Přeji si

Choose the right path

Clarke Griffin. Ta Clarke Griffin ze seriálu The 100. Vymyšlená postava, ale v živém provedení, stojící před ní a mířící pistolí na její hlavu.

Něco určitě nebylo v pořádku.

Andreu napadlo, že by si s ní možná mohla promluvit a rychle se otočila. Očima těkala ze strany na stranu, ale nikde ji nemohla najít. Stromů bylo v okolí příliš mnoho a les byl celkově hustý, a tak usoudila, že se Clarke možná stihla za jeden z nich schovat. Její orientační smysly ale nebyly tak dobré a ona nebyl tak odhodlaná, aby se jí vydala hledat. Zvlášť, pokud by to mohlo znamenat její smrt.

Další věc, díky které jí i došlo, s kým měla co dočinění, byla ta poznámka o Lexe.

Měla dokoukanou druhou sérii, která končila odcházející Clarke zanechávající své lidi z Archy napospas. Nemohla v kempu Jaha nadále zůstat. Ono místo jí až moc připomínalo tolik věcí, které v průběhu krátké doby ztratila, zkazila a musela protrpět. A hlavně - tolik věcí, kterými si kvůli ní museli projít ostatní. Raději tedy odešla, aby se pokusila vyčistit si hlavu a vypořádat se se svými vlastními démony a nezaměstnávat jimi své přátele.

Andrea začala přemýšlet nad tím, jestli se opravdu nejedná jen o hodně reálný sen. I když tomu opravdu nic nenasvědčovalo. Tedy až na to, že se zřejmě ocitla ve svém oblíbeném televizním seriálu.

Já chci vidět Lexu, napadlo ji o okamžik později a při představě, že by mohla někoho takového vidět na vlastní oči se musela usmát. Tolikrát ji při sledování jednotlivých epizod a čtení knih napadlo jaké by to bylo, kdyby byla jednou ze Stovky. A nebo kdyby byla Grounder. Jak by se zachovala v některých situacích a zda by přežila vůbec prvních pár dní po pádu na planetu Zemi. Ale nikdy by ji nenapadlo, že se jí ony představy skutečně splní.

Lexa, Lexa, Lexa. Nedokázala myslet na nic jiného, než na komandéra Grounderů, která ji okouzlila svou silnou vůlí bojovat za to, co je podle ní správné a spoustou dalších věcí. Milovala tu postavu, milovala Lexu a milovala i Clarke. Dobře si pamatovala, jak moc se těšila na další díly a doufala, že se ty dvě spojí dohromady a dostanou uvězněné děti ze Stovky z Mount Weather. A když Lexa v poslední díle naprosto z ničeho nic obrátila, zklamala ji na plné čáře. A těšila se na třetí sérii, která sice už dávno skončila, ale kvůli točení a škole neměla čas se na ni ještě podívat. A možná ani nechtěla vidět, co se v ní odehrává. Viděla mnoho spoilerů o úmrtí její nejoblíbenější postavy.

Ani si neuvědomovala, že jde stále rovně směrem z kopce dolů. Zhluboka vdechovala a zase vydechovala čistý lesní vzduch a začínala být pozorná, jestli ji náhodou někdo nesleduje. Přeci jen na Clarke narazila po prvních deseti minutách a ta holka se umí schovat. A nebo se možná zjevila přímo na místě, kde to měla Clarke nejradši.

Ale nechápala proč. Nechápala jak bylo možné, že se objevila poblíž Clarke a už vůbec nechápala, jak se mohla objevit v úplně jiném světě.

V jiném světě, zarazila se po chvíli a zastavila se v chůzi, snad, aby si mohla konečně pořádně uspořádat své zmatené myšlenky.

To narozeninové přání. Ve chvíli, kdy sfoukávala svíčky nevěděla, co si přát a v pozadí hrála ta písnička z konce druhé série. Myslela na The 100 a přála si, aby mohla zmizet ze světa na nějakou dobu pryč. Píseň by dokonce vysvětlovala i to, proč se zřejmě ocitla ve světě Stovky ve chvíli, kdy už je Clarke na volné noze. Jednoduše si vysnila, kam přesně se chce přenést.

Narozeninové přání se jí zřejmě splnilo.

„To bych si nikdy nemyslela, že se to plní až takhle moc," odfrkla si a dala se znovu do chůze. Snažila se rozpomenout se na přesné znění svého přání. Možná její situace bude pouze dočasná. Možná se druhý den probudí zpátky ve svém pokoji. A nebo tu zůstane navždy.