Sir Hruška: Pomsta Mrtvých

Kapitola Třetí - Proroctví

"Takže tu budeš sedět na prdeli a čekat až se vrátěj?"
Opřela se Kurai podrážděně do Hrušky.
"Mám snad jiný možnosti? Nemůžu prostě jen tak vytáhnout s armádou a nechat hrad a vesnici nechráněnou"
Pronesl Hruška, aniž by Kurai věnoval jediný pohled.
"Ve skutečnosti existuje možnost..."
Pronesla zahalená postava v kněžském rouchu, která právě vstoupila do sálu.
Alex se ihned chopila meče a vyrazila k němu, aby ho snad vyhodila, ale Hruška ji jediným gestem zastavil.
"Existuje proroctví o konci světa. Proroctví, které přišlo přímo ze svaté knihy. Že příjde den, kdy mrtví povstanou z hrobu a pod vedením mocného lorda zotročí a zničí veškerý svět."
"Předpokládám, že existuje nějaká možnost jak proroctví zvrátit"
skočil kněžímu do řeči Hruška.
"Třeba že příjde mocný hrdina, jako ty a zachrání svět svým mečem"
rejpne si Kurai. Kněží si ženšiny moc nevšímá a přikývne.
"Existuje určitý artefakt pomocí kterého je možné temného lorda porazit, ale mapa je rozdělená na tři díly a na tomto hradě je pouze jeden. Vím však ještě o jednom, který má moje dobrá přítelkyně z farmy."
Kněz sundal kápi, aby odhalil svou tvář.
"Tadeáši? Odkdy ses dal k církvi?"
Udivil se Hruška
"Za dobu kdy jsi byl na cestách se stalo hodně věcí, které mne utvrdili, že pouze víra je cesta, ale nemáme přiliš času. Dej dokupy družinu. Za svítání musíme vyrazit"
Tadeáš opět nasadil přes obličej kápi a tichým krokem se vytratil z místnosti.
Na chvíli zavládlo ticho. Všichni se tak nějak snažili ty informace vstřebat, ačkoliv jich bylo tak málo a vytvářeli jen další otázky. Ticho prolomil až Diego, který doteď mlčel.
"Někdo musí vést domoobranu"
"Johanka je ještě moc mladá než, abych ji svěřil takovou zodpovědnost. Proto musím požádat tebe Alex. Je potřeba, aby si udržela náš lid v bezpečí. S pomocí Kurai, která povede armádu, kterou přivedl Sir Radovan"
řekl rozhodně Hruška, avšak Kurai na něj ihned vylítla se slovy:
"To si jako vážně myslíš, že mě tady necháš? Dlužím Radovanovi pomstu a nehodlám se ji vzdát. Radovan měl vlastního kapitána, kterému může být svěřeno vedení. Rozhodně jdu s váma ať chceš nebo ne!"

A přesně tak se stalo. V ranních hodinách opustila hrad skupinka čtyř osob. V čele Hruška na svém oři po jeho pravém boku přítel z dětství Tadeáš, boží služebník, po levici velice odolný a zručný válečník Diego a kdesi v zádu pohledná ač poněkud protivná Kurai, která měla kolem každého rozhodnutí vždy plno řečí.
"Je to sedlákova dcera Tereza. Moc milé děvče, jedna z mála lidí, kterým plně důvěřuji. Když jsme byli děti všichni se ji vysmívali kuli jejímu vzrůstu. Prcek, nebo Ďiblík byli oblíbené přezdívky. Řekl bych, že je na to už poněkud háklivá. Tak se tomu laskavě vyvarujte."
Pověděl skupince kněz sotva když dorazili na farmu. Všude bylo ticho, ale přesto šlo dobře, poznat, že tu stále někdo bydlí. Zaklepali na dřevěné dvířka malého domku a chvíli vyčkávali, než otevřela mladá, modrooká dívenka s líbeznou tváří. Sotva spatřila Tadeáše do očí se ji vlila nejistota, rychle to však zamaskovala úsměvem.
"Nemohu říct, že bych byla překvapená vaší návštěvou. Je vcelku jasné proč jsi v tyto dny tady. Posaďte se postavím na čaj"
"Myslím, že počkám venku"
Dostal ze sebe okamžitě Diego, načež nikdo nic nenamítal a dívčinu následoval jen Tadeáš, Hruška a Kurai. Hruška s Tadeášem se posadili ke stolu, zatímco se dívčina vytratila do jiné místnosti. Kurai, která očividně odmítala nadále být součástí jakékoliv konverzace se jen postavila k oknu a prohlížela si dvorek zevnitř. Ve chvíli kdy se však otočila ihned sáhla po zbraňi a střelila Terezu, která se zrovna napřahovala s nožem nad Hruškou do ruky. V tu chvíli se do místnosti vřitil Diego, který jakoby ihned věděl o co jde ji popadl a vyhodil dveřmi ven. Následně ji chytil pod krkem a přitisknul ke stěně domu.
Během chvíle už za nim stáli i ostatní, kteří nebyli až tak duchaplní v té chvíli.
"Co to mělo znamenat Terezo? Myslel jsem že jsme přátelé!"
Dívka se dala do pláče, že ji dokonce i hromotluk Diego pustil a kousek od ní odstoupil, bylo zřejmé, že teď už jim jen tak neublíží.
"Mají Samuela..."
řekla mezi vzlyky.
"Tvého snoubence?"
Optal se Tadeáš, který byl očividně jediný, který chápal o čem je řeč.
"Odvedli ho pod výhružkami, že z něj udělají stejné monstrum jako jsou oni. Slíbili mi, že nám dají pokoj, když vás tu udržím, nebo při nejlepším zabiji..."
"A kde je ta mapa?!"
Zeptal se už poněkud podrážděný Hruška
"To ta generálka, prý jí schovala do..."
Zvukem zasvištěl šíp který se zabořil dívčině přímo do krku. Ta stihla jen vykulit oči a ve chvíli kdy chtěla něco říct se ji vyvalila z úst krev. Když se otočili uviděl Hruška další osobu, kterou považoval za dávno mrtvou. Lady Martina, však bledé tváře a naprosto vybělených vlasů mu věnovala lehkou poklonu s jejím typickým mrknutím oka.