From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#14

Narazili jsme na strážníka.,,Dobrý den, kde je tady prosím vás supermarket?"

Takhle Adrien nikdy nemluvil... Ani jsem nevěděla, že umí takhle mluvit! Já jen se sklopenou hlavou mumlala na pozdrav.

Jen co nam nevrle odpověděl, vydali jsme se opět na cestu. Prošli jsme několika ulicemi, narazili na bezdomovce i na lidi ve směšnych kostýmech rozdávající letáčky.

,,Támhle to je!" stiskl mi ruku a hned ji zase pustil. Utrmácení jsme napochodovali do chládku samoobsluhy. Dál jsem následovala Adriena. Ten si vzal košík a házel do něj brambůrky a coca-colu. Okamžitě jsem ho zastavila.

,,Co je? Na to přece máme!"koukl na mě psíma očima. Věděl, že to není správné.

,,Toho se nenajíme, blbče!"s tímto oslovením se mi začala vracet dobrá nálada. Začala jsem do košíku házet müsly tyčinky, balenou vodu a malé lahvičky nutelly.

,,Tak chipsy mi nedovolí, ale sama nutellu si koupit může!"odfrkl si na oko uraženě. Očividně plánoval, jak mi jí ukradne.

,,Nutella nam dodá cukry, je dobrá na nervy a celkově je velmi užitečná..."snažila jsem se dosáhnout na krabici džusu. Marně. Adrien se jen uchechtl a pomerančovou tekutinu mi podal.

,,A budeš si ji syslit stejně jako v děcáku?"škádlil mě. Na pocuchané nervy existuje i jinej lék než nutella. Neodpověděla jsem, jen se usmála.

V hlavě jsem si přepočítala cenu. A s povzdychem do regálu vrátila dvě skleničky nutelly.

,,Co to? Ona vrací nutellu!?"zasmál se blonďák.

,,Nevyjdou nám peníze, tupohlávko! Po tomhle nákupu budem na mizině, chápeš Agreste!"zaječela jsem. Čekala ksem na Adrienovu odpověď, ale na můj jekot zareagoval úplně jiný.

,,Agreste? Tady je Agreste?"ozvalo se na konci regálu. Z poza regalu vykoukla hlava nějaké stařenky.

,,Britaney, pojď! Agreste je ten slavnej novinář, ne?"táhla za sebou mladou otrávenou brunetu.

,,Návrhář, babi, návrhář..."odfoukla si ofinu z očí. Oba jsme vyluleně čuměli na dvě postavy mířící k nám. Bábi si Adriena ze své trpasličí výšky pořádně prohlédla.

,,Hmm... Ty jsi Agreste? Vypadáš mladě... Ty jsi jeho syn?"posouvala si babi brýle a mhouřila oči.

,,J-jen shoda jmen, paní..."couval po mini krůčcích Adrien. Babička se ale nevzdala.

,,Ehm... Britaney! Pojď sem! Tobě by to s tímhle fešákem tak slušelo! Určitě je i bohatý! Vidíš to oblečení!"Britaney si konečně Adriena pořádně prohlédla. Hned se jí po tváři rozlil neupřímný úsměv. Následně zamrkala.

,,Ahoj, já jsem Britney!"znova zamrkala. Tohle byla poslední kapka! Dřív než jsem se stihla pozvracet, jsem čapla zaskočeného, ale potěšeného blonďáka a táhla ho ke kasám.

,,Je zadanej!"sykla jsem na rozloučenou.

,,S takovou hnuskou? Ten má ale vkus..."slyšela jsem ještě brunetčino nadávání. Zpomalila jsem.

,,Co to do tebe vjelo?"zeptal se trochu podrážděně. Stejně jako já vyndaval zboží na pás. To samé jsem si taky říkala a hryzala se u toho do rtu. Mělo by mi to být ukradený!

,,Tak za prvý;nemůžeme dělat hovadiny a za druhý;snažím se tě chránit!"po téhle klišé větě jsem se otočila k pokladní a zaplatila za celej nákup. Jen co jsme vyšli z obchodu, vzal mě kolem ramen.

,,Majetnická Mari, to se mi líbí!"

,,Nech si toho!"ověšena taškama a s Agrestem, lámačem dívčích srdcích, za zadkem. Úžasný!

,,Je ti jasný, že to stálo všechny naše úspory!"dupla jsem si, ztratila rovnováhu a pod tíhou tašek se nebezpečně zakymácela. On mě jako vždy jistil.

,,Za prvé kotě,"začal a vzal si ode mě obzvlášť těžkou igelitku.

,,Neříkej mi tak! Zní to divně! Jako by něco mezi náma bylo..."zrudla jsem a rychle se odvrátila. Adrien si asi svoje nevhodné vyjadřování taky uvědomil.

,,Fajn, sorráč... Za prvý; jseš ve velkoměstě!"rozpažil ruce a obsáhl tím celou Paříž. Potom se ke mně naklonil a ztlumil hlas.

,,A taky tu jseš s Adrienem Agrestem."