běžím nočním světem, běžím a v ruce sprej stejně barvy jako krev, jenž mi teče po nohách, zas po dlouhé době dokážu brečet....celá v černé..ztrácím se v té tmě, co plyne kolem, jediné světlo byl on...ted už i ty lampy zhasly...utíkám a neohlížím se, vše jsem nechala za sebou, vše a nelituju, ted už ne.....sama jsem se stala další obyvatelkou nočního města, města, kde přes den, není nic a nikdo vidět, až teprve po západu slunce, všichni vyjdou ven..a žijou....jsou odlišný, ale mezi sebou tak podobný....blížím se k nim..vidím jejich otevřenou náruč...Stát! poslední věc, kterou musím udělat, něco, čeho se musím vzdát...sprejem kolem sebe nakreslím kruh a čáru, čáru, kterou pokud překročím, navrátím se..nikdy...pomalu vystupuju z kruhu, který představuje můj předchozí život, cítím, jak každým centimetrem, co se posouvám z kruhu, ze mě vše padá, city, vzpomínky, život....už jsme zde..poslední pohled na ten všivý svět, kde jsem 15 let žila a už jen cítím jejich objetí...objetí temnoty..přijali mě mezi sebe..
ČTEŠ
Blue rose
Kısa HikayeMnoho knížek a příběhů má jednu nevýhodu... Jsou pouze fantazie. Tyto příběhy mají psychický smysl.. Hledejte ho, a najdete ho i v realném světě
