From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#10

Ležela jsem v jeho posteli. Ze zvyku jsme si lehli tak jako vždycky; já zády k němu a Adrien mě objal. Cítila jsem se v bezpečí a daleko od myšlenek ma rodiče. Už jsem usínala, ale probudila mě ruka posunující se po mém pasu dolů.

,,Adriene!"křikla jsem a po ruce ho plácla.

,,Heh, co? Eh... Sorry!"a vrátil ruku zpátky nahoru.

,,Teď seš zas moc nahoře..."vypustila jsem z nosních dírek páru. Adrien se radši odtáhl. A to se mi taky nelíbilo! Čapla jsem jeho ruku a položila ji přesně na břicho.

,,Tady zůstane!"pohrozila jsem mu ukazováčkem a ulehla.

Už se zdálo, že spí, ale nespal. Jeho vlahý dech mě šimral ve vlasech.

,,Adriene? Já chci zjistit pravdu..."špitla jsem a čekala na odpověď.

,,Jejda, zase mluví ze spaní... A znělo to jak z ňáký kýčovitý telenovely..."uchechtl se a víc se ke mě přitiskl. Pokojem se rozlehlo plesknutí. Pořádně jsem na něj neviděla, ale určitě měl na tváři otisk mé ruky.

,,Já nespím! Myslím to naprosto vážně!"zajelečela jsem mu polohlasem do ksichtu.

,,Ach... Eh, promiň mi to!"opřel se o lokty, aby na mě líp viděl. Potom se zahleděl ven z malého okna.

,,Co kdyby jsme utekli a zjistili, co se před těmi lety stalo? Bylo by to dobrodružství, jak když jsme byli malý!"

---

,,Adriene, kam to jděme?"třásla jsem se jak osika.

,,Pryč z tohodle věžení! Pojď, buděme volní! Bude to dobrodružství!"

---

,,Ale já nechci, aby to byla jen nějaká hloupá hra... Já to myslím vážně!"posadila jsem se taky.

,,Taky že by to hra nebyla! Sbalili by jsme si kufry a vypadli! Co ty na to!"snažil se mě přesvědčit.

,,Pořád o tom mluvíš, jak o hloupé hře..."

,,Ale já to myslím naprosto vážně!"