Dishonored

Noví přátelé

Vzbudí mě až křik racků. Podle pohupování a zvuku motoru za mým pravím uchem vím, že jsme pořád ještě na moři. Zřejmě jsem usnul. Rozloupnu oči a posadím se.

Samuel, který se snad za celou dobu ani nehnul z místa, prohodí:

,,Á, už jste vzhůru, Corvo. To je dobře, protože už jsme skoro tam. Za chvíli budeme u hospody Hound Pits. Je zavřená a polovina čtvrti označená jako vylidněná morem. Jsme přímo pod nosem lorda regenta a on nic netuší."

Po krátké odmlce pokračuje:

,,Samozřejmě, jestli někdo zjistí, co tady děláme, vtrhne sem městská stráž se zbraní v ruce. A teď, když jste uprchl, bude lord regent důkladně prohledávat celé město."

Pomalu vjíždíme mezi dva obrovské kusy oceli, které kdysi pravděpodobně patřili nějaké nákladní lodi, která tady u břehu ztroskotala. Zpomalujeme a Samuel otáčí loď tak, abych mohl vystoupit.

,,Odvedu vás nahoru. Seznámíte se s admirálem Havelockem a zbytkem loajalistů. Admirál je velice vlivný muž. Jestli vám někdo může pomoci nají to zmizelé děvče, lady Emily, a očistit vaše jméno, je to on."

Když přirazíme ke břehu, Samuel vypne motor a vystoupíme ze člunu.

Společně vyjdeme schody vedoucí z přístavu a přijdeme před hlavní část hospody. Ta budova už má nejspíše nejlepší léta za sebou. Nátěr je skoro celý pryč a tudíž jsou vidět cihly, střecha na několika místech děravá a pár oken dokonce vysklených.

Vejdeme do hospody. Samuel jde první a vede mě ke dvěma mužům opírajících se o pult výčepu. Jeden z nich má na sobě drahý šedivý oblek aristokratického stylu. Zřejmě nějaký šlechtic. To mě trochu udivuje, protože jsem si myslel, že celá šlechta táhne za jeden provaz s lordem regentem. No uvidíme. Druhý muž nosí námořnický stejnokroj, ale obyčejný námořník to není. Jeho oblek je totiž lemován zlatým vyšíváním, což ukazuje vysokou funkci v císařském námořnictvu. To bude zřejmě ten admirál, o kterém mluvil Samuel.

Opět tedy vysoko postavený muž, který by, stejně jako jeho společník, určitě neměli nouzi o moc i peníze, když se Burrows dostal k moci. Přesto vystupují jako loajalisté právoplatné císařovny a ukrývají se v opuštěné hospodě. Dnešek mě zřejmě nepřestane udivovat (a to mě čeká další veliké překvapení dnes večer, jen o něm ještě nevím :O).

Ti dva spolu o něčem diskutují:

,,Tak je to konečně tady, admirále. Našli jsme našeho muže. Dokonce i po půl roce ve vězení Coldrige odtud vyklouzl jako nic..."

,,Můžeme pokračovat později, lorde Pendletone. Přišel náš hrdina."

Oba se otočí na mě a admirál se představí:

,,Corvo, jsem admirál Havelock, věrný služebník říše, stejně jako vy. Tedy dokud lord regent nevyhnal všechny, kdo nechtěli uznat jeho nárok na trůn."

Poté se představí i druhý muž:

,,A já jsem lord Treavor Pendleton. V naší malé skupině zastupuji šlechtu, i když zde, v hospodě Hound Pits, jsme si všichni rovni."

Admirál pokračuje a vzájemně se střídají:

,,Toto je významný okamžik, Corvo. Přejdu rovnou k věci: Vytvářeli jsme koalici loajalistů s cílem ukončit tyranii lorda regenta a navrátit moc trůnu."

,,Ano, správně. riskujeme popravu, ale jsme odhodláni najít mladou Emily a zajistit, že se stane císařovnou."

,,Máme veliké plány, ale bez vaší pomoci se nám nepovede žádný z nich uskutečnit. Potřebujeme vaše schopnosti a vaše zkušenosti s bojem. A když nám pomůžete, pomůžeme vám zničit muže, kteří zavraždili císařovnu."

