Od zasnoubení uběhlo pár dní a stejný počet koncertů. Chápala jsem, proč mají kluci tenhle způsob života rádi, každý den jiné město a jiní lidé, ale upřímně mě unavovalo, jak se každý den vyvíjel stejně. Párkrát jsem se přistihla jak během koncertu usínám.
Jako v ten moment. Rychle jsem si promnula oči a podívala se nad sebe. Cameron si mě s pobaveným pohledem fotil. "Víš, že to já my tu dřeme?"
Nasadila jsem uražený pohled "A právě proto tu spím za vás. Abyste mohli dřít"
Pomalu jsem se zvedla s tím, že si protáhnu nohy. Prošla jsem backstage až k šatnám. Nejdříve jsem chtěla zahnout za Denisem, ale uslyšela jsem rozrušené hlasy vycházející ze Samovy šatny. Přes pootevřené dveře byly slyšet pouze útržky
"Jsi si jistá?" Sam zněl,že bude brečet
"Stoprocentně, už je to..." konci věty jsem nerozuměla, ale Christy zněla šťastně. Dalším zvukem byly jenom zvlyky. Potichu jsem se otočila a zamířila zpět k pódiu. Co se stalo? Omggg řekněte mi někdo co se stalo. Je to kvůli tý svatbě? Neco co...?!
"Příští víkend je volný,že jo?" obrátila jsem se na Denise v posteli. Bylo po koncertě a my večer trávili jsko vždy.
"Co by jsi chtěla podniknout?" usmál se na mě
"Cokoliv. Co budou dělat ostatní?"
"Sam s Christine jedou do Disneylandu, Ben, James a Cam za přítelkyněma."
"Mohli bychom strávit den jenom my dva. Vyjít si"
"Ty by sis chtěla vyjít se zpěvákem populární kapely Asking Alexandria?" políbil mě
"No nevím, nevím. On je takový divný. A ta patka" prohrábla jsem se mu vlasy
"Oba víme, že po ničem jiném netoužíš" ušklíbl se na mě
"Něco by tu bylo" pokusila jsem se o svůdný pohled
"Trávit s tebou tolikhle času v posteli je nezvladatelný. Vždyť já nejsem mašina" zasmál se a vrhl se na mě.
Ráno jsme se všichni rozloučili u hotelu kdesi v Kalifornii a každý se vydal svojí cestou.
"Kam mě vezmeš?"
Objal mě kolem pasu "L.A.?"
"Ty máš auto?"
"Pff já mám všechno" zasmál se a ukázal na černé auto opodál. Podržel mi dveře, a když nastartoval, oznavala se jedna píseň z The Black.
"Ty egoisto!" přepla jsem rádio.
"Víš jak, jsem tak skvělý, že se musím sám sebou neustále obklopovat."
"Ne jsi egoista. A pokud si myslíš, že ne, tak tě upozorňuju, že jo" zasmála jsem se. Jednou rukou chytil mou. Byla před námi hodina cesty.
"Mám hlad" byla má první věta, když jsme vystoupili z auta ve slunečném L.A.
"S tím jsem počítal, už máme rezervaci" chytil mě za ruku a já se k němu přivinula. Po chvíli jsme došli k luxusně vypadající restauraci.
"Až po vás madam" podržel mi dveře a naznačil poklonu. Já na oplátku jemně klesla v kolenou na znak pukrle. Vnitřek tvořilo asi 15 stolů s bílými ubrusy, se svící na každém z nich. Hned k nám zamířila usměvavá servírka. Denis se chopil objednávání a já ho s úsměvem pozorovala.
"Jak jsi věděl co si dám?" zeptala jsem se, když servírka odešla
"Znám tě zlato, smiř se s tím"
"Já bych ti objednala boršč, pirožky a vodku na zapití"
"Jsi hrozná, ale stejně tě miluju" políbil mě přes stůl. Ozval se telefón. "Promiň" omluvně se na mě usmál a sáhl pro něj do kapsy. Na displej vrhl vyděšený výraz a hovor okamžitě vzal.
