"Denis" zašeptala jsem do temné místnosti. To na co jsem si vzpomněla, to co se stalo mě zasáhlo tíhou, jakou jsem nebyla připravena nést. On..ne nemůžu nad tím takhle přemýšlet. Neumřel. Někdo ho našel a pomohl mu. Ale ta ulice byla temná a bylo pozdě...ne ne Denis je určitě v pohodě. Někdo mu pomohl
Opět mě přemohly vzlyky. Opřela jsem se čelem o zeď a nechala slzy pomalu stést po mé tváři dolů.
Opět se otevřely dveře a tentokrát vešel Sergej.
"Ty hovado!!"skočila jsem na něj. Odhodil mě jakobych byla kousek vaty. "Už vim,proč si tě Šafarostov nechával. Nejenom, že seš sexy kočička, ráda se i pereš" přejel mi rukou po hrudi
"Nešahej na mě" uhla jsem
Už nemám co ztratit.
"Nemůžu tě zmlátit, seš zboží, ale upozorňuju, že zná i způsoby, který tě donutí trpět, ale nijak tuhle schránku nepoškodí"
Zboží? Doprdele. Doprdele. Doprdele. Obchod s masem. Lidskym. Kurva ne. Tohle není možný. Musí to být sen, noční můra.
Musela jsem se přemáhat, abych se zase nerozbrečela.
"Tak budeš ticho? Hodná" přistoupil ke mně a opět mi zavázal ruce, následně i oči.
"Teď jdeš se mnou" snažila jsem se odporovat, ale se zavázanýma očima a rukama to nebylo tak lehké. Hlavně protože pokud jsem někde až příliš dlouho stála, čekala mě facka. Šli jsme asi 5 minut cestou mě několik lidí pláclo po zadku či zatahalo za vlasy. Slzy jsem měla na krajíčku. Když mi sundal šátek, byli jsme v malé místnosti s mřížema na oknech. Kromě postele, skříně s zrcadla tu nic nebylo. Ozval se zvuk zamykaných dveří a já opět zůstala sama. Podívala jsem se na svůj odraz. Vlasy jsem měla smáčené krví jak svou tak i Denisovou, stejně jako tričko. Obličej téměř bez barvy s obřími kruhami pod očima se na mě smutně podíval. Netušila jsem co teď budu dělat. Posadila jsem se na postel a brečela.
Byly to 4 dny, 6 dní od mého únosu. Většinu jsem ztrávila pláčem. Jídla, které mi strkali dvířkami ve dveřích jsem se ani nedotkla, měla jsem blízko k celkovému zhroucení. Pomalu jsem i přestávala věřit v dobrý konec. Bála jsem se až se Sergej vrátí. Pokud mě prodá, tak už se nikdy nedostanu domů ani ke klukům.
Byla noc a já se neklidně převalovala pod slabou dekou.
*Ťuk* narovnala jsem se v posteli. Zdálo se mi to? Nebo někdo něco hodil na okno?!"
*Ťuk* pomalu jsem se zvedla a vyhlédla přes mříže ven. Byla jsem zhruba ve 2.patře a jediné co jsem viděla byly keře. Teď se však v jednom z keřů objevilo slabé světlo. Zablikalo a hned zase zmizelo. Prudce mi stoupl adrenalin i naděje. Rozeběhla jsem se k vypínači a blikla jsem stejně jako keř předtím. Nevěděla jsem co se děje, ale dodalo mi to trochu vůle žít. Někdo mě našel, někdo mě zachrání. Zajímalo by mě kdo. Policie to nebude, že by někdo z kluků?
Cítila jsem se milionkrát lépe a tolik jsem se dalšího dne nebála.
Od té dodávky naděje uběhly 2 dny a já se stále nevzdávala.
"Dobrá zpráva, mám kupce" tentokrát mi jídlo nesl samotný Sergej "Pak ti sem pošlu jednu z holek, aby tě trochu upravila" narážel tím pravděpodobně na můj ubrečený zevnějšek.
Po chvíli doopravdy přišla vysoká bruneta a začala mi pomáhat s líčením.
