Osamění

159 18 2
                                    


Roztrhané srdce, ale žádná náplast, 

zacelené rány a nepřítel.

Krajina deprese, to je má vlast, 

jen ostrý nůž - můj učitel.


Jen suchý pláč - žádné slzy, 

jen tichý křik a žádný zvuk,

jenom já a se mnou múzy.

Jenom já - v síle muk.


Tajemství temnoty, tajemství zla, 

tajemství svobody a tajemství spásy,

duchové kolem - má duše mdlá,

má mrtvá duše již nevidí krásy.


Mé oko slepé, však zraku dost, 

mé uši přes ticho neslyší.

Mé tělo zchátralé - žáden skvost,

Hvězdy září ve výši.


Vy, hvězdy, pojďte sem - zakuste trápení.

Vy, hvězdy, na chvíli ztraťte svůj jas.

Vy, hvězdy, pohleďte - ztracení.

Vy, hvězdy, už je můj čas.

Poezie pro ztracené dušeKde žijí příběhy. Začni objevovat