Psychology (Larry) [POZASTAVENO]

"Můžeme vyrazit ?"

Louis

Netrpělivě jsem čekal na Harryho odpověď a obával se toho, co se dozvím. Neskutečně moc mi na něm záleží. Udělal bych pro něj téměř cokoliv. Nikdy dříve se mi nic podobného nestalo.
Vždy jsem si říkal, jak bláznivě se zamilovaní chovají a najednou jsem byl zcela pohlcen vším, co mi třeba jen trochu připomínalo  Harryho...

"Lou, já..." nevěděl, co mi říct Harry. Pak se ale zamyslel a pokračoval.

"Neřeknu ti to teď, ale když se dostavíš zítra kolem páté ke mně domů na sezení, tak si o tom budeme moct promluvit v klidu sami. "

"Dobře" odpověděl jsem a myslel, že mi snad vyskočí srdce z hrudi, které mimochodem bilo asi stokrát rychleji než obvykle.
Nepozval mě jen tak náhodou k sobě domů ?? Kde vlastně bydlí ??

"A kam mám vlastně přijít ? Vím jen, kde je ordinace..." zeptal jsem se s předstíranou lhostejností v hlase. Nemohu mu, přeci ukazovat, jak moc pro mě znamená!!

"Přijedu si pro tebe." řekl Harry klidně a já se začal přibližovat k jeho smyslným rtům...ale nakonec jsem se vzpamatoval. Nemusel jsem se vidět v zrcadle, aby mi došlo, jak červené jsou mé líce.

Stydlivě jsem sklopil hlavu. Harry se jen trochu zasmál a vzal mou bradu mezi své prsty. Byl jsem naprosto paralizovaný jeho elektrizujícím pohledem.

"Takže zítra si pro tebe přijedu přesně v pět, ano ? Počítej s tím." oznámil mi Harry a opatrně mě odsunul ze svého těla zvedajíc se.

Nebyl jsem schopen slova, což Harry, jak se zdálo, pochopil, a tak mě jen na rozloučenou pohladil palcem po tváři a potichu odešel z mého pokoje zavírajíc za sebou dveře.

Hlásek uvnitř mé hlavy mi začal sám od sebe našeptávat větu, kterou jsem chtěl slyšet ze všeho nejvíc. Měl jsem však strach, že si to vše jen namlouvám, protože si to tak moc přeji. Přesto jsem nemohl z hlavy vyhnat myšlenku, že se zítra uskuteční naše první rande...

***

Harry

Za dvě hodiny mám být u Louise a odvézt si ho k sobě. Možná jsem tímhle udělal největší chybu ve svém životě, ale tahle chyba za to stojí. Nemohu své city tajit do nekonečna. Ubíjí mě to. Navíc teď už vím, že po mně Lou touží stejně jako já po něm, když mě včera malém políbil a pak se tak roztomile červenal...

V koupelně si udělám hygienu a potom dojdu ke své skříni, odkud si vytáhnu černé boxerky od Calvina Kleina, šedou košili a tmavé skinny jeans.
Když si to obléknu, nechávám si na košili rozepnuté tři knoflíčky, aby byla z poloviny odhalená má potetovaná hruď, která je po pravidelném cvičení vypracovaná. Vlasy si svazuji do pevného drdolu - jako pokaždé, když jsem s Louisem.

Navoním se svým oblíbeným a taky pěkně drahým parfémem. Z věšáku si ještě raději vezmu sako, abych příliš nevyděsil paní Tomlinsonovou, obuji si hnědé boots a za chvíli mohu vyrazit. Už se na Louiho moc těším. Vím, že bych neměl, ale dnešní večer si hodlám pořádně užít.

Louis

Chtěl jsem si obléct sexy oblečení, které by hezky zvýraznilo mé neobvykle ženské křivky, ale když jsem v koupelně dokončoval hygienu, holil si malé strniště na bradě, přišla tam máma a ptala se mě, kam jako jdu.
Měřila si mě nedůvěřivým pohledem, jelikož věděla, že za chvíli pro mě má přijet Harry, a tak jsem jí raději zalhal, že jsem chtěl jít do klubu a převlékl se do obyčejných kalhot a bílého trička. No super, v tomhle budu Harryho určitě přitahovat. Pomyslel jsem si naštvaně.

V tom jsem ale uslyšel zvonek a rychle seběhl dolů. Dveře už otevírala mamka, tak jsem se ještě zašel do kuchyně napít vody. Zavolala na mě a zdálo se mi, že její hlas zní hodně překvapeně.

A když odstoupila ode dveří, zjistil jsem proč. Stál tam a byl tak nádherný. Jeho oči mě propalovaly pohledem, který by dostal na kolena každého. Kdyby byl můj, hned bych se na něj vrhnul.

"Ahoj, Louisi" pronesl Harry ladným tónem šelmy.

"Ah- teda dobrý den, pane Stylesi" Skoro jsem zapomněl, že mu musím před mamkou vykat!

"Můžeme vyrazit ?" zeptal se a já jen přikývl .

"Přeji vám hezký večer, paní Tomlinsonová. Louise dovezu až skončí naše sezení, nemějte strach." snažil se Harry uklidnit mou mamku, která se nepřestávala tvářit zmateně.

"Dobře, děkuji. Dávej na sebe pozor, Louisi." neodpustila si mamka, ale to už Harry nasedal do svého auta a já hned za ním na místo spolujezdce.

Celou cestu jsme mlčeli, až když Harry zastavil před jeho domem,tak mi položil svou velkou dlaň na stehno a podíval se mi do očí. Jeho dotyk mě vzrušil, měl jsem strach, aby to za chvíli nešlo i vidět.

"Jsme tady, zlatíčko." zašeptal mi do ucha. Byl tak blízko.Mým tělem proběhla další mrazivá vlna vzrušení. A tentokrát - k mému neštěstí, o sobě začala dávat vědět i má chlouba.

Harry to naštěstí neřešil. Se spokojeným úsměvem na rtech vystoupil z auta, zabouchl dveře a šel otevřít ty na mé straně.

***

Seděl jsem u Harryho na pohovce a snažil se skrýt své vzrušené přirození, takže jsem měl ruce na klíně, zatímco on mi přinesl minerálku a sedl si naproti mě do křesla.

"Takže Louisi, jak se cítíš ?" Mám mu říct pravdu ? Asi jo, stejně to ví...

"Je mi úžasně. S tebou je mi úžasně." řekl jsem mu. Věnoval mi svůj krásný, ďolíčkový úsměv.

"Chceš vědět proč jsem ti nebral ten mobil ?"

"Ano, chci" polkl jsem nahlas.

"Já jsem se bál, Louisi." přiznal Harry.

"Čeho ?" zeptal jsem se nechápavě.

"Tebe, Louisi. Stačí jeden pohled na tebe a já cítím, jak se celé mé tělo zplaší, mozek odmítá pracovat a mé srdce vynechává údery." s těmito slovy se zvedl z křesla, přešel ke mně a ruce na mém klíně nahradil svými.

"Chceš s tím pomoct, kotě ?"

Ahoj :)
Novou část jsem napsala celkem brzy, tak snad se bude líbit...
Těšíte se na další díl ? Co asi bude následovat ? :D
Hvězdička & komentář potěší :)
P.S. : Omlouvám se, že je písnička uprostřed videa, ale nešla mi dát nahoru :(