Blue rose

Pád

Padam..chytni me...roztahuji křídla a doufám ze me temnota pohltí...lezim v prázdném světě...světe, ve kterým nemusím skrývat sebe...tebe.. Nás...padam dolu do propasti v ruce modrou růží...spadly mi okovy...řetězy se zlomily a já mohu roztáhnout ruce..natáhnout je k nebi a nechat padat k peklu..zasmeju se...tichý zvraceny smích Se ozývá tmou...jediné světlo jsi ty... Tvé oči ma lákají k sobě...tvá náruč je otevřena...stretneme se vzduchu...zazehnes mi mou kůži...ledovou a bílou...černá křídla co nás objímají...a volají domu..náse rty splynou...a začalo to co nikdy nema skončit...to co je konec už od samého začátku..misi se naše krev, nás tep zticha... Stejně jako tvůj dech...z oči vyctes pouze temno, touhu, chtíč...nabizim ti své zkrvavene zápěstí..napij se me krve...a už nikdy sami nezvletneme...zatímco ty hltas mou krev barvy obsidiánu...vytéká ti malý pramínek z krku... Temna to smrtonosná tekutina...oba jsme otráveni...jed nám koluje v žilách...bok po boku...poslední úsměv... A už nás nikdo nikdy nenajde... Navždy schovani v temnotě...umirame...