Přeji si

Deep into the forest

Lexa začínala být frustrovaná. Otáčela se z jedné strany na druhou a očima těkala všude kolem, jestli neuvidí něco, co by připomínalo Clarke.

Před půl hodinou Andrea s Komandérkou Grounderů došly na místo, kde se blondýnka den předtím probudila. Nebo si tedy YouTuberka alespoň myslela, že ono místo je tím správným místem. Poznávala jej a nebylo to tak dlouho, co se v radiací sužovaném světě probudila. Navíc poznávala ono prostředí a opravdu doufala, že Lexa najde nějaké stopy, které by ji ke Clarke mohly dovést. Bála se možných následků, pokud by se jí to nepovedlo.

Na nebesích toho dne bylo v podvečer mnoho tmavých mraků, které jako by čekaly na správnou dobu, aby ze sebe mohly začít pouštět proudy pitné vody. Obě dvě dívky byly po namáhavém, nepřetržitém stoupání do kopce lesem unavené a chtěly si odpočinout. Ale pro někoho tak tvrdohlavého, jako byla Lexa, nebylo snadné připustit si, že onu dívku nejspíše nenajdou.

Andreu napadlo, že by mohla Grounderce znovu připomenout, že Clarke už mohla být úplně kdekoliv, ale bála se její reakce. Předtím Lexa nic na její pokus neřekla, ale od té chvíle už uběhla nějaká doba a bůhví, jak by reagovala teď. Sledovala její ruce, které se až moc často blížily k pouzdru jejího meče. Blondýnka měla obrovskou chuť ihned se otočit a utéct někam do bezpečí, ale bylo jí jasné, že nic takového rozhodně nepřipadá v úvahu. Lexe by neutekla ani omylem.

„Musí tu někde být," prolomila najednou ticho lesa Lexa a zadívala se upřeně do země. Andrea udělala totéž, doufajíc, že brzy přestanou Komandérku Smrti hledat a místo toho se pokusí najít vhodné místo k přespání.

„Já vím, že... Prostě vím, že to bylo tady, tady jsem se probrala," zopakovala Andrea už tak po páté a nosem do plic natáhla potřebný kyslík. Začínala být nervózní. Při pohledu na Hedu její srdce zrychlilo o několik úderů. Na tváři se blondýnce rozléval vystrašený výraz.

„A jsi si opravdu jistá? Opravdu jsi Clarke viděla tady?" optala se Komandérka znovu.

„Jo, fakt jsem. Je mi líto, že jsme jí nenašly, ale třeba se nám to povede zítra," nadhodila unavená blondýna a doufala, že svými slovy Lexu přesvědčí, aby Clarke přestala hledat. Lexa se ještě párkrát prošla k několika stromům, hledajíc na zemi jakékoliv lidské stopy nebo jiné náznaky, že zde Clarke skutečně byla. Když nic nenacházela, obrátila se na Andreu a na chvíli na ni upřela svůj odhodlaný pohled.

Ten pohled byl něco neskutečně strašidelného a plného zároveň. Strašidelného, protože Andrea měla pocit, že ji dokáže Komandérka onímpohledem probodnout. A plného, protože byla odhodlaná tak moc dívku, která přemohla Horu najít, že by pro to nejspíše i zabíjela. A nebo, myslela si Andrea, spolupracovat s naprosto neznámým člověkem jen, aby se mohla znovu podívat do jejích očí, které jí tak chyběly.

Nakonec však Lexa prolomila nepříjemné ticho a polohlasně souhlasila s tím, že by se měly někde vyspat a Clarke se pokoušet najít až druhý den. Bok po boku tedy začala chodit v malém úseku lesa stále dokola a doufaly, že najdou nějaké dobré místo k přenocování a nejlépe rozdělání ohně, aby jím nepřitahovaly moc pozornosti. To poslední, co obě dvě potřebovaly bylo, aby je v noci napadlo nějaké zvíře nebo dokonce člověk.

Groundeři s Lidmi z Nebes měli nevyřčenou dohodu, že do tohoto území nemají přístup. Lexa proto neočekávala, že narazí na někoho z nich a hodila tuto možnou starost úplně za hlavu. Když se jí nedařila najít žádné dobré místo na zemi, začala těkat očima mezi korunami listnatých stromů, ale její pozornost upoutalo něco jiného.

„Támhle," poukázala svým pohledem na vyvýšené místo mnoho metrů nad nimi. Jednou rukou ukázala na jeskyni, která se jim tyčila nad hlavami. Andrea si musela povzdechnout, protože to znamenalo samozřejmě další těžký výšlap. Alespoň pro ni. Pochybovala, že by šplhání po skále dělalo její společnici velké problémy díky prostředí, ve kterém vyrůstala a přístupu, jakým byla vychovávána.