From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#20

,,Co to mělo znamenat?"obrátil se na mě, když Natha násilím vyprovodil z téhle uličky.

,,Co jako!?"založila jsem si ruce na ne příliš objemné hrudi.

,,Marinette... Jsme uprostřed pátrání! A ty si tady flirtuješ s nějakým číšníkem!?"

,,Moc to dramatizuješ... Jen mi řekl, že mám hezký oči, to je toho!"zahryzla jsem se do rtu a odvrátila od Adriena zrak. Nikdo mi ještě neřekl něco podobného.

,,Tahle akce je boj o přežití! Jak si můžeš začínat ještě s nějakým tupcem z ulice!"trval na svém. Podívala jsem na blonďákův rozzuřený obličej. Vypadal hrozivě, ale na druhou stranu i... roztomile. Všimla jsem si jakéhosi papírku, který mu vykukoval z náprsní kapsy. Čapla jsem po něm.

Číslo. Telefonní číslo... Hned jsem papír zmuchlala a chystala se ho se slzami v očích roztrhat. Zastavila mě něčí ruka.

,,Ten papír budem potřebovat! Netrhej ho!"držel mě za zapěstí.

,,My? Víš co? Co mi je potom, jaky holce budeš volat, na nech si to!"štěkla jsem a papír mu mezi konečky prstů štítivě vrátila. Adrien na mě tupě zíral, papír si nazpět nevzal. Jeho koutky se pomalu roztáhly do úsměvu.

,,Tohle tě žere!? Ty žárlíš!?"rozesmál se nevěřícně.

,,J-jako tvoje... Kamarádka nechci, aby ti někdo ublížil!"slovo 'kamarádka' mi se svojí hořkostí uvízlo na jazyku.

,,Marinette! To je číslo na mého otce! Byl jsem u něj. Sice teď odjíždí do zahraničí za prací, ale za pět dní budeme spát v normální posteli!"vyhrkl na mě. Byl šťastný a pobavený z mé žárlivosti.

,,Vážně?"úplně rudá nad svým výstupem jsem se na něj odvážila podívat.

,,Vážně!"objal mě. Jeho dotek mě hřál.

,,Tak a teď pojď, najíme se v restauraci!"chytl mojí studenou ruku a táhl mě do rušné ulice.

,,Jak? Nemáme peníze..."nechala jsem se táhnout do restaurace, za kterou jsem teď bydleli. Adrien na mě zamával několika bankovkami.

,,Nemáme?"

A všichni, co si mysleli, že jde za nějakou babou, povinně omluvit :D