Přeji si

Fireproof

Konečně se mohla ohřát. Po dlouhém dni vyplněném putováním v lese byla Andrea promrzlá na kost. Lexa na sobě měla teplé oblečení, ona sama se svými lidmi se chystala na blížící se zimu. Andrea oproti ní neměla ani mikinu, kterou by se mohla pořádně zakrýt a třášla se.

Poposedla si tedy ze země o kousek blíže k plápolajícímu ohni. Po dalších dvou hodinách chůze do kopce blondýna Lexu požádala, jestli by se nemohly utábořit. Z nebes již na zem nedopadaly žádné paprsky světla a stromy lesa a jeho zvuky za tmy připadaly Andree mnohem strašidelnější, jak za dne. Lexa si všimla, že si je nejistá v tomto, pro ni zřejmě novém, prostředí nejistá, a tak našla menší rovinku, kde by si mohly odpočinout.

„Můžu ti půjčit něco na zahřátí... Jestli chceš," poznamenala po dalším dlouhém tichu, které vyplňovalo většinu jejich společně stráveného času.

Andrea se na ni podívala. Lexa seděla uvelebená na zemi, pod sebou měla položený huňatý kožich a blondýnu napadlo, jestli byla pokukováním na něj až tak moc nápadná. Ale zřejmě tomu tak skutečně bylo.

„Jo, to bych asi... byla ráda," pousmála se na Lexu a podívala se jí zpříma do očí. Její oči se ve světlě ohně zdály být téměř zlaté a světlejší jak normálně. A věnovaly jí hřejivý pohled. Smály se společně s jejími rty.

Andrea se cítila divně a raději očima začala těkat po jednotlivých plamenech ohně.

Lexa si neuvědomovala, jak se na ni dívá. A nebo možná uvědomovala, ale bylo jí to v případě mladé dívky sedící na vysokém kořeni stromu před ní jedno. Přeci jen, skoro vůbec se neznaly, dívka možná ani nevěděla, že sedí uprostřed lesa se samotnou Komandérkou Grounderů.

Rychle se dostala ze svého zamyšlení a posunula se ze svého místa na kožešině, na které seděla. Poté se znovu podívala na Andreu.

„Je tu teplo, pojď si sednout sem," prožízla ticho a poklepala prsty na volné místo vedle sebe. Blondýně pohled na ni připadal vtipný a strašidelný zároveň. Opravdu jí právě Lexa nabídla sezení? Přímo vedle ní? Byla však až moc promrzlá na to, aby její nabídku nepřijmula.

Zvedla se a pomalu obešla oheň směrem k ní. Sedla si půl metru od ní, i když tak seděla na úplném kraji kožešiny.

„Tak asi... děkuju," hodila po Lexe vděčným pohledem a prsty levé ruky začala přejíždět po velkém kusu kůže. Zamyslela se: „Z čeho to vlastně je?"

„Ta kůže? Z medvěda, většinou si ji nosím s sebou do lesa, když se jdu projít a nevím, kdy se vrátím," pronesla Lexa klidným hlasem.

„Takže proto jsi tam byla? Proto jsi byla za vesnicí? Šla ses projít ven?" zeptala se zvědavě Andrea. Najednou si začínala užívat rozhovor s její oblíbenou postavou sedící vedle ní. Po chviličce společného sezení si však všimla, že se Lexa nejspíše posunula směrem k ní. Rozhodla se její náklonost k ní raději neřešit.

„Ano, když chci přemýšlet, jdu do lesů. Je to uklidňující," usmála se bruneta.

Když se otočila směrem k Andree, znovu se zamyslela nad její velkou podobností s Clarke. Napadla ji dokonce možnost, že má blondýna mladší sestru, protože jinak si jejich podobu nebyla schopná vysvětlit.

„Odkud ji znáš?"

„Koho? Clarke?"

„Ano, Clarke..." povzdychla zamyšleně Lexa.

