REMUS
„No,já...já...". Do hajzlu. Jsem v háji.„Hehe... no co vám mám na to říct? To nemůžu mít malé tajemství?" Oni se na mě podívali pohledem typu „jako vážně?".No tak nic no, když začali argumentovat, že tajemství mám víc než dost, ale před nimi jsem nikdy žádné neměl. Když na mě poté začali naléhat, tak jsem vybuchl. „ Taky vám nemusím říkat vše!" Zařval jsem a odkráčel ze společenky.
SIRIUS
Remus, křičel? Tak to jsme ho museli hodně naštvat.Takhle vybuchne málokdy, vlastně skoro nikdy. Ale chápu ho nikdy nemusel na otázky tohohle typu odpovídat. „ No, tak já pro něj dojdu. Jinak se nevrátí." řekl jsem a pomalu se začal zvedat.Kluci byli stále zaražení, že Remus křičel. Teda jen James, Peter se takhle tváří stále. Když jsem vyšel ze společenky, tak jsem automaticky zamířil na astronomickou věž.
A hele byl tam. Byl opřený o zábradlí a koukal do dálky. Rozhlédl jsem se a poté ho objel kolem pasu. Lehce jsem ho políbil na šíji, on naklonil hlavu na stranu a usnadnil mi tak přístup. Poté se ke mně otočil, omotal mu ruce kolem krku a políbil mě na rty.
Když se oddálil tak se mi přitulil na hruď a obličej schoval do ohrbí mého krku. Nadechl se mé vůně a uklidnil se. „Promiň, příště se budu krotit a nedělat ti je."
„NE!" Potichu vykřikl a natiskl se na mě ještě víc. „Mě se líbí. Mám pocit, že někomu patřím,někomu kdo mě miluje." A začervenal se. Znovu jsem ho políbil. „ Tak dobrá, ale zkusím je dělat menší. A nebo někde kde to nebude tak moc vidět." Jen se usmál a přikývl.
Ještě chvíli jsme tam tak stáli a líbali se nebo si povídali o všem možném. A nakonec jsme šli na kolej. Remus se omluvil, že na kluky křičel. Chvíli jsme tam jen tak seděli a povídali jsme si o plánech na prázdniny. Sice jsou za dlouho, ale co.
REMUS
Zalehl jsem nakonec do postele a představoval si,jak mě Sirius objímá. Téměř jsem cítil jeho ruce na mém boku.Ta představa byla tak silná, až jsem se vzrušil. Byl jsem rád,že jsem v posteli pod peřinou. Že nic není vidět, ani to, jak se šíleně červenám.
Podíval jsem se po své posteli, ale viděl jsem jen ty uklidňující červené závěsy. Přistihl jsem se, že se usmívám a zároveň se chvěju po celém těle. Toto je pro mě taky nové.
Musím se začít ovládat, jinak snad ze mě budou lítat hvězdičky nebo něco tomu podobného.
To chvění... připadám si tak zranitelný, ale zároveň neskutečně silný. Takovou sílu lásky jsem ještě nezažil. Vzpomněl jsem si na astronomickou věž, jak tam Sirius zamnou přišel. Opět to chvění po těle, to mrazení v podbřišku,které dává naprosto jasně najevo blížící se ztopoření.
Doufám, že jste si dnešní díl užili a zároveň chci tenhle díl věnovat osůbce, která mě do psaní téhle povídky zatáhla a zítra slaví narozeniny. Takže přeji vše nejlepší Adél <3 :D
Koment nebo vote potěší a zahřeje u srdíčka :P :3 Tak zas ve čtvrtek.
Majte sa :3 Janča :D <3
ČTEŠ
Pamatuješ za úplňku?
Fanfic,,Miluju tě, Siriusi." Už zase ta slova, co nemají váhu, co pro mě nic neznamenají. Jen od jedné osoby bych si je přál slyšet, a ta mi je neřekne. Ptáte se proč? Protože necítí to samé co já! Bere mě jen jako kamaráda a mě ten pocit neskutečně...
