From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#40

Adrien zatáhl a obraz své matky odklopil. Vykoukla na nás velká železná plocha s poměrně malým trezorem na kód. Mohlo nám dojít, že to bude zabezpečené.

,,Tam se nedostanem, neznáme kód..."vzdychla jsem a vykročila k odchodu. Adrien ale ne, ten se jen tak nevzdal. Začal rychle něco vyťukávat do klávesnice. Trezor se s cvaknutím otevřel.

,,Jeho datum narození, matčino datum narození, datum jejich svadby a oblíbené číslo, teda 69... Easy!"nevzrušeně pokrčil rameny, jakoby bylo to, co zrovna provedl zcela normální.

,,T-tys věděl o těch špercích?"zeptala jsem se ho roztřeseným hlasem. Jestli o tom věděl, tak proč...

,,Ne, nevěděl. Vím o otci poměrně hodně, ale tohle je pro mě novinka."na tváři kamenny výraz. Uchopil knihu a začal v ní listovat.

,,Kniha... O super hrdinech?"proč by měl něco takovýho v trezoru?

,,Takže tvůj otec ujíždí na Marvelovkách?"nesedělo mi to.

,,To nejsou Marvelovky..."listoval dál. Zahledla jsem něco povědomého. Rychle jsem tam zabodla prst, než stihl blonďák přetočit stránku.

,,To je ta brož!"křikla jsem možná moc nahlas. Hned jsem si pusu přikryla provinile dlaní.

Adrien zvedl od knihy hlavu a zkoumal, co za poklady ještě v trezoru jeho otec má. Příručka o Tibetu a... Fotka. Fotka jeho matky. Adrien mi do rukou vtiskl knihu a nepřítomně vzal obrázek do rukou. Prstama ho něžně hladil. V tom se ale ozvalo další cvaknutí a šramocení. Jakoby se spouštěl nějaký mechanismus. Blonďák rychle vrátil fotku na své místo a uchopil mojí roztřesenou ruku. Oba jsme ustoupili.

Cvakání a šramocení ustalo a celá železná plocha se odklopila. Byly to dveře! Fascinovaně jsem zírala na železné dveře, co se táhly až ke stropu. Adrien mi stiskl ruku a udělal krok dozadu. Nechtělo se mu to dál prozkoumávat, bylo to podle něj moc riskantní. Ale se mnou cloumala zvědavost a jakýsi instinkt. Byli jme blízko pravdy! V tom se za mohutnýma dveřma, jež jsme přišli, ozvaly hlasy.

,,Jak to myslíš, že nejsou v pokoji! Musíme je najít, nesmí na nic přijít! Prohledejte celý dům! Celý!!"pan Agreste se zdál rozhozený. Tento průchod tajil. Kroky se nebezpečně blížily.

,,Adriene, musíme tam!"šeptala jsem. Neměli jsme se kam jinam schovat. V tom se Adrien rozběhl. Slyšela jsem jak se mohutné dveře prudce otevřely.

A železné se zavřely.

Tak a teď do toho dáme trochu akce, co vy na to? >:)