Přeji si

The birthday party

Její myšlení a vše kolem ní jí připadalo rozmazené. Po úplném účinku ibalginu do sebe nalila pár skleniček rumu slitého s Colou, ale to jen proto, aby nikdo neřekl, že odmítla takové pohoštění. Bohužel pro někoho, kdo nepije příliš často i to stačilo k tomu, co se jí dělo.

Snažila se uspořádat své myšlenky, ale vše se jí motalo do sebe. Seděla v rohu místnosti na posteli s nohama pokrčenýma před sebou a očima hypnotizovala kluka v uplém tmavě modrém tričku, který seděl skoro přes celou místnost od ní. Na pohovce byl rozvalený s pár dalšími lidmi a jednu paži měl nataženou kolem ramen její kamarádky Katky, se kterou se až do oslavy neznal.

Andrea si zkousla ret a rychle se pokusila odvrátit pohled jen, aby ho na něj o pár vteřin později zase vrátila. Natáhla se ke své jiné kamarádce a ťukla do ní, aby jí podala další skleničku s pitím a lidé kolem ní si začínali myslet, že už má lepší náladu.

„Co si zahrajem?" zeptal se někdo, čímž všechny ostatní umlčel. Andrea ale nic hrát nechtěla. Chtěla jít spát. A nebo možná jen zbavit se toho kluka s hnědými vlasy a šedýma očima, který jí tak pil krev. Chtěla se ho zbavit co nejdříve.

„Flašku," zamyslel se někdo.

„Jo, flašku!" vykřikl na znamení souhlasu někdo jiný.

„Super, tak flašku. Ajko, hraješ s náma, že jo? Všechny holky sem!"

A tak o pár minut později většina z hostů seděla v kruhu a prázdná láhev uprostřed něj měla rozhodovat o jejich následujících činech. Už jen kvůli tomu, jak dětinské jí hra přišla, oslavenknyě v kruhu neseděla a místo toho jej sledovala z povzdálí, stále ze své postele. V ruce drtila sklenici s namíchanou vodkou a do očí se jí draly slzy, jak sledovala Petra, který zrovna měl točit.

Oddechla si, když si měl dát pusu s jiným klukem. Dokonce ji to trochu i rozesmálo. Upila ze svého pití a začala hledat něco na svém mobilním telefonu. Najela na svůj účet na Twitteru a projížděla si nová označení a pár účtů, které ráda projížděla každý den. Měla tu sociální síť ráda.

„Wooooho, dobrý, dobrý, konec vy dva!" ozval se najednou tlumený výkřik doprovázený hlasitým smíchem a Andrea vzhlédla od mobilu, aby se podívala, co se děje. Její kamarádka a kamarád se zrovna líbali.

Jak jinak, protočila očima a začala z pod polštáře vytahovat sluchátka, doufajíc, že nebudou moc zamotaná. Když ale zjistila, že tomu tak je, začala je pomalu rozmotávat, což v podnapilém stavu nebylo nic moc lehkého. Ostatní mezitím hráli hru, smáli se a sem tam po ní někdo koukl, snad, aby zkontroloval, jestli je ještě při vědomí.

Neměla žádný pojem o čase. Pochybovala o tom, že o něm vůbec někdo pojem má a tak znovu rozsvítila mobil, aby se podívala, kolik je hodin. Skoro půl desáte. A ona už toho měla dost. Její přátelé přišli zhruba ve tři hodiny odpoledne, ale ten den se vlekl opravdu příšerně pomalu. Jakýkoliv kousíček dobré nálady zmizel ve chvíli, co viděla kluka, co se jí líbil, jak se na sedačce tulí k někomu jinému, než k ní samotné, a opravdu už neměla na nic takového sílu.

Odhodila sluchátka někam na postel a stále s mobilem v ruce začala po kolenou slézat z postele, aby se dostala ke své nejlepší kamarádce.

„Hej," zaťukala dívce sedící v kruhu na rameno a čekala na její rekaci. Ta ale nepřišla. Dlouhovláska byla až moc ponořená do hry a řečí a smíchu kolem, který ji doprovázel.

„Heeeej," šťouhla do ní loktem a nakonec si položila hlavu na její rameno.

„Ájo? Co to děláš?" polekala se její kamarádka trochu, ale neucukla, aby se blondýně náhodou něco nestalo.

Všichni se na Andreu dívali. Že by se konečně chtěla zapojit do nějaké té zábavy? Jak všichni přemýšleli, nastalo na pár vteřin nepříjemné ticho, čehož využila v tu chvíli Andreina opora a zasmála se: „Jestli se se mnou chceš líbat, musíš s náma hrát flašku."

Většina lidí v místnosti se začala smát, a ti, co se nesmáli, zřejmě poznámku brunety neslyšeli. Andrea už ale význam jejích slov nedokázala ani pořádně vnímat. Až moc toho vypila.

„Já bych doc-docela uvítala," zakoktala se, škytla a poté pokračovala ve větě, "kdybyste už šli domů. Chci j-jít spát," vymáčkla ze sebe nakonec.

Většina lidí se zatvářila buď zmateně a nebo dokonce naštvaně - přeci jenom vyhánět je před desátou hodinou večer, když jim ještě týden předtím slibovala, jak u ní můžou všichni přespat, bylo docela troufalé -, ale nakonec se všichni posbírali a ani ne do dvaceti minut byli z jejího bytu pryč.

Kromě bordelu všude kolem a prázdných sklenic a láhví v tu chvíli již zcela opilé blondýně nic v pokoji nezbylo. Ale jí už to bylo opravdu jedno. Byla moc unavená a opilá na to, aby něco uklízela.

Lehla si do postele, zavřela oči a hodlala celé své sedmnácté narozeniny hodit za hlavu.

První věc po probuzení, co Andree přišla divná bylo to, že rozhodně neležela ve své posteli.