Sir Hruška: Pomsta Mrtvých

Kapitola Devátá - Labyrint

Nebyl čas oplakávat Kurai, museli pokračovat, ale cesta byla už na konci hned za dvěřmi bylo něco co připomínalo trunní sál a v něm jedna jediná postava, která je probodávala bledým pohledem bez zorniček. přecejen to nebyla jen iluze. Pomyslel si Hruška. Galendor si tam postával tak jakoby mu celý svět patřil a zbývali jen tři malé mouchy, které mu stojí v cestě. Ostatně, možná že přesně tak to i bylo.
"Nečekal jsem, že se tvoji společníci dostanou tak daleko."
Řekl Galendor klidným hlasem bez jakékoliv emoce.
"Ne že bych neměl problém vás rozmáznout jako šváby všechny tři, ale myslím, že bude lepší když trošičku vyrovnáme síly co myslíš?"
Dodal a váhu slov dodal lusknutím prstů. V tu samou chvíli jakoby už tak temná místnost potemněla. Z rýh v zemi, kterých si doteď nikdo nevšiml náhle začali vyjíždět stěny, které oddělili všechny tři společníky a z obří místnosti se náhle stalo bludiště. Hruška začal bušit na stěnu, která ho oddělila od Tadeáše, ale žádná odezva se nevrátila. 
"Tak tohle je tvůj plán? rozdělit nás a zabít nás tak jednoho po druhém?"
Otočil se s hněvem Hruška opět na Galendora. 
"Ne tak docela. Mám v rukávu ještě jedno eso. Jen poslouchej"
Náhle se ozvěnou ozval dívčí smích, smích který Hruška moc dobře znal a ten který doufal, že už nikdy neuslyší.
"Jedna dvě Minako jde, Minako si jde pro tebe!"

***

Ruushi se otočila od stěny za hlasem, ale nikdo tam nebyl. V rychlosti si zkontrolovala počet šípů v toulci a neztráceje čas se rozběhla chodbou vpřed, aby se co nejdříve vrátila na původní místo odkud ji hloupý trik mrtvého rytíře oddělil. Věděla moc dobře, že ji někdo sleduje, cítila to, ale nehodlala se zastavovat. 
"Utíkej zrzičko divoká, dýkou já bodnu tě do oka"
ozval se zase ten zpěv, který okamžitě doprovodil děsivý smích. Ruushi se nehodlala zastavovat. Cítila že tohle v ní má vyvolat jen strach a pochybnosti. Jen další trik. Ale čím déle běžela nebyl to už jen ten smích co slyšela pravděpodobně začínala mít i vidiny. Byli to jen střípky, ale měla pocit jakoby každou chvíli jen periferním viděním zahlédla jakousi postavu. Neměla tvář, byl to jen stín, ale přesto vypadala jako lidská žena.
"Zábava to přestává být, Přišel čas tě rychle zabít"
Neuběhla ani vteřina, když náhle se ona osoba tvořená ze stínů zhmotnila přímo před Ruushi a vyrazila jí dýkou přímo proti hrdlu...

***

Tadeáš se to snažil brát s čistou hlavou. Na nějaké přehnané reakce není rozhodně čas, ze své hole vytvořil pomocí svaté magie trochu světla, aby nenašel strach ve tmě a pomalým jistým krokem se vydal na cestu, která mu v tu chvíli přišla nejsprávnější. Kameny tvořící labyrint tu museli být už tisíce let, možná i déle a přesto na nich bylo cosi zvláštního. Něco co člověk prvotním pohledem nespatří. Ty rýhy na nich nebyli jen od stáří bylo to značení, které mělo nasměrovat ven toho kdo tu zprávu pochopí. Tadeáš měl šifry rád, odjakživa hledal hlavolamy i na místech na kterých nikdy nebyli a čas strávený v klášteře nad studiem šifer mu pomohlo snadno rozluštit i tuhle.  
Po chvíli měl ale tu možnost zjistit, že nejde jen o to se z labyrintu vyhrabat. Galendor mu poslal ještě jeden dárek v podobě ducha, který je pravděpodobně taky živější než by se mohlo podle Hruškového povídání zdát. 
Možná že byla průhledná, možná že neměla ani nohy a snášela se těsně nad zemí, ale pravděpodobně Natari neztratila nic z toho co uměla za života protože během několika málo okamžiků se ji průhledné ruce začali zbarvovat do ruda a ohnivá záře ovládla během chvíle celou chodbu...

***

Ruushi se stihla na poslední chvíli vyhnout jisté smrti a s mrštností kočky odskočila o dobré dva metry od Minako, ale na střelbu z luku neměla ani dost času ani prostoru a tak se musela spolehnout jen na vlastní ruce, protože sotva než si to uvědomila byl u ní stín opět a nebezpečně se rozmachoval dýkou, která ačkoliv vypadala jako by byla složená jen z dýmu, rozhodně byla stejně smrtelná jako kdyby byla z dračí kosti. Ruushi popadla Minako za zápěstí a snažila se ji zbraň vykroutit, ale její soupeř měl větší sílu než se zdál. Popadla ji i za druhé zápěstí a ve chvíli kdy nemohla použít už nic jiného ji prostě dala hlavičku. To Minako minimálně vyvedlo z míry a zavrávorala. Ostatně víc Ruushi už ani nepotřebovala a podkopla ji nohy. Minako se opět jako stín vypařila, ale to už byla Ruushi připravená, ve chvíli kdy se Minako znovu zhmotnila se ji zabodl do čela šíp a její stín se opět rozplynul.

***

Natari vyšlehla proti Tadeášovi záplavu plamenů, které rozžhavili i kameny kolem do ruda, ale když se pomalu zase vytratili zjistila, že měli za důsledek jen lehké očouzení kněze, kterého chránil štít světla. Pokusila se to samé udělat znova, ale v tom ji tentokrát už Tadeáš zabránil svou dřevěnou holí, kterou se ji snažil uhodit přes obličej. Dřevo samotné by sice její průhlednou schránkou normálně pravděpodobně bez účinku projelo, ale jen ten malý paprsek světla na konci ji zasáhl natolik, že ji naprosto vyvedl z koncentrace. Ještě jednou natáhla ruce pro další útok, ale neměla už sílu cokoliv udělat, viděla jak kněžímu září oči a jak se pomalu vytrácí zpět do světa mrtvých kam patří.