,,Omlouvám se, určitě jste vyčerpán. Můžeme si promluvit podrobněji, až si odpočinete. Ale než půjdete spát, měl by jste se seznámit s Pierem. Někdy bývá trochu únavný, ale jeho vynalézavá mysl mu na to dává právo."

Nato lord Pendleton odejde. Admirál se taky chystá, jen doplní:

,,Ano, Piero je stejným dílem umělec jako technik. Bude vyrábět vybavení, které budete potřebovat. Běžte si s ním promluvit a pak se vyspěte. Můžeme si znovu promluvit, až si odpočinete."

Rozloučím se s admirálem a vyjdu z hospody. Pierova dílna se nachází hned vedle a vycházejí z ní zvuky běžících strojů.

Piero je menší muž s trochu sešlým vzhledem. Trochu se na něm zřejmě podepsal život mezi rebely, ale i život geniálního vědce, který na sebe nemá moc čas. Je oblečen do zeleného kabátku a na špičatém nose mu sedí kulaté brýle.

I přes hluk, který obří vrták vydává, si mě všimne a prohodí:

,,Budu se věnovat výrobě vašich zbraní a vybavení. Všechno na míru. Vytvořím pro vás nástroje skutečného mistra vrahů."

Za chvíli zastaví vrták a ukáže mi, na čem pracoval:

,,Tady, vidíte? Zabijákova maska. Hledají vás. Takže všichni ve městě znají váš obličej, ale tato maska pro ně bude znamením hrůzy."

Zvedne masku z ponku a opatrně mi ji nasadí na obličej. Nic nevidím.

,,Zkuste se nehýbat, musí vám padnout přesně. Tak. Vidíte normálně?"

Zavrtím hlavou.

,,Hm... střední čočka není zaostřena. Tak, už je to lepší?"

Konečně mě na tomhle místě taky někdo pustí ke slovu.

,,Ano, mnohem. Mám pocit, jako bych viděl ještě o něco lépe než normálně."

,,Správně," odvětí Piero ,, čočky fungují i na zaostřování na dálku, takže si budete moci některé objekty dokonce přiblížit. Teď to ale nepůjde, maska na to ještě není připravena."

Po dokončení úprav mi masku sundá. Trochu mě z toho zaostřování bolí hlava a také za krkem. Maska je totiž docela těžká.

,,Piero, co přesně pro mně můžete vyrobit?" zeptám se ho.

,,Mohu pro vás vytvořit ještě mnoho věcí - vylepšení pro vaše vybavení, zbraně, munici. Ale naše situace je zoufalá. Zkuste najít ve městě nějaké cennosti, které budu moci prodat na černém trhu. To by nám mělo pomoci získat peníze potřebné k výrobě dalších věcí."

,,Mám krást?!"

,,Nemusíte přímo krást, Corvo. Většina domů v Dunwallu je prázdná díky moru a jejich obyvatelé většinou mrtví. Těm už to vadit nebude. Buď si to vezmeme my, nebo městská stráž."

,,Asi máte pravdu. Na jeden den se toho na mě seběhlo nějak moc."

,,To je pochopitelné. Určitě jste vyčerpán. Doporučuji se vám trochu prospat. Váš život bude brzy ještě náročnější, takže si odpočiňte, dokud můžete."

,,Ano, půjdu si lehnout. Kde je nějaká volná postel?"

,,Váš pokoj je nahoře nad hospodou."

,,Děkuji Piero. Dobrou noc."

,,Dobrou noc, Corvo. Spěte dobře."

Vrátím se do hospody, ale ani admirál Havelock ani lord Pendleton tady už nejsou. Začíná zapadat slunce. Už jsem skoro zapomněl, jak nádherný je to pohled.

Vyjdu po schodech nahoru do místnosti, která kdysi zřejmě sloužila jako půda. Někdo tam ale přidal postel a noční stolek s lampou na velrybí olej, takže docela dobře poslouží i jako ložnice. Po půl roce stráveném na tvrdém kavalci v cele neodmítnu nic. Lehnu si do postele jen tak oblečený. Chci už jen spát. Jak se postupně spánkem nechávám unášet, začínají se mi zdát podivné sny...

PS. Na obrázku na začátku je podobizna admirála Havelocka.

PPS. Omlouvám se, ale Cizinec si budete muset počkat až do další kapitoly:P