REMUS
Večer jsem se vrátil do pokoje, když byli na večeři. Abych se mu vyhnul. Sedl jsem si na postel a přemýšlel jsem, co jsem to ksakru udělal? Vždyť se to mohl dozvědět! Mohl se dozvědět, že ho miluju. Chápu, že držení za ruku nic moc neřekne, ale co když si to přebere a já ho ztratím? To bych neunesl. Když už nemůžu být jeho přítel, tak aspoň nejlepší kamarád.
Cosi to namlouvám, vždyť on o mě nikdy nebude mít zájem. Však on je na holky, však to vidím stále jak je nabaluje!
Zase jsem se rozbrečel, ale teď už jsem nic neriskoval. Použil jsem tišící kouzlo na svou postel a zatáhl jsem závěsy. Nehodlám aby mě zase Sirius našel, teď už bych se na úplněk nevymluvil.
Ještě chvíli jsem brečel. Když jsem se pomalu začal uklidňovat, tak jsem slyšel otevření dveří. Rychle jsem si utřel oči a použil osvěžovací kouzlo, aby nebylo poznat, že jsem brečel. Podle hlasů jsem poznal Jamese a Petera. Nic moc jsem neslyšel, ale říkali něco v tom smyslu, že mě celý den nemůžou najít.Ještě jsem slyšel jak nadávají na Filche, že nám zabavil plánek, protože to mají těší mě takhle najít. Tomu jsem se musel zasmát. Ale vylezl jsem z postele, protože jsem nechtěl aby o mě měli starost. Hned jak mě spatřili, mohli jste slyšet jak jim spadl kámen ze srdce. Také mě hned sprdli,kde jsem jako byl a co jsem si myslel, že jsem jim neřekl kam jsem šel bez jediného slova a to po úplňku. Byl jsem rád, že o mě mají starost, ale v tuhle chvíli jsem chtěl být sám. „Moc se omlouvám kluci, že jsem neřekl kam jdu, a že jsem vám přidělal starosti, ale chtěl jsem být sám. A to stále platí." A s těmi slovy jsem opustil ložnici, sice za mnou volali, ale já je neposlouchal a šel jsem dál. Ze společenské místnosti jsem to vzal tajnou chodbou na pozemky školy a odtud k Zapovězenému lesu.
SIRIUS
Z večeře jsem se vracel později jak kluci. Remus tam nakonec nebyl.Tak jsem šel vyřídit pár věcí. Jako třeba zrušené rande.Dřív jsem s holkami randil jen abych si dokázal jaký jsem borec ataky abych se přesvědčil, že nemiluji Remuse. Moc to nepomáhalo.Ale úplně celé se mi to sesypalo ráno když jsem viděl jeho, až skoro andělskou tvář.Kdybych mohl tak jsem skákal radostí až do stropu, že mě chytl za ruku dobrovolně. Když jsem šel přes společenskou místnost,zaregistroval jsem Remuse. Mířil k tajné chodbě směr Zapovězený les. Rychle jsem se rozeběhl za ním, abych se ho zeptal proč vlastně ráno utekl. „Remusi! Zastav prosím!" Když jsem zařval, viděl jsem, jak se zastavil a ztuhl.
Tak a tady to utneme. :P Můžete zatím přemýšlet, co se bude dít dál. :D
Vote nebo koment potěší :D
Majte sa Janča :3
P.S. : Vím, že obrázek s tím moc nesouvisí, ale proč ne. :P :D
ČTEŠ
Pamatuješ za úplňku?
Fanfiction,,Miluju tě, Siriusi." Už zase ta slova, co nemají váhu, co pro mě nic neznamenají. Jen od jedné osoby bych si je přál slyšet, a ta mi je neřekne. Ptáte se proč? Protože necítí to samé co já! Bere mě jen jako kamaráda a mě ten pocit neskutečně...
