REMUS
„Co to sakra je? Kdo to mohl napsat? Proč to tu je? Jak se to mohl někdo dozvědět?" Mumlal jsem si pořád dokola. Začal jsem panikařit a pomalu ztrácet půdu pod nohama, pak už bylo kolem mě jen černo. Černá tma a já nemusel nic řešit.A nechal jsem se unášet na vlnách neznáma.
SIRIUS
Remus byl bílý jak stěna a stále si něco mumlal,poté se mu podlomily nohy a on podal k zemi. Stihl jsem ho chytit,aby nedopadl na zem. Koukl jsem se mu do tváře byl v bezvědomí.Rychle jsem ho vzal do náručí a nesl ho na ošetřovnu. Po cestě jsme nikoho nepotkali což jsem považoval za zázrak. Když jsem tma dorazil, položil jsem ho na postel a šel pro Pomfreyovou (sry neumím to skloňovat). Našel jsem ji u ní v kabinetě. Dovedl jsem ji k Remusovi a řekl, že najedenou omdlel, když se něčeho lekl. Ptala se mě jestli nevím čeho, samozřejmě jsem zapíral,že ne.
Když ho zkontrolovala, tak jen řekla, že vyčerpání a velký stres tohle můžou způsobit. ( fakt netuším jestli je to pravda). A no jo, dyť se učil pozdě do noci a stěžoval si na únavu.
Řekla, že se musí jen vyspat a když se vzbudí vypít povzbuzující lektvar. Ale prý si ho tu nechá na pozorování do zítřejíší večeře. Souhlasil jsem a došel to říct klukům.Hned jak to slyšeli, tak se mě ptali co se stalo řekl jsem jim to samé co Pomfreyové. Dál jsme to nerozebírali a šli za ním.
Když jsme dorazili tak se Remus zrovna probíral. Hned jsem mu strčil pod noc tu břečku které říkají lektvar. Ten ho vypil trochu se zašklebil a vděčně se na mě podíval.
Kluci se hned začali ptát co se stalo. Remus na vše odpověděl a pak jsme již museli na odpolední vyučování. Večer jsem za ním přišel a chvíli si s ním povídal. Kolem deváté večer jsem se zvedl, že už půjdu, protože byl už unavený. Natáhl ke mně ruce a našpulil rty. Byl tak roztomilý když byl unavený. I tak jsem ho políbil a se slovy ať se krásně vyspí jsem odešel.
Tak a máme tu další kapitolu, doufám že jste si ji užili. Vote a nebo koment potěší a já se na vás těším opět v pondělí. :D :3 Zbožňuju ten GIF
Majte sa :D Janča :3
ČTEŠ
Pamatuješ za úplňku?
Fanfic,,Miluju tě, Siriusi." Už zase ta slova, co nemají váhu, co pro mě nic neznamenají. Jen od jedné osoby bych si je přál slyšet, a ta mi je neřekne. Ptáte se proč? Protože necítí to samé co já! Bere mě jen jako kamaráda a mě ten pocit neskutečně...