Andrea se mezitím stihla zabalit do kožešiny tak, aby jí bylo teplo. Oheň před nimi nabíral na síle pokaždé, když do něj Lexa přihodila pár z nasbíraných kusů dřeva, které dvojice dokázala najít v lese.

Blondýna nevěděla, co má říct. Nemohla na ni vyvalit, že její jméno zná z knihy a ze seriálu na knize postavené. Nehodlala donutit Lexu, aby jí zlomila vaz v návalu zlosti pokud by si usmyslela, že jí blondýna lže. Opravdu nechtěla přijít o život. Ale znovu nastalé ticho, které mezi nimi vzniklo, Andreu děsilo až moc na to, aby nic neřekla.

„Já... Slyšela jsem o ní. Kvůli Mount Weather, prý tam... prý tam osvobodila své lidi," špitla a snažila se pohled zabodnout někam do dáli, aby jej nemusela věnovat Lexe. Ta se na ni však okamžitě otočila.

Takže není z Archy? pomyslela si Komandérka a začala dívku sedící vedle ní probodávat pohledem.

Mount Weather. Ta dvě slova, název té hory, který tak dlouho trýznil její lidi... Otřásal jí pokaždé, když ho někdo vyřkl nebo ho viděla napsaný na mapách. Nesnášela ho. Přišla kvůli němu o mnoho ze svých bojovníků a přišla kvůli němu především o Clarke. Překvapilo ji, že o něm Andrea něco ví. Pokud ale nebyla z Archy a ani z jednoho z jejích klanů, odkud tedy byla?

„Ano, to udělala. Přezdívá se jí Přemožitelka Hory," kývala hlavou Lexa. Začala v rukou drtit medvědí kožešinu až jí začaly bělat klouby. Jakákoliv zmínka ohledně Hory nebo Clarke jí stačila, aby se začala cítit špatně. A nebo možná provinile.

To, co udělala u Mount Weather ji pronásledovalo už několik měsíců Ano, zachránila tím své lidi bez újmy jejích lidí, ale zradila tím alianci mezi ní a Lidmi z Nebes. Zradila tím Clarke a přetrhala pouto, které mezi nimi bylo a které se snažila předtím tak moc udržet. Nechtěla o blondýnu přijít, ale toho dne udělala vše proto, aby ji dívka začala nenávidět.

„Ehm, vzpomněla jsem si, že mi řekla Clarke, abych ti něco vyřídila," rozpomenula se najednou Andrea, čímž upoutala Lexinu pozornost.

„Opravdu? Co říkala?"

„Že už za ní nemáš posílat ty své poskoky. Myslela si, že jsem Grounder," vysvětlovala unaveně YouTuberka. Za posledních pár minut její oční víčka ztěžkla tak moc, že se musela probouzet každých pár vteřin, aby nepropadla spánku. Bála se usnout. Bála se, že si Komandérka najednou rozmyslí jejich malé spojenectví a rozhodne se ji zabít.

Možná byla až moc paranoidní, ale ten den měla strávit u sebe doma v posteli koukáním na seriály a stříháním videí, ne blouděním v lese.

Lexa se v hlavě vířilo mnohjo myšlenek. Nejvíce ze všeho - kromě nalezení Clarke, samozřejmě - chtěla zjistit, odkud o Clarke ví tolik věcí, když nepocházela z Archy, ale byla ráda, že je Komandérce Smrti blíže než tomu bylo ještě pár dní zpátky.

Ucítila na svém rameni hlavu blondýny, která se o ni opřela. Lexa seděla s nohama nataženýma před sebou, zabalená v bílé kožešině z medvěda, která už nebyla zase tak moc bílá kvůli špíně z přírody, a i když si to nerada přiznávala, užívala si přítomnosti Andrei.

„Děkuju, žes mi vyřídila její zprávu," poznamenala tiše a zadívala se na plameny dohasínajícího ohně. Natáhla pravou ruku ke hromádce dříví a posilnila ho jedním z nich.

„Jo, to je dobrý..." zazívala Andrea upadající do spárů snům, naprosto bezbraná vůči brunetě sedící vedle ní.