Sir Hruška: Pomsta Mrtvých

Kapitola Čtvrtá - Cesta do lesa

"Mám pro tebe malý dáreček Hruštičko. Doufám, že se ti bude líbit"
Řekla s úsměvem Martina a rozběhla se pryč. Její slova neměla dlouhou odezvu, pár vteřin na to se z možných i nemožných úkrytů vynořilo nejméně deset nemrtvých lukostřelců. Někteří vypadali poměrně zachovali z jiných zbylo už jen holá kost. Zformulovali se do řady a začali natahovat tětivy. Poměrně bezvýchodná situace člověk by si řekl. Nikdo si tou dobou ještě nevšiml Tadeáše, který měl zavřené oči a opakoval dokola několik smysl nedávajících slov. Jeho snahy si všimli až ve chvíli když se proti nim řítily šípy. Ve stejnou chvíli totiž Tadeáš otevřel oči, které zářili jako zlato. Před skupinkou se zhmotnila jakási světelná bariéra, která pohltila všechny vystřelené šípy. To ale nebyl konec představení. Tadeáš natáhl ruce před sebe a ve stejnou chvíli kdy bariera zmizela všech deset lukostřelců vzplanulo jako pochodně.

Tadeáš se zřítil k zemi vyčerpáním. Kurai i Diego sledovali s povytáhlým obočím hořící těla, která se snažili v posledních chvílích zachránit, což jim samozřejmě nebylo zrovna moc platné. Hruška se instinktivně sehnul k Tadeášovi a podal mu měch s vodou. "To bylo pozoruhodné" poznamenal. 
"Není silnější moci proti temnotě než právě světlo. To je ten důvod proč jsem zasvětil svůj život církvi"
odpověděl po několika lokách vyčerpaný kněží. O svaté moci nebylo skutečně pochyb, důkaz byl nevyvratitelný. 
"Měli bychom vodsud rychle vypadnout. Pobrat jí z domu co se dá a pokračovat zase dál, než se přiženou další"
Vmísila se do hovoru Kurai.
"Ale kam? Nevíme kde je ta část mapy."
Optal se Tadeáš.
"Myslím, že znám osobu, která nám může pomoci. Připravte se na cestu. čeká nás Masožravý les"

*Teď by bylo vhodné kapitolu ukončit, protože se naše hrdiny čeká pár dnů poklidné cesty, ale vzhledem k tomu, že jste na tu kapitolu čekali dost dlouho uděláme menší časový skok a navážeme dál*

Tadeáš sledoval poněkud znechuceně Diega jak strhnul z palcátu trollovu hlavu, která mu na zbrani tak trochu zůstala. Diego byl celý potřísněný krví, ostatně podobně jako i Hruška, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo. 
"Měli společného nepřítele! Určitě by nám mohli pomoct! 
Vyštěkl na Diega Tadeáš poněkud nasupeně.
"Vždyť se na mě vrhli"
Obhajoval se pro změnu Diego
"No bodejť by ne když si rozdupal jejich náčelníkovi hlavu a pak mu pochcal mrtvolu"
"Však nás urážel! Nic lepšího si nezasloužil!"
"Nemluvil ani naší řečí jak můžeš vědět co říkal?!"
"To by stačilo!"
Utnul hádku Hruška.
"Co se stalo stalo se. Jsme téměř tam, řekl bych, že najít Katerin nebude problém. Pravděpodobně si nás zase najde sama stejně jako posledně."

Uběhlo sotva pár hodin a skupinka konečně kráčela lesem a nepotřebovali ani pár minut aby narazili hned na první past. Jednoduchý mechanismus, který vytáhl v sítě do vzduchu celou skupinku, samozřejmě krom Kurai, která šla i teď pár metrů za zbytkem. Hruška mlčky sledoval její posměšný úsklebek zezhora sítě a věděl, že tohle bude poslouchat ještě hodně dlouho. Kurai si chvíli vychutnávala ten pohled na lapené společníky, ale nakonec se rozhodla jednat. přimhouřila jedno oko a zamířila na lano, které drželo síť svázanou. Hruška očividně chtěl zakřičet něco na protest, ale přehlušil ho výstřel. Lano bylo přestřeleno a celá trojice se řítila k zemi. Past však byla hezky udělaná dvojitým způsobem, neboť při dopadu bylo jen slyšet jak několik větviček popraskalo a všichni se zřítili do hluboké jámy. Kurai nejistě přešla k jámě, aby zjistila, že všichni tři leží na dně v bezvědomí. Neměla moc času na přemýšlení, protože náhle zaznamenala, že je obklíčená lesními lidmi, kteří byli všichni ozbrojení luky a mířili přímo na ní. Nebylo moc jiných možností než prostě odhodit zbraně a vzdát se.

Když se Hruška probudil cítil jak do něj někdo dloube prstem, hned jak otevřel oči, viděl dvě zelené očka, které si ho zvídavě prohlíželi. Dloubání přestalo neboť když se začal Hruška hýbat zrzavá dívenka na druhé straně klece se trochu odtáhla. Byla docela malá a tak trochu roztomilá, ale  především zvědavá. 
"Kde to jsem?"
Zeptal se ji opatrně
"V Kleci..."
Odpověděl povědomý hlas. Kurai seděla na druhém konci dřevěné klece a otráveně sledovala Hrušku. Byli tam i Diego a Tadeáš, ale stále ještě spali. 
"...Očividně si nás nenašla ta tvoje paní lesa, ale kmen lesních lidí. Vlastně mě překvapuje že tu ještě bydlej a že les ještě mrtvý nevypálili"
"Ruushi! Nebav se s těma cizincema! Jsou to prachsprostý otroci mrtvých co sem přišli špehovat!"
Ozval se hlas odkudsi z pozadí
"Ne počkej! Máme stejného nepřítele, hledáme paní lesa Katerin. Víš o ní něco?"
Optal se Hruška. Dívčina se už nadechovala, že něco řekne, ale vyrušil jí křik a velice povědomý zvuk boje, který už dorazil i sem.