"Mám tě pozdravovat od Denise" procedila mezi zuby
Panebože, to je médium? Nebo Denis...
"Je v pořádku?" vypískla jsem
"Ne tak nahlas. Dneska večer proběhne předávka. Jediná šance jak tě odtud dostat je na cestě. Buď připravená utíkat."
Nechápala jsem nic. Kdy se můj život změnil v akční film? Chtějí mě prodat, můj pravděpodobně mrtvý přítel byl v gangu a teď mě budou zachraňovat. Pane bože. Opět jsem se málem rozbrečela. Dívka mi pomohla obléknout se do jednoduchých světlých šatů a vlasy mi sčesala do volného copu. Potichu jsem jí poděkovala a po chvíli jsem byla zase sama. Ze všech sexy Ukrajinců já musím narazit na toho bad boye.
Jak se blížil večer já byla víc a víc nervózní. Zvláště, když se otevřely dveře a tam stál Sergej. Už se ani neobtěžoval se zavazováním mých očí, prostě mě dotáhl do auta, kde na mě čekalo místo vedle jedné z jeho ozbrojených goril. Sám se posadil vedle řidiče. Vyjeli jsme a já opět začala propadat panice. Spíš než takový zbytek života,raději žádný. "Posledních tvých volných 10 minut" zapálil si jointa. Ta myšlenka mě málem stála veškeré mé sebeovládání. Mohlo být okolo 22.hodiny a silnice byla nezvykle prázdná. Dloubou dobu jsme jeli sami podél lesa, když tu z nějvyjelo auto a v plné rychlosti narazilo na místo řidiče. S celým autem to otřáslo, náraz byl dokonce tak silný, že řidič prorazil přední sklo hlavou. Gorila vedle mě po mě šáhla, ale jà byla rychlejší a vyskočila jsem dveřmi, které náraz pootevřel. Z druhého auta se na mě díval Kiryl. Z rozraženého čela mu stékala krev a bylo vidět,že to otřáslo i ním. Otevřely se dveře a já do nich okamžitě skočila. Cítila jsem jsk za mnou letí kulky, ale nijak jsem to neřešila. Někdo mě pevně objímal. Zabořila jsem se do jeho hrudi, když jsem uviděla to tetování. Rozbrečela jsem se "Denisi" objala jsem ho a on mě začal líbat na čelo. "Hrozně moc se ti omlouvám. Nikdy už nedovolím, aby ti nikdo ublížil. Už nikdy mi tě nevezmou"
Nebyla jsem k utišení. Opatrně jsem vyhrnula jeho tričko a naskytl se mi pohled na ošklivě vypadající zašitou ránu. Přejela jsem po ní rukou "Ty žiješ. Já se tak hrozně bála..." zlomil se mi hlas
"Nikdy bych tě neopustil" pevně si mě přitáhl na hruď.
"Pořád nechápu co se stalo"
"Víš...od doby co jsem tě potkal jsem se s tím snažil skoncovat. Spolupracoval jsem i s FBI, ale oni byli všude. Nechtěl jsem aby se tohle stalo, ale teď už ti neublíží"
"Dokud budu s tebou, tak jsem v bezpečí" začala jsem ho líbat. Vzpomněla jsem si na krev na Kirově obličeji. Opustila jsem Denise a chvíli přelezla dopředu
"Objala bych tě, ale víc nehod bych za dnešek už nepřežila" začala jsem mu opatrně ošetřovat ránu
"Jsi nějaká až moc v pohodě, vzhledem k tomu všemu" podotkl a vděčně se usmál
Kdyby jsi mě viděl minulý týden a viděl jak moc v prdeli jsem byla, pochopil by jsi, že teď už vím, že mě Denis ochrání. Všechno bude zase v pohodě.
"Kam jedeme?"
"Zbytek kapely, policie a tak čekaj na stanici v Londýně. Všichni se tě nemůžou dočkat."
"A ty hovada?"
"O ty se neboj. Je tam nasazených spoustu speciálních agentů a to auto, co jsem tak krásně naboural už je taky zadržený."
