From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#47

Blížili jsme se ke dveřím. Vypadalo to jako velký trezor, určitě tam bude něco cenného. Došli jsme k nim a prohlédli si velkou klávesnici plnou čísel i znaků. Bylo jasné, že to jen tak neodemknem.

,,Je to na kartu..."prohlásil blonďák a pohladil úzký otvor na kus obdelníkového plastu nebo možná i nějakého kovu.

V tom mě Adrien chytl kolem pasu a zatáhl za roh zdi. Nebylo se kam jinam schovat, když kolem nás prošel hlídač. Oba dva jsme ani nedýchali, Adrien mě pustil a já se konečně pořádně nadechla. Adrienovi reflexy byly úchvatné...

Hlídač byl postavou přibližně stejný jako Adrien. Přemýšlela jsem jakou šanci mame se ho zbavit. Blonďák vedle mě očividně přemýšlel o tom samém. Hlídač se zády k nam zastavil. Uchopil pípající vysílačku.

,,Ventilace? Zkontroluju... Ano, pane..."už se chtěl líně otočit, ale Adrien po něm vystartoval. Vrhl se mu ze zadu kolem krku a tím ho povalil. Začala bitka. Adrien se nebal použít pěsti, ale po chvilce se hlídač vzchopil a zasadil mu ránu do zraněného spánku. Adrien sykl bolestí, ale ustál to. Další pěsti z hlídačovy strany úspěšně dlaní zastavoval.

Přestože se Adrienovi, jako klukovi z obyčejného dětského domova poměrně dařilo, hlídač určitě prošel výcvikem, jenž se teď snažil uplatnit. Do teď jsem jen přihlížela, neschopna pomoct, ale nemohla jsem dál koukat, jak Adrien prohrává, následně padá v lepším případě do mlob a jak mě hlídač bezcitně zabíjí, protože nemá důvod mě nechat žít. Nejsem potomek pana Agresta, jako Adrien. I když kdo ví, co by čekalo Adriena. Zemřít hned je přeci jen lepší než pod rukou svého otce.

Doběhla jsem k rozbité kameře a popadla blonďákovu oranžovou tenisku válející se mezi střípky. Vběhla jsem na scénu a v momentě, kdy měl hlídač zasadit pro Adriena a tím pro mě osudovou ránu, jsem chlapa v uniformě přetáhla botou vší silou po hlavě. Ten se skácel na Adriena a ten ho s mojí pomocí odvalil na stranu.

,,Jsi v pohodě?"přihrnula jsem se k ležícímu blonďákovi. Ten si prohrábl poškrábanou rukou vlasy a usmál se.

,,Prohledej mu kapsy."pohodil hlavou k ležícímu hlídači. Sehla jsem se znechuceně k bezvládnému tělu a štítivě sáhla do kapes uniformy. Po prozkoumání kapes kalhot jsem se přesunula k náprsní kapse, v jež nejspíš něco bylo.

,,Má dobrý břišáky?"zvedl se do sedu Adrien. Ostražitě, ale s úšklebkem mě pozoroval. Zrudla jsem a soustředila se na prohledávaní hlídače.

,,Břicha jsem se vůbec nedotkla, tak mlč."odsekla jsem a vytáhla z již zmíněné náprsní kapsy kartu. Vítězoslavně jsem se usmála. On se taky zaradoval, ale už s vážnějším výrazem se zvedl ze studené země. S námahou odtáhl tělo hlídače ke zdi, oprášil si ruce a obul si botu. Cestou k zakódovanym dveřím mě hravě rozcuchal  už výbuchem rozházené vlasy.

,,My Lady byla šikovna a statečná."