Dishonored

Stoky

Stoky nejsou nic moc. Smrdí jako můj kavalec v cele a těch pár minut, co jsem tady mi stačilo na to, abych chtěl co nejdříve pryč. Voda tekoucí odněkud mi zatekla za krk a málem jsem uklouzl po něčem, co ani nechci identifikovat. Ale pokud se chci dostat do bezpečí, musím se dostat až na konec.

V zákrytu chodby na sobě leží pár velikých beden - těch, ve kterých velrybáři vozí na trh plechovky s velrybím masem. Na nich je připevněn nějaký kus papíru s textem:

Corvo, pokud tohle čteš, znamená to, že náš plán vyšel a ty jsi se dostal z věznice Coldrige. Jeden náš kontakt pro tebe někde hlouběji ve stokách schoval zbraně. Vezmi si je a najdi Samuela tam, kde se tunely vlévají do řeky. Dovede tě k nám.

Přítel, se kterým se brzy setkáš

Hlavou mi pořád vrtá, kdo je ten můj přítel, ale nestačím nic vymyslet, protože ze tmy uslyším nějaké hlasy. Zatím jsou daleko, ale i tak nehodlám nic riskovat. Mohly by to být stráže z věznice. vyskočím na zamřížované dveře a vleže se plížím nad chodbou. Hlasy jsou čí dál jasnější:

,,Proboural se ven skrz nějaký výbušniny. Nestalo se to jen tak náhodou."

,,Myslíš, že měl pomoc zvenčí? Ale kdo by věděl, jak to udělat?"

,,Možná gang z Bottle Street. bacha na nastražený pasti. Tady dole by třeba mohly být taky."

,,Dobrý, no. Když budem mít štěstí, jedna z nich Corva sejme."

,,Bojíš se ho? Je to Serkonan. stejně jako všichni kupci a děvky tam dole. děcka jako ty niky nepochopí, co byl zač. Viděl jsem ho na cvičišti bojovat samotnýho proti třem. Byl jako vítr."

Co chtěl říct dál, se už nikdy nikdo nedozvěděl, protože v tom okamžiku otevřeli dveře a vešli do chodby pode mnou. Mě, nacpaného v malé chodbičce nad nimi si nevšimli, ale k jejich smůle si jich všimlo hejno krys. Slyšel jsem o tom, co takové hejno dokáže, ale nikdy tomu nevěřil. Až doteď. Krysy se na ně vrhly, ani se nestačili rozkoukat. Naskákaly na ně a nějakým způsobem se na nich udržely. A pak do nich začaly hryzat, okusovat jim maso z kostí, zatínat do nich své malé drápky. Pravděpodobně si říkáte, co taková malá krysa může udělat, ale tady jich bylo celé hejno. Na každém z nich vyselo nejméně patnáct krys. Křičeli. Ne, přímo řvali. Snažili se je ze sebe dostat, strhávali je, zadupávali je. Pár z nich sice zabili, ale nakonec je krysy povalili na zem a žrali do té doby, než byli vidět jen kosti a zbytky masa. Takovou smrt si nezasloužili. Nezaslouží si ji nikdo. Ani Burrows, i když bych se musel asi přemáhat.

Dříve krysy nebyli takhle útočné, a to ani v hejnech. Hleděly si pěkně svého a sem tam něco sežrali nebo ukradly. Ale po tom, co se objevil mor, se začalo dít něco úplně jiného. Na krysy mor působí jinak než na lidi. Nezabíjí je, a proto si někteří lidé mysleli, že to právě krysy sem mor přinesly. Skutečnost dosud nikdo nezjistil. Je pravdou, že krysy jsou přenašeči - pokud vás některá kousne, je vysoká pravděpodobnost, že jste nakažení. Ale jestli to jsou úplně původní přenašeči, neví nikdo.

