From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#23

,,A VEN!"rozkřikla se blonďatá servírka, která náhodou šla právě kolem našeho stolu.

,,Amando! Je to syn Gabriela Agresta! Nemůžeš ho vyhodit!"třásl se stařík, jenž nam před chvilkou naléval šampaňské. To šampaňské teď bylo rozlité všude., společně s malinkými střípky skla.

,,To je v pohodě, stejně jsme byli na odchodu."řekl Adrien, vstal a urovnal si košili, jakoby to bylo sako. Položil peníze na stůl a pokynul mi, abych taky vstala. Poslechla jsem. Adrien se tvářil podrážděně, nehledě na to, že rozbití skleniček zavinil.

,,VEN! Je mi jesno, kdo to je! Je mi jedno CO to je! Ať mi ten nevychovanej nafoukanec zmizí z očí!"to už na nás civěla celá restaurace, včetně personálu.

,,S tou nevychovaností souhlasím, ale nafoukanec tu nejsem já."mrkl na mě a já se ušklíbla. Jen ať ji to dá sežrat!

Adrien přistoupil k rozčílené servírce a pohladil ji po vlasech. Jeho ruka pomalu po vlasech sjížděla až k pasu a tam se zastavila. Štvalo mě to. Srdce mi bušilo a chtělo zakročit, ale mozek tu teď velel a ten říkal 'Stát!'. Při Adrienově dotyku blondýna vydechla a laškovně se usmála.

,,Já tu spoušť hned uklidím... Neříkala jsem už, že mám volno po sedmý?"sjela pohledem Adrienovu hruď. Blonďák odendal ruku z jejího pozadí a pečlivě ji otřel do mladého číšnika po jeho pravici.

,,Potvrzeno... Je to děvka..."