"A jak to...uhm jak to Denis přežil? Bylo tsm hrozně krve..." opět se mi před očima zopakoval ten výjev
"Našel ho nějaký kolemjdoucí, ale on hned druhý den podepsal papíry a začal tě hledat. Nikdy jsem ho neviděl pro nic tak zapálenýho. Chápu, že pro tebe je to hroznej zážitek, ale on se pro tebe fakt snažil změnit."
Já vím. Jenom je toho hodně. Pořád ho miluju a to, že je tu pro mě mi skorát pomáhá.
"Já vím. Pořád ho miluju. Víš, já asi jen tak nepřestanu"
Kir se na mě usmál "Neber si to špatně, já tě fakt chtěl najít, ale on prostě každý 2 minuty na všechny řval jak jsme neschopný. Prosím, neopouštej ho, jinak to s nim už fakt nebude k vydržení.
Následující týden jsem strávila napůl na policii a napůl v posteli. Nikdy bych nevěřila, že tak hrůzný zážitek, tak rychle překonám, ale Denis mi v tom hodně pomohl. Pokoušel se mě donutit jíst a každý večer jsem usínala v jeho objetí. Opět jsem získávala pocit bezpečí. Souhlasila jsem s účastí na tour, kterou kvůli mému únosu odložili. Všechno zase bylo jako dřív.
"Miluji tě" zakousl se mi Denis do ušního lalůčku. Bála jsem se, že už to nikdy neuslyším
"Já tebe taky."
"Vím,že se neznáme dlouho. Sotva půl roku. A nechci nic uspěchat."
"Chci s tebou být do konce života" líbala jsem ho na krku a pomalu jsem sjížděla níž a níž.
Posadil se a převrátil mě na záda
"Já tu s tebou do konce života budu. Už se mě nezbavíš" začal mě líbat.
Kromě tour se blížila i Samova svatba. Účastnila jsem se veškerých zkoušek a nevěstě jsem radila i v tom, jaký dort vybrat. Pro svatbu vybrali malou loučku, kde se sejde jen pár nejbližších přátel a rodina. Chrisy neměla klasické šaty, končili kousek nad kotníky a měly větší sukni. Když jsem jí v nich uviděla připravenou říct ANO, neměla jsem co říct.
"Líbí se ti?" zatočila se na místě.
"Jsi nádherná! Jenom doufám, že Sam nebude výběrem Denise litovat, dneska ráno jsem mu musela pomáhat i zavázat si kravatu." zasmály jsme se
"Je skoro čas, jsi připravená" usmála se na mě
Stála jsem naproti Denisovi a čekala až obřad začne. Celou dobu se na mě usmíval a já se v myšlenkách vracela k předešlé noci.
Tak hrozně mkc ho miluju.
Ozvala se hudba a já se podívala na nervózně přešlapujícího Sama. Povzbudivě jsem se usmála a on můj úsměv opětoval. Oba jsme se otočili proti lavičkám s rodinami a přáteli Cameron, James a Ben stáli vedle Denise a jejich přítelkyně vedle mě jakožto družičky. Chrisy se objevila na začátku uličky a já uviděla, jak Samovy vtrhly slzy do očí.
Byl to krásný obřad, který byl samozřejmě zakončován hodem květiny do davu. Nevěsta se otočila zády a připravila se k hodu. Všechny jsme byly připravené k chytání, ale ona se zarazila, došla ke mně a kytku mi podala. Připadala jsem si jak na nějakém facebookovém dojemném videu, když si přede mnou Denis kleknul.
"Vím, že jsi pravděpodobně párkrát litovala, že jsi mě vůbec potkala, ale já bez tebe už nedokážu žít. Prosím, učinila bys mě tím nejšťastnějším mužem a vzala si mě?"
Bez rozmýšlení jsem vyhrkla "Ano! Hlupáčku, to víš, že ano!" a vrhla jsem se mu do náruče až jsem ho povalila. Lidi okolo nás začali tleskat a smát se
"Předháníte se, kdo požádá o ruku romantičtej" Zasmála jsem se mu do ucha
"I kdyby, vyhrál jsem" dlouze mě políbil
