Psychology (Larry) [POZASTAVENO]

Lost on you

Louis

Ráno mě probudil nepříjemný pocit, že mě někdo pozoruje při spaní a tak jsem nespokojeně zamručel. Nemusel jsem ani rozevřít víčka, abych vytušil Harryho pobavený úsměv na tváři.

,,Dobré ráno, lásko." zapěl Harry.
Tohle mě probudilo hned. Otevřel jsem oči a v těch jeho spatřil nekončící lásku a něhu.

V té chvíli jsem si uvědomil, že on byl tím, co jsem hledal celý svůj život. On byl mým světlem. On byl mou láskou. On byl mým ochráncem. Díky němu začal můj život dávat zase smysl a kvůli němu bych se svého života vzdal.
Nemá ani tušení, jak moc jsem se mu oddal. Celé dny se v něm utápím. Jsem ztracen, ale pokaždé když jsem s ním, se opět najdu. Miluji ho.

Harry přitiskl své rty na mé a jemně s nimi zahýbal, aby zjistil, jestli s hlubšími polibky souhlasím. Já samozřejmě na nic nečekal a pustil se do vášnivého souboje. Naše jazyky se vzájemně proplétaly. Cítil jsem se milován. Tenhle pocit mi dokázal navodit jen on - ten nejdokonalejší muž na světě.

Byl jsem vzrušený, adrenalin mi koloval v žilách. Přetočil jsem Harryho pod sebe, hladíc mu jeho naběhlé přirození.
,,Koťátko" zaúpěl Harry, odtahujíc se ode mě. Spražil jsem ho naštvaným pohledem.

,,Tohle není dobrý nápad, Lou. Nemáme moc času, protože jsme pozdě vstávali a navíc bych ti chtěl dnes něco ukázat." tajemně se pousmál.
Trvalo to dlouho, nakonec mě však přemluvil.

,,No tak fajn. Ale ať to stojí za to."  pohrozil jsem mu.

,,Bude se ti to líbit, věř mi." pronesl tak smyslně, až mnou projelo silné mrazení.

***

Dali jsme si pozdní snídani - bylo už jedenáct hodin, spěšně se oblékli a vyrazili Harryho nebesky modrým autem směrem do kopců, kde se rozléhaly husté lesy.

Celou dobu jsem zvědavě sledoval cestu. Netušil jsem kam mě Harry veze. Jen jsem doufal, že jeho překvapení nespočívá v tom, že mě přiváže ke stromu a odjede.

,,Jsme tady." oznámil mi asi po půl hodině cesty.  Vystoupil a gentlmensky mi otevřel dveře. Líbl jsem ho na tvář, vycházejíc z auta.

Brrr. Musel jsem uznat, že je pořádná zima. Měl jsem bundu, ale ani ta nezabránila chladu listopadového počasí.

Když Harry zamkl auto, ochranářsky mě objal kolem pasu a vedl mě lesní cestičkou do neznáma.

Za pár minut jsme zastavili na rovné plošině ,ohraničené borovicemi, které vypadaly jakoby něco skrývaly.
Už jsme byli nejspíš blízko, protože mě Harry pustil a svýma rukama mi zakryl oči, abych neviděl jeho překvapení, dokud si neřekne. Pohltila mě nervozita.

Ještě mě chvíli naslepo vedl, načež se zastavil, sundal své ruce, šeptajíc mi. ,,Otevři oči, kotě."

Já je otevřel a malém to se mnou seklo. Přímo před námi se rozprostíral výhled na celé město. Byla to nádhera.

,,Harry" vydechl jsem ohromeně. Jak se zdálo, Harry byl romantik.  Mohl jsem si přát něco víc? Nemohl, jelikož ta dokonalost stála těsně za mnou.

,,Říkal jsem, že se ti to bude líbit."
dobíral si mě, kvůli mému rannímu vyšilování. Klepal jsem se zimou, čehož si Harry všimnul.  Objal mě zezadu a líbal mě na krku. Najednou zimu vystřídalo horko.

Otočil jsem se k němu čelem, takže jsme si hleděli do očí. Začal mě opět líbat, tentokrát na rty. Mé tváře hořely studem. Ne, že bych si před Harrym připadal cize, ale tyhle pocity pro mě byly pořád nové. Odtáhl jsem se a řekl mu alespoň kousek mých citů.

,,Mám tě rád." nepřiznal jsem mu, že ho miluji. Netušil jsem, jak by na to reagoval. Úplně stačilo tohle maličké vyznání, abych se klepal strachy jako osika.

Naštěstí to ze mě opadlo, když Harryho tvář ozdobil úsměv.
,,Taky tě mám rád, kotě." řekl slova, která příjemně zahřála mé srdce.

Stáli jsme tam v objetí asi ještě patnáct minut a pozorovali ten úžasný výhled. Pak mě Harry zavezl domů a jedním milým gestem mě dokázal pobláznit tak, že jsem doma ani nepostřehl mé hádající se rodiče...

Harry

Seděli jsme v autě před Louiho domem. Byl jsem opravdu šťastný, protože tohle byl zatím nejkrásnější den v mém životě.
Hladil jsem ho po ruce. Jeho tvářičky nabyly červené barvy. Byl tak rozkošný.

,,Děkuji za dnešek, koťátko. Moc jsem si to užil. A to jen díky tobě. Chtěl bych ti něco dát."

,,Ne, to nemusíš, Harry. Také jsem si to užil." bránil se Lou štědrostí.

Vzal jsem do své velké dlaně jeho malinkou ručku a vložil mu do ní svůj talisman pro štěstí - řetízek s křížkem ze stříbra. Lou na mě překvapeně zamrkal.

,,To si nemůžu vzít." pípl nesměle. ,,Máš ho přeci pro štěstí a-" nedořekl.
,,A už ani slovo. Pokud jsem ti dal svůj řetízek pro štěstí, znamená to, že mi na tobě záleží. Jen si ho raději schovej, aby se tvá máma neptala, odkud ho máš."

Lou mi na to nic neřekl, ale za to mi dal pořádnou pusu. Museli jsme se rozloučit, tak jsem vyšel z auta a pevně ho objal. Nevěděl jsem, kdy se uvidíme znova.

,,Zavolám ti, koťátko." zakřičel jsem za ním, když jsem nasedal zpět do auta. Otočil se a poslal mi vzdušný polibek. Já se s přiblblým úsměvem na tváři vydal domů. Miluji ho.

Ahoj :)
Doufám, že se vám část líbí :)
Tenhle díl jsem ještě nechala bez problémů :D
Část jsem věnovala tobě, zlato :3 <3
Písničku nahoře v médiích teď naprosto zbožňuji :D    
Do  komentářů mi můžete napsat na jaké písničce teď ujíždíte vy :D