Blue rose

Proč skočit když mohu létat v temnotě?

Prohlédneme si do očí...tvé modré oči se setkají s mými..v tu chvíli se pro nás zastaví svět,čas...život. Vnímáme jen naši blízkost, naše pohledy plné touhy, vášně, odhodlání a tajemna...chytneš mě za ruku, ve který mám růži, ostré trny nás oba poraní..nevnímáme bolest, vnímáme pouze život, jenž nám odkapává z našich dlaní, usměju se..ty posléze také...přerušíš očni kontakt aby ses podíval na okolí, na mě....vidíš že jsme na tmavém opuštěném mostě...pod námi lehce protéká řeka..černá jak mé korzetové šaty, jak mé vlasy, jenž vlají ve větru kolem nás...mé červeně nalíčené rty vysloví otázku, jednoduchou a prostou a přitom tak nebezpečnou...spatřím v tvých očích záblesk zájmu...chytnu tě za ruku a povedu k uplnému středu mostu...slyšíme pouze šepot větru a klapot mých podpatků...hrobové ticho...jdeme ze světla do tmy, pod našimi kroky most chátrá..stojíme uprostřed..obejmu tě, oba zahalený tmou. Usměju se a oba se postavíme na zábradlí mostu, pohled do oči, který má v sobě víc než jakákoliv slova, jd žhavější než ten největší oheň...krok do neznáma a dlouhý pád po tvém boku a tvůj úsměv..poslední věc v tomto světě