O kus dál seskočím ze svého úkrytu a jdu co nejrychleji pryč. Nechci, aby se ty krysy také pustili do mě. Ti dva ale říkali něco o pastech, takže bych si měl dávat pozor. Přede mnou se skví veliké stavidlo. Budu ho muset otevřít a poté proplavat skrz kanál na druhou stranu. Tam by se měly nacházet moje věci. Vyjdu po schodech nahoru ke kruhu, kterým se stavidlo otevírá, ale tam zjistím, že ho blokuje mrtvola. Je zaklesnutá do kola takovým způsobem, že s ním nejde otočit ani o kousek. Nejméně deset minut se ji pokouším vyoperovat z kola ven, až se mi to konečně podaří. Položím ji na zem, ale ona se převalí a spadne do vody v kanále. No co, už jí to vadit nebude. Otočím kolem a stavidlo zvednu. poté skočím do vody (mrtvola už stihla odplavat) a proplavu na druhou stranu. Tam na břehu na mě čeká malá bedýnka, na které je dopis:

Lordu protektorovi:

Buďte zdráv, Corvo. nebo spíše lorde protektore, jak Vám říkali, než Vám tento titul neprávem odňali.

Jsme skupina loajalistů, kteří slouží císařství i jeho skutečné císařovně. Rádi bychom se s Vámi setkali. Vezměte si tyto zbraně (vyrobili jsme je pro Vás z nejlepších materiálů, jaké se dají na Ostrovech sehnat) a setkejte se s naším mužem. Jmenuje se Samuel a čeká tam, kde tyto tunely ústí do Wrenhavenu.

Hodně štěstí, máme společný cíl.

Ten Samuel na mě tedy čeká na konci těchto tunelů. Už by to není daleko, protože filtračním stavidlem jsem už prošel (nebo spíše proplaval). V bedýnce je malá jednoruční kuše, která skvěle padne do ruky. K ní je přiloženo pár šipek. Některé jsou obyčejné, ale další mají na sobě připevněnou ampulku s nějakou tekutinou. Jedna je bílá, což je pravděpodobně velrybí olej, a při jeho nestabilitě bude tahle šipka fungovat jako zápalná. V té druhé je nějaká zelená tekutina, ve které po chvilce poznávám paraldehyd. Takže šipka, která nezabije, ale pouze uspí. Taky se bude hodit. A poslední věcí je meč. Není obyčejný, ale skutečně vyrobený z těch nejlepších materiálů. A věřte mi, v tom se já vyznám. Navíc pokud od sebe oddělíte poloviny jílce, čepel se sama zasune. něco mi říká, že takováhle výbavička se mi bude hodit, a ani to nebude dlouho trvat.

Skoro před koncem stok projdu těsně pod povrchem, a tak přes poklop můžu slyšet hlášení rozléhající se ulicemi.

Pozor, dunwallští občané. Vrah Corvo, zodpovědný za smrt naší spravedlivé císařovny a zmizení lady Emily, dědička trůnu, dočasně uprchl ze zadržovací vazby. Jakákoliv informace o jeho výskytu musí být neprodleně předána městské stráži.

Prý dočasně. Samozřejmě musí občanům říct, že to je malé nedopatření a vrah jejich císařovny bude brzy zpátky hnít v lochu. Jsem si jistý, že za můj útěk přijde pár důstojníků o hlavu.

Už ale vidím denní světlo a za chvíli vyjdu na písčitou pláž. Tam stojí menší muž. Má dlouhý kabát a prošedivělé vlasy. Podle mého odhadu strávil dlouhou dobu svého života na moři. Když mě spatří, zamává mi.

,,Corvo, tady! Rychle. Jsem přítel."

,,Vy jste ten Samuel, o kterém se psalo v těch vzkazech?"

,,Ano, to jsem já."

,,Kdo jsou ti lidé, kečí mě chtějí zachránit? Myslel jsem, že už žádné přátele nemám."

,,Počkejte s těmi otázkami, Corvo," zarazí mě Samuel ,,to si nechte na později. Musíme odtud rychle zmizet, než sem přijdou hlídky."

Nasedneme do člunu který byl přichystaný na vodě.

Samuel se na mě nevěřícně podívá a potom řekne:

,,Říkali mi, že přijdete odsud, ale pořád tomu nemůžu uvěřit. zavezu vás za nima, je to odsud dolů po řece."

Nahodí motor člunu a já se ohlédnu zpět. Vidím místo, kde jsem byl zavřený půl roku.

PS: Ve skutečnosti paraldehyd ve hře vůbec zmiňovaný nebyl. Je to látka, kterou se v lékařství uspávají lidé, tak jsem ji přidal do příběhu.