Sir Hruška: Pomsta Mrtvých

Kapitola Druhá - Bitevni Pole

"Dostali jsme zprávy, že mrtvý už sou unaveni poleháváním v rakvích a taky, že prej někdo jako ty si s tím jen stěží poradí a tak mi byla svěřena menší armáda na obranu králových pozemků, které bys ty jen stěží obránil"
Pronesl s chladným tónem Radovan. Sotva dořekl větu, sáhla Kurai k pasu pro bambitku a namířila ji na Hrušku kterému se v tu chvíli sevřelo hrdlo. Ozval se výstřel a následný pád těla k zemi. Hruška se ohlédl za sebe a prohlédl si mrtvého vojáka, který stále křečovitě svíral v ruce sekeru, ale zároveň viděl, že není sám. Blíží se k nim desítky dalších.
"Myslím, že na řeči bude dost času později. Vojáci vylodit!"
Mezitím se už zakotvili i další lodě z kterých pomalu vystupovali ozbrojení vojáci, kteří se hned na pevnině řadili do formací.

Hruška odvrátil pohled od těch dvou arogantních pohledů a dal pohledem pokyn Diegovi, že čas přivítání je právě u konce. Diego nebyl člověk slova jako spíše činu. Sesedl a se svým obouručním palcátem začal srážet jednoho nemrtvého za druhým k zemi. Ani Hruška nebo jeho noví spolubojovníci se nenechali zahanbit a společně s vojáky se vrhli do boje s nevídanou agresivitou. Zatímco Hruška srážel agresivně stejně jako Diego jednoho nemrtvého za druhým podoba Radovana byla spíše jako elegantní tanec s lehkou čepelí, která sekala jednu hlavu za druhou a do toho samozřejmě rozeznívalo bojiště rachot výstřelů z Kurainých prapodivných zbraní, které jakoby snad nikdy neminuli svůj cíl.

Po čase už se Hruška naprosto ztratil z dohledu svých přátel. ačkoliv byl v obklopení svých spojenců jakoby byl sám. Nemrtví padali k zemi jako loutky, kterým loutkař jedním seknutím usekl provázky pokaždé když Hruška udeřil. Nebyli to žádní vojáci. Jen chodíci figuríny ozbrojené zbraněmi s kterými ledabyle mávali a jen výjimečně se našel, některý který by byl schopen zblokovat byť jediný úder. Nemělo to však dlouhého trvání. Těžko říct jak k tomu došlo, ale v řadách obránců zavládl chaos, kde padal jeden z lidských vojáků za druhým. Hruška se rychle vydal k ohnisku toho všeho jen aby viděl někoho, koho už v životě neměl potkat. Osoba celá v černém rouchu, tvář zahalená, však ty pohyby s katanou, která srazila všechny hlavy v jeho dosahu moc dobře napovídali kdo to je. Shazreal není očividně tak zcela mrtvý jak se předpokládalo.

Hruška se k němu prosekával co nejrychleji to šlo, aby zastavil to šílenství, ale byl to právě Radovan kdo mu jako první zkřížil cestu. Oba byli rychlí jako stín, i přes všechen ten randál v bitvě bylo dobře slyšet jak se jich zbraně od sebe odrážejí. už zbýval jen maličký kousek, aby mu mohl Hruška pomoci, ale bylo pozdě. Jen drobná chybička a čepel se svezla po Radovanově břichu a rozpárala nejen hezký šat, ale otevřela i jeho břicho. v tu chvíli jakoby Shazreal zmizel jako stín a nemrtvá vojska se začala nečekaně stahovat. pod silným tlakem Hruškových a Radovanových vojáků. 

Zavládlo ticho. bojiště plné těl. První koho Hruška našel byl Diego a Alex, kteří vypadali dosti zřízeně a jejich zbroj byla dosti pomlácená, ale jinak vypadali nezraněně. Což se však nedalo říct o Radovanovi, který pomalu umíral.   Kurai klečela nad ním a snažila se ho zachránit, ale on sám nevypadal, že by o to vůbec ještě stál. 
"Vypadá to, že jsem nepřišel s takovou parádou jak jsem to v hlavě viděl"
poznamenal sýpavě když si všiml, že má nad sebou i svého rivala.
"Ten bastard mi trošičku zpřetrhal nitky u kostýmu, ale stejně nevypadám tak blbě jako ty v tý plechárně."
Hruška se jen trochu pousmál nad tím jak si dokáže držet nadhled i v takovéto situaci. 
Nic dalšího už řečeno nebylo. všichni jen mlčky sledovali jak pomalu skončil Radovanův život.