se jí do očí. Matčiny oči zjihly. ,,Omlouvám se, Louisi. Mám o tebe strach. Chovám se pak strašně. Promiň."

,,To je v pořádku. Chápu to, ale bát se nemusíš," důvěryhodně jsem se usmál.
,,Dobře, tak už běž!" oplatila mi úsměv mamka.
Otevřel jsem dveře a musel si pohnout, protože v parku jsem měl být do deseti minut.

Přicházel jsem do parku a všiml si, že už mi jde Liam naproti. Když nás dělil zhruba jen metr, tak jsem mu vletěl do náruče.
,,Ahoj brácho!" zasmál se Liam.
,,Čau!"

Koupili jsme si ovocnou šťávu a šli si sednout na lavičku pod rozkvetlé stromy.
,,Tak copak se děje, Lou?" zeptal se Liam opatrně.
Pohlédl jsem na něj. Pokýval hlavou na znamení, že mu mohu věřit. ,,Já...já, víš, já nevím, jak ti to říct..." Skousl jsem si ret.
,,Řekni to tak, jak to je. Nemusíš se bát. U mě je to v bezpečí."

Zhluboka jsem se nadechl a spustil: ,,Víš, jak jsem ti před nějakou dobou psal, že mi matka přidělila psychologa?" Liam přikývl.
,,No, tak právě s ním jsem se včera vyspal." Ze strachu jsem zvedl oči, ale Liam se tvářil klidně.
,,A nejhorší na tom všem je, že on si na mě dnes ani neudělal čas. A já ho miluju. Tak strašně moc ho miluju." Teď jsem vzlykal přes celý park. Liam mě konejšivě hladil po zádech.

,,Podívej, Lou - když pominu ten věkový rozdíl, tak nechápu, proč tak vyšiluješ. To, že dnes nemá čas, ještě neznamená, že tě taky nemiluje. Navíc opravdu si nemyslím, že by byl psycholog takové hovado, aby se vyspal s nezletilým a pak se na něj vysral," dokončil proslov.

Jeho slovům jsem nepřikládal velkou váhu. Sloužilo to jen jako útěcha, ale musel jsem uznat, že jsem byl klidnější.
Pak jsem změnil téma a užil si několik skvělých hodin povídáním o všem možném.

Harry

,,Hele, Nicku," pokoušel jsem se o autoritativní tón. Rozhodl jsem se mu to říct narovinu a rychle.
,,Já s tebou spát nebudu. Někoho jsem si našel a nikdy ho nepodvedu."

Překvapení na Nickově tváři vystřídal úšklebek. ,,Děláš si ze mě prdel, Stylesi?" Výsměšně si odfrkl. ,,Nebo si snad myslíš, že mě to zajímá? Protože to by ses hodně pletl. Je mi u hajzlu, jestli někoho máš, nebo ne. A pokud jsi zapomněl - klidně můžu kdykoliv nakráčet a na soudech doložit tvůj průser z výšky, tak mě radši moc neser!"

,,Jak už jsem řekl - spát s tebou nebudu, ať to stojí, co to stojí. Nikdy nepodvedu toho, koho tolik miluju," řekl jsem pevným a rozhodným hlasem.

,,No, jak chceš. Já jsem tě ale varoval. Udělám ti ze života takové peklo, až se z toho posereš!" zasyčel na mě a začal si sbírat své věci ze stolu. Jeho slova jsem ignoroval, stejně jako to, že jsem v prdeli.

,,Ty ještě dolezeš a budeš prosit na kolenou. To si piš!" dodal místo rozloučení a nasupeně odkráčel z restaurace. Chvíli jsem ještě zíral do své sklenky s vodou a pak se šel projít.

Potřeboval jsem být nejaký čas sám. Utřídit si myšlenky. Od první chvíle jsem věděl, že bych Louise nikdy nepodvedl. Nejsem typ člověka, který někoho využije a odkopne. Miluji celým srdcem a celé mé srdce teď patří Louisovi. Hrozně dlouho jsem se ani neozval rodině, protože jediné, na co myslím, je on.

Toulal jsem se venku tak dlouho, dokud se nazačalo stmívat. Mohlo být sedm hodin. Připadal jsem si jako opilý, i když jsem vůbec nepil. Každopádně jsem zamířil k Louisovému domu s nekalými úmysly.

Představoval jsem si ho nahého na mém klíně, jak se kroutí do rytmu nějaké písničky, a tím dráždí mou chloubu.
Zavzdychal jsem a přidal do kroku. Potřeboval jsem, aby mi pomohl se odreagovat.

Měl jsem štěstí, protože okno do jeho pokoje bylo otevřené a já se tam mohl dostat téměř neslyšně. Nahlédl jsem dovnitř. Lou spal jen ve svých tmavých kalhotkách a měl otevřenou pusinku. Šel spát tak brzy. Musel jsem se hodně hlídat, abych na něj hned neskočil.

Sundal jsem si boty, vyhoupl se na parapet a tiše dopadl na podlahu v Louiho pokoji. Pomalu jsem k němu došel. Byl tak nádherný. Jemně jsem ho palcem pohladil po lícní kosti tak, jak to má rád. Najednou rozevřel víčka a zamžoural do šera.

,,Harry?" ptal se, jako by nevěděl, jestli se mu nezdám.
,,Jsem tady, lásko. Omlouvám se za všechno, co jsem udělal, ale nemohl jsem bez tebe vydržet už ani minutu. A... potřeboval bych s něčím pomoct" Můj hlas byl chraplavý a zastřený touhou. Louis na mě udiveně přesunul své krásné oči. Rty jsem se mu přisál  krk a začal mu tvořit znaménko lásky. Vzdychl. Sakra. Tak moc jsem ho chtěl, že jsem měl pocit, že už to nevydržím ani o vteřinu déle.

Ahooj :)
Napsala jsem další část a doufám, že se vám líbí :)
Tak co, bude příště usmiřovací sex? :P :D
Jinak strašně moc vám děkuji za takovou podporu <3 Jste úžasní! :33