REMUS
Probral jsem se u nás na pokoji. Ostatně jako po každém úplňku. Ale jediné co mi nesedělo bylo, že tam nebyl Sirius. Ten byl vždycky totiž první kdo se ptal, jak mi je a jestli jsem v pořádku. Teď tam ale nebyl. Když jsem zrovna vymýšlel různé scénáře proč není Sirius v posteli, objevil se u mé postele James. Hned se mě ptal, jak se mi daří a podobně. Na vše jsem mu odpověděl a poté jsem se zeptal na otázku, která mě celou dobu pálila na jazyku. ,,Kde je Sirius?"
JAMES
Když se mě na to zeptal, nevěděl jsem jak mu na to odpovědět. Protože si vždy vyčítal když nám při svém „záchvatu" ublížil.Lehce jsem si odkašlal a poté spustil. „Víš, nevím jak to říct, ale Sirius je na ošetřovně. A má celkem velkou ránu přes hrudník, ale nic si nevyčítej nemůžeš za to neovládal jsi se."Viděl jsem jak se mu rozšířily zorničky. Už, už se zvedal, že za nim půjde, ale já ho rychle zase položil do postele s tím, že se musí sám nejprve vyležet a odpočinout si. Ač nerad tak souhlasil, lehl si zpátky do postele a přikryl se peřinou, že mu koukala jen hlava. Oddechl jsem si a šel mu pro jídlo.
REMUS
Když mi James oznámil, že je Sirius na ošetřovně chtěl jsem za ním hned jít, ale James mě zastavil s tím, že si mám odpočinout.Lehl jsem si zpátky do postele a čekal až James odejde. Když odešel, tak jsem se pomalu zvedl a oblékl jsem si hábit a pomalu se vydal směr ošetřovna. Když jsem byl zhruba v polovině cesty, tak jsem slyšel Jamese jak zase nahání Lily. No nevadí zas bude mít blbou náladu, protože ho odmítla. Natáhnu si kapuci aby mi nešlo vidět do obličeje a pomalu procházím kolem nich. Ale tak aby si mě nevšimli.
Po strastiplné cestě jsem konečně dorazil na ošetřovnu. Sedl jsem si k posteli kde ležel Sirius. Chytl jsem ho za ruku a omluvil jsem se mu za tu ránu i když vím, že mě stejně neslyší. Nějak mě přemohla únava a já vytuhl s hlavou na dočasné posteli Siriuse. Nepouštějíc jeho ruku.
SIRIUS
Když jsem se znova probudil Remus tu byl stále. Měl tak uvolněný výraz když spal. Ještě chvíli jsem se koukal na jeho uvolněný výraz a krásnou tvář. Když se začal vrtět a pomalu probouzet, když se zorientoval a kouknul na mě, lehce jsem se usmál. „Dobré ránko,ospalče." „Dobré."
Jen co si všiml, že mě stále drží za ruku rychle mě pustil a zčervenal jak malina. Hned se začal omlouvat a urychleně opustil ošetřovnu, ani se nerozloučil.
REMUS
Vyběhl jsem z ošetřovny tak rychle, až se za mnou prášilo. Bylo mi tak nehorázně trapně. Co jsem to zase udělal? Teď se před ním nemůžu ukázat, ještě by se mi vysmála to nechci.
Zamířil jsem do komnaty nejvyšší potřeby a nehodlal jsem z ní v nejbližší době vylézt. Když jsem přišel tak tam byl gauč s knihovnou. Sedl jsem si na gauč a vzal si historii Bradavic. Knihu jsem odložil až když jsem ji přečetl skoro celou. Vyčaroval jsem tempus a zjistil jsem že už je po obědě a za zhruba 4 hodiny bude večeře. Rozhodl jsem se vydat do kuchyně. Když jsem tam přišel tak se kolem mě seběhli domácí skřítci a ptali se co potřebuju. Hold už nás tam znali, přes všechny průsery nestíháme jídlo tak jsme tu pečený, vařený a to hlavně Peter.
SIRIUS
Celý den jsem proležel na ošetřovně. Když mě večer pustila šel jsem hned na kolej a z ní do ložnice. A tam jsem přemýšlel nad Remusem. A když už byl čas šel jsem na večeři a přál si aby na ni Remus byl.
OMG lidi děkuji za 119 přečtení moc si toho vážím :D
Tak zas ve čtvrtek :D
Majte sa Janča :D
P.S. : No není na tom obrázku Remus roztomilý? :3 :3
ČTEŠ
Pamatuješ za úplňku?
Fanfic,,Miluju tě, Siriusi." Už zase ta slova, co nemají váhu, co pro mě nic neznamenají. Jen od jedné osoby bych si je přál slyšet, a ta mi je neřekne. Ptáte se proč? Protože necítí to samé co já! Bere mě jen jako kamaráda a mě ten pocit neskutečně...
