From 'Childhood' to 'Forever' [CZ]

#36

Zalapala jsem po dechu. Můj mozek nedokázal informace vstřebávat. Těžce se mi dýchalo. Zoufale jsem na pana Agresta koukala, neschopna slova, neschopna hlásky. Telepaticky jsem ho prosila, aby teď s úsměvem řekl:,,Byl to jen vtip, tvoje rodiče zabili islamisti."

Jenže jak už mi Adrien mnohokrát vyprávěl... Jeho otec nemá smysl pro humor. Stejně jsem doufala, že lže. Musel lhát! Čím mohl být tento fialový šperk tak vzácný? Proč je musela mafie zabít? Proč jim šperky normalně nevydali? Vždyť šlo jen o šperky! V hlavě mi lítalo tolik otázek a moje hlava se nesnažila je nijak uklidnit. Nemluvě o srdci.

Slavný návrhář uklidil brož zpátky do kapsy. Jeho ruka něco v kapse hledala. Cosi cvaklo a pan Agreste vytáhl látkový kapesník. Vypadalo to, že si utíra nos.

Mě se zatím rozmazala celá místnost včetně světlovlasého pána. Teď se mi dýchalo mnohem hůř a cítila jsem, že každou chvíli omdlím. Přidržela jsem se jedné z knihoven. Slyšela jsem směsici zvuků a hlasů, nedokázala jsem však určit komu nebo čemu patří...

Všechny smysly mě opouštěli. Zapomněla jsem kde jsem, kdo jsem a co tu dělám. Nic jsem nevnímala. Až na to surové přitlačení na knihovnu, které mi tak připomnělo, jak mě Adrien dneska ráno seřval na ulici. Ale i tato myšlenka byla v mlze. Stejně tak jako ten slizský hlas muže, co mě tiskl ke knihám. Muže, který rozhodně nebyl Adrien, i když mu byl vcelku podobný.

#I_Don't_Care_I_Ship_It!