From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#2

Sáhla jsem mu do kapsy a opravdu. Vytahla jsem jeden z papírů a důkladně si ho u polykání kaše přečetla.

,,Co to je!?"vytrhl mi někdo papír z ruky. Ta Helldegorova má oči všude!

,,Omluvenka? Tak to teda ne! Kdopak vám ji napsal?"koukla se dolů a nad svým padělaným, ale na chlup stejným podpisem se zamračila.

,,Nepamatuju si..."zamumlala a papír zmačkala a hned na to roztrhala. Jen jsem smutně přihlížela. Někdo mě drkl do ramena.

,,Neboj, mám zásoby!"poklepal si znova na kapsu.

---

,,Nechytí ňás?"rozhlížela jsem se po místnosti a cucala si nervózně palec.

,,Ne!"odsekl rázně Adrien a přitáhl mě ke stolu. Za chvilku jsme lezli pod stolem k Helldegorové. Nekontrolovaně jsem se hihňala.

,,Buď ticho a koukej!"špitl a něco tam dělal. Nahla jsem se, abych lépe viděla. Adrien si hrál s jejími tkaničkami.

,,Ty umíš zavažovat ťkaničky?"koukla jsem na něj svýma velkyma kukadlama. Neodpověděl, jen sprostě zanadával.

,,Ukaž!"vyndala jsem si palec z pusy a odstrčila ho. I když jsem tkaničky zavazovat neuměla, zauzlovala jsem je tak, že by to na rozvázání potřebovalo nůžky.

---

Kráčeli jsme po listím zasněžené cestě. Dostat se ze školy byla hračka! Navíc kavárna byla hned přes ulici, takže jsme nemuseli chodit nikam daleko. Vstoupili jsme do vůní naplněné místnosti třípatrového domu. Kavárna byla hodně malá a o to útulnější. V druhém a třetím patře bydleli majitelé... Ten balkón úplně nahoře jsem jim záviděla...

Milovala jsem to tu. Když jsem to tady navštívila poprvé, zdálo se mi to tak nové a zároveň známé! Jako bych tu už někdy byla! Ale podle Adriena to je blbost... Jenže já to cítím!

,,Zase nad tím přemýšlíš?"ozval se popuzeně Adrien při okusování croissantu.,,Nikdys tady nemohla být! Ta kavárna tady je asi čtrnáct let a před tím tady bydlela nějaká šáhla rodina... Nemohlas tady být nijak jinak než se mnou."ano, chodím za Adrienem jak ocásek...

,,Jak tohle víš?"zpozorněla jsem. Ruka mi zamrzla uprostřed dráhy k puse. Jahodová zmrzlina pomalu tála.

,,Nedalo mi to a zeptal jsem se majitelů..."ukázal lhostejně k paní za pultem. Já studem nada jeho chováním zrudla.

,,Adriene, neukazuje se!"sykla jse něho. Zastavil svůj žvýkací proces a ruku stáhl.

,,Promiň..."to bylo poprvé, co mě s tím neposlal do černé díry! Spokojeně jsem dopravila zmrzlinu do pusy.

Mě hrozně baví psát, jak byli ještě děti :D to je tak cute! :3
Oprava-Kawaii :3

Vaše LucyX