Podívala jsem z okna na pochmurnou ulici a znovu v duchu poděkovala rodičům, za tak skvělý nápad na dovolenou. "Ukrajina se ti bude líbit" říkali mi celou dobu v autě. Chvíli jsem tomu i uvěřila, ale šedé město Kyjev mě vyvedlo z omylu. Zatímco máma a táta v místnosti vybavené jako obývací pokoj řešili plány na další den,já pomalu vstala z křesla přiraženého k oknu, nasadila si sluchátka, natáhla si kapuci a vydala se vstříc městu. Jen co jsem vyšla z hotelu, začalo pršet, ale nic na světě by mě nedonutilo vrátit se nahoru. Zachoulila jsem se do černé mikiny a svižným krokem prošla kolem několika stánků se suvenýry. Po chvíli déšť začal být nesnesitelným, proto jsem zastavila pod stříškou menší kavárny. Kromě mě se tam schovávala parta kluků, jen o něco málo starších jak já. Zatímco mi kapky skákaly na mé černé tenisky, smějící se skupinka po mě začala pokukovat. Snažila jsem se je ignorovat a myšlenkami se ubrala k hudbě
"Ahoj, jak se jmenuješ?" ozvalo se za mnou. Když jsem se otočila, uviděla jsem hubeného kluka s hnědými vlasy a ostrými lícními kostmi. Na sobě měl jenom tričko s krátkým rukávem, které odkrývalo několik tetování, včetně sovy na hrudníku. Usmál se.
"Naty" řekla jsem prostě a doufala,že brzy přestane pršet, abych mohla utéct.
"Já jsem Denis" podal mi ruku. Tím mě znejistil. Nebylo mu víc jak 22, na co si to hrál? Pomalu ruku spustil dolů.
"Promiň, jenom nejsem zvyklá si podávat ruku" nervózně jsem zamumlala.
Prohrábl si vlasy a zasmál se "V pohodě. Nezašla bys někam?"
Zamyslela jsem se. Jsem na Ukrajině. Momentálně sama. Nic a nikoho tu neznám. Toho kluka jsem potkala před 3 minutama. Může být uchyl a zabít mě... No co, na něco umřít musím, řekla jsem si a souhlasně se usmála "Jenom my 2 nebo i tvý...uhm přátelé?" Nenápadně jsem kývla směrem k bandě, která zmlkla a poslouchala každé naše slovo.
"Myslel jsem jenom my 2, ale jestli chceš..."
"Nenene, přerušila jsem ho, bude skvělé jít jen s tebou."
Něco zamumlal směrem za mě s pokynul mi ať ho následuji. Mezitím přestalo pršet.
"Odkud jsi?" zeptal se mě zatímco jsme procházeli jednou z postranních uliček.
"Česko."
"Máš super vlasy" ukázal na moji hlavu.
Pomalu jsem projela svým fialovým ombre "děkuju. Já naprosto miluju ty tvý tetování. Ještě kdybys měl tunel, tak si tě vezmu" zasmála jsem se.
"Měl jsem, ale před nějakou dobou jsem ho vyndal. Tak díky."
Chvíli nastalo trapné ticho, které narušovaly pouze kapky padají ze střechy na chodník.
"Kam to jdeme?"
"Chci ti ukázat moje nejoblíbenější místo, věř mi."
"Je ti doufám jasný, že přesně tohle by řekl i kdejaký sériový vrah?"
Zastavil se a začal se smát. Když přestal, nahodil nicneříkající obličej "Ahoj, jmenuju se Denis Šafarostov. Narodil jsem se na Ukrajině, kde i teď žiju. Momentálně jsem zpěvák v kapele Down&Dirty. Znamení jsem býk. Jo a ještě nikdy jsem nikoho nezabil". Když domluvil, tak mě objal. Nevěděla jsem,že Ukrajinci jsou tak přítulní.
"Ty jsi zpěvák?" zeptala jsem se,když se odtrhnul.
"Není to moc populární skupina, ale jo"
"Takže jsem teď venku s celebritou?"
"Nebo se sériovým vrahem"
Zasmála jsem se "Nepomáháš tomu. Co když jsem psychopat já?"
"Na psychopata seš až moc hezká"
"Kdybych byla psychopat, tak se urazím, žr si myslíš, že psychopati nemůžou být hezcí."
"Ale ty ses neurazila." Mrknul na mě.
"No nevím, ještě jsem se nerozhodla."
"Už tam budem" ukázal na vysokou zeď "jen přelezem tohle"
Podívala jsem se na zeď zhruba o metr vyšší jak já.
"Uhm mám dvě otázky. Jak ji asi mám přelízt? A není to, jen tak náhodou, nelegální?"
"Odpověď na první otázku je snadná." Řekl, vyskočil na zeď a s úsměvem na tváři mým směrem natáhl ruku.
"A odpověď na druhou otázku?"
Zasmál se a zamával mi rukou před obličejem. Obrátila jsem oči vsloup a chopila se nabízené pomoci.
"Na 3 vyskočíš, ok?" začal odpočítávat "1-2-3" sebrala jsem veškerou svojí sílu a pokusila jsem se vyskočit co nejvýš, Denis ve stejný moment zabral, nejspíše víc než bylo potřeba, neboť jsem přes zeď přeletěla a skončila na něm. Otevřela jsem oči, které jsem při pádu měla pevné zavřené, a podívala se do jeho hlubokých oříškových. Byli jsme jen pár centimetrů od sebe a já si byla jistá co se stane dál. On se však pouze usmál a pomalým gestem mi naznačil, že mi pomůže vstát. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Stáli jsme uprostřed zahrady šedé jako samo město. Tamější atmosféra se velice špatně popisuje, byla osvobozující, zároveň však podivně temná.
"Rozhodně je to ilegální" zazubil se na mě.
"Takže jsem zločinec?"
"Když už né psychopat, tak alespoň něco,ne?"
Zahihňala jsem se. Co? Odkdy se hihňám?!
"Pojď" chytil mě za ruku a vedl bůhvíkam.
Za ruku mě chytneš, ale pusa ne-e?!
Dvakrát jsme zahli doleva, až jsme došli ke staré budově, která už měla ta nejlepší léta za sebou. Uvnitř se mi nabízel pohled na rozpadlý, ztrouchnivělý interiér.
"Víš, že mi zase připadáš jako vrah?"
"Třeba jsem"
"Na to seš až moc hezkej" vypadlo ze mě dříve než jsem začala přemýšlet.
"Na jak dlouho jsi ve městě?"
"Dva týdny"
Slabě pohnul koutky. "Máš plány na večer?"
Rodiče by byli rádi, kdybych konečně vypadla. A Denis vypadá sakra mile. A co si budu lhát, sakra sexy.
"Žádný nemám. Copak, chceš mě pozvat na rande?" ušklíbla jsem se.
Prohrábl své světle hnědé vlasy "Kamarádka pořádá takovou party, tak jsem si myslel, jestli bys nešla se mnou."
"Moc ráda"
"Mám tě vyzvednout nebo si dáme někde sraz?"
"Tam kde jsme se potkali." nepotřebovala jsem, aby máma měla řeči.
"Jasný, tak v 7?"
Podívala jsem se na hodiny. Šest.
"Dobře,ale už bych potřebovala domů. Mám se nějak spešl oblíknout?"
Sjel mě pohledem "ty moje rady nepotřebuješ. Ale v noci bude celkem zima, mysli na to."
"Jinak by jsi musel být gentleman a to se ti nechce, co?"
Zašklebil se a vydali jsme se zpět do centra.
