Sir Hruška: Pomsta Mrtvých

Kapitola První: Mrtví Nespí

Hruška neměl sebemenší ponětí co se stalo s Galendorem. Byl příliš zaslepen vítězstvím a tak se vrátil zpět do svého sídla bez povšimnutí, že jeho přítel jej už nenásleduje. Až po pár dnech se od jeho dvou bardských přátel Varjona a Leonarda dozvěděl, že se jejich přítel do vesnice z výpravy už nenavrátil. Měl však teď i jiné problémy. Zdá se že zlo nikdy nespí, neboť se rozneslo, že krajinou kráčí celá armáda temnoty. Podrobnosti nejsou zrovna známi, protože ti kteří se s ní setkali většinou už znovu nepromluvili.

Hruška vzhlédl od pracovního stolu směrem k hromotlukovi v plné zbroji, který už pár minut nervozně pošlapával na místě a snažil si tak získat rytířovu pozornost.
"Omlouvám se Diego, už máš nějaké zprávy o Galendorovi? Viděl ho někdo? Ten kašpar si očividně ani není schopnej vyzvednout svojí odměnu za pomoc záchrany světa řekne s pokusem o zmírnění napjaté atmosféry.
"Vo tom bardovi teda nic nevim, ale Alex ti vzkazuje, že došli zprávy o tý armádě co si to šine přímo k nám a mám ten pocit že tu bude..."

Jeho slova přehlušila pekelná rána a zároveň otřes, která srazil Hrušku ze židle a do konce i hromotluk vcelku zavrávoral.
"Mám takový pocit, že Alex, chtěla naznačit, že armáda je už před branami."
poznamenal Hruška a ihned se chopil svého meče.
"Jdeme Diego, řekl bych, že máme tak trochu problém"
Oba vyběhli z komnaty a nejrychlejší cestou se dostali na hradby kde už jasně viděli jak Generálka Alexandra formuje obranu hradu a zároveň i to proti čemu vlastně stojí. Před branami bylo několik katapultů a v pozadí celá armáda nemrtvých zrůd.
"Tohle nevypadá zrovna dobře"
Poznamenal Hruška a společně se svým společníkem zamířili směrem k Alex, která se snažila motivovat jen skromnou posádku hradu k boji, který nemůžou vyhrát.

Vojsko stálo odhodlaně k boji a vyčkávalo se zvednutými štíty na armádu, která se blížila čím dál rychleji Hruška stál společně s Diegem po boku Alex a snažil se jim svým pohledem dodat alespoň trochu odvahy. Ve chvíli kdy se však ozval válečný roh ozval se náhle i zvuk děl a jeden katapult se v tu chvíli roztříštil na kusy. Všichni otočili pohled k moři a Hruška už se teď usmíval když viděl vlajku první lodě, která se vynořila z mlhy.
"Alex zavel vojsku, lučištníci by mohli postup nemrtvých dosti zpomalit. Myslím, že se blíží naše záchrana. My jdeme s Diegem přivítat naše zachránce."

Hruška společně s Diegem docválali na svých koních až do přístavu, kde první z lodí už spustila můstek na kterém stála dvojce se stejně samolibým výrazem, který Hruška tak dobře znal. Muž snad ještě o něco vyšší než Hruška však poměrně noblesně vystrojen jakoby přijel od samotného krále s hezky zdobeným rapírem za opaskem a i přes zbytek nóbl vzhledu neupravenými vlasy po ramena a týden starým strništěm a dívka v koženém korzetu byla vyzbrojena kabelou přehozenou přes rameno, několika prapodivnými váčky a samozřejmě bambitkou na každé straně svého opasku.

"Jak vidím Sir Radovan Samotný a jeho věrná společnice Kurai. Doufám, že jste měli příjemnou cestu"