Sir Hruška: Pomsta Mrtvých

Kapitola Pátá - Stará známá

"Otevři ty dveře! Můžeme vám pomoct!"
Křičel Hruška na Ruushi zatímco cloumal s dveřmi od klece.
"Nemám čas, musím pomoci kmeni v boji! Pomožte si sami, pokud to dokážete"
Ruushi vzala luk a rozběhla se pryč, pouze jeden z vaků, které zabavili výpravě hodila směrem ke kleci. Hruška jej rychle otevřel, ale hned ho zase pustil na zem, když zjistil, že je to Kurain vak.
"Uhni primitive!"

Obořila se na něj Kurai a začala se ve vaku přehrabovat. Odstrčila Hrušku od dveří a začala s obyčejným kouskem drátku šmrdlat v zámku dokud dveře neotevřela. Mezitím se probudil i Tadeáš a Diego, kteří se poměrně rychle vzpamatovali a po krátkých instrukcí za běhu se obrnili svou výbavou, kterou měli jen kousek od svého předchozího vězení. Očekávali, že najdou bitvu okamžitě, ale jakoby byla vzdálená stovky mil. v tomto šíleném lese.

Prvního nemrtvého, který se snad ztratil od bojiště našli až po několika minutách, ale dřív než se na něj mohl kdokoliv vyřítit vrhl se na něj vlk, který ho v mžiku roztrhal na kusy. Po té upřel oči na skupinku. Nastalo ticho. Jen tiché kroky, poklidně našlapující směrem k nim. Z lesa se objevila známá tvář. Známá a přesto jiná. Katerin měla na sobě dlouhé šaty, člověk by řekl až nepraktické pro paní lesa. Kolem očí měla kruhy jakoby snad týdny nespala, ale přesto se tvářila naprosto klidně, chladně. Na rameni jí přistál černý havran, který na ně zíral jakoby jim viděl až hluboko do duše. Vlci se kolem ní začali rychle shromažďovat a cenily žluté tesáky. 

"Katerin! Jsem rád, že jsme tě konečně našli, potřebujeme pomoc s..."
"Katerin... ach ano. Tak jsem si říkala. Hodně se toho změnilo. Les umírá a nikomu se nedá už věřit. Všichni sou nepřátelé a každý další člověk jen rozšiřuje nepřátelské linie a tím se stává jen dalším mrchožroutem, co ničí krásu světa"
Po těchto slovech se na sebe všichni zmateně podívali. Jen Diego ačkoliv byl v mnoha věcech pomalejší tomuhle rozuměl a pevněji stisknul svůj palcát.
"Miláčkové moji. Roztrhejte je na kusy!"

Diego byl jako jediný duchaplný a vyrazil sám proti smečce. a hned prvnímu, který mu zkřížil cestu rozdrtil silným úderem hlavu. Kurai, která poprvé nebyla připravena se schovala za strom a v panice začala ládovat střelný prach do svých milovaných bambitek. Taky Tadeáš byl poněkud bezbranný a jen nejistě držel svou dřevěnou hůl před sebou doufaje, že se tím alespoň trochu ubrání. Hruška přispěchal Diegovi na pomoc a společně odráželi každého dalšího nepřítele, který vzlétl přímo Katerin z ramene. Tou dobou už byla ale připravená Kurai a tak než by mohl Diego stihnout ztratit svoje oči se ozval hlasitý výstřel a pták padl k zemi.

Katerin vypadala zničeně, jakoby s každým mrtvým zvířetem ztratila kousek života i ona. Nebyl ale čas na žádné sentimentální řečičky, protože výstřel přilákal i nemrtvé. Začali se formovat všude kolem nich a stěstnávat je v kruhu. ikdyž Tadeáš jednoho po druhým svou svatou magií spaloval jednoho po druhém a Kurai střílela a nabíjela co jí síly dali, nepřátel jen jakoby přibývalo. Zapomnělo se ale na to, že tenhle les patří Katerin a ona je ta kdo v něm má tu pravou moc. Les jakoby celý ožil nejen zvířata, ale i větve a kořeny to všechno bylo najednou nepřítel nemrtvé armády. Kdo se nedal na útěk byl rozdrcen silou stromů.

"Všechno to utrpení.. Myslím, že pomalu přicházím o rozum, opusťte tento les, zachraňte náš svět"
To bylo jediné co stihla Katerin ještě říci, než se zřitila únavou k zemi.
V zorném poli, ale zůstala ještě jedna postava moc dobře známá postava. Shazreal, který byl očividně hlavním důvodem tohoto útoku. Jakmile skupinku uviděl otočil se k ní zády a rozběhl se pryč.
"Ne ne ne.... Ani si nemysli, že mi tentokrát utečeš!"
Zakřičela Kurai a rozběhla se za zahalenou figurou.