"Šafarostov-cože-jsou v pořádku-to snad ne- kam- okamžitě tam budem"
Zavěsil, vytáhnul peníze, nechal je na stole, popadl mě za ruku a poloběhem vytáhl na ulici.
"Co se stalo?" naháněl mi strach
"Sam a Christine měli nehodu. Prý je Sam vcelku v pohodě, ale u Chrisy se vyskytla komplikace"
Nevěřícně jsem se zastavila. Vzápětí mi došla vážnost a rozeběhla jsem se za Denisem.
V nemocnici nám nic nechtěli říct, takže jsme tam s kluky jenom seděli a čekali. To, že jsme nemohli nic udělat, byl hrozný pocit.
Denis mě přikryl svou bundou.
Podívala jsem se mu do očí "oba budou v pohodě" pokusila jsem se ho uklidnit.
Usmál se na mě,ale jeho oči zůstávaly smutné.
Najednou se otevřely dveře a vyšel Sam. Až na sešitou ránu na obličeji a otřesený výraz vypadal v pořádku.
"Same" vyskočila jsem a objala jsem ho, možná až příliš pevně, protože trochu ucouvl.
"Promiň, promiň" cítila jsem se hrozně
"V pohodě, děkuju moc" objal mě a zabořil obličej do mého ramene.
"Kde je Chrisy?" zeptala jsem se opatrně
"Je v pořádku, doktoři si ji tu chvíli chtěli nechat, ale vypadá to že je všechno v naprostém pořádku" slovo 'všechno' až podivně zdůraznil.
"Kámo" postupně ho objali i ostatní.
"Můžu za ní?" zeptala jsem se a hlavou kývla k oddělení.
"Jdi, potřebuje společnost. Pokoj 367" usmál se.
Její pokoj vypadal jako typický nemocniční pokoj, bledá ležela v posteli a dívala se z okna. Zaklepala jsem na dveře. Trhla hlavou, ale když mě uviděla, tak se usmála a pokusila posadit se.
Přiskočila jsem k ní a opatrně jí objala "Hrozně jsem se o vás bála"
"Jeli jsme po dálnici a najednou se bůhvíodkud vynořilo druhé auto. Sam nemohl nic dělat, bylo to hrozný." zlomil se jí hlas
"Ale jsi v pořádku" povzbudivě jsem se usmála
"Musím ti něco říct." usmála se "Pro mě je hlavní, že v pořádku nejsem jenom já." Pomalu se podívala na své břicho. Do kurev.
"Ty mi chceš říct, že..." vypískla jsem radostí
"Přesně to ti chci říct. Proto si mě tu chtěli nechat. Aby zjistili, jestli jsme v pohodě oba" hrdě si přejela v okolí pupíku
"Neber si to špatně, jsem nadšená za vás oba, ale jsi hodně mladá, tak chápeš..."
"Sama miluju a vím, že bude skvělej otec. Jestli mi je 20 nebo 30, budu dost cool máma"
Objala jsem jí "Svatba, dítě...holka ty jedeš"
"K tý svatbě, chtěla jsem se na něco zeptat. Půjdeš mi za družičku?"
Známe se hodně krátce. Já musím být sakra boží. Nebo nemá jiný kamarádky. Ne ty určitě má, takže jsem boží.
"Hrozně ráda!"
Část tour byla z pochopitelných důvodů odložena. Během těch pár dní jsem pomáhala s plánováním budoucí svatby a vtipkováním s Jamesem o Samově otcovství.
"Myslíš, že bude takový prcek jako je Sam?"
"No zezačátku určitě, ale tak do 3, pak ho přeroste" zasmál se a já se s Christine přidala.
"Hahaha, jsem rád,že vám ke smíchu stačí tak málo" seděl Sam naproti nám, ale chvílema se smál taky.
"Kdy přijedou Ben a James?" pár dní od nehody se oba vrátili domů. Přeci jen oni se se svými přítelkyněmi příliš často neviděli. Camernova přítelkyně pracovala v nemocnici, proto zůstal s námi. Věděl, že by stejně neměla moc času.
"Už máte termín?"
"Jestli myslíš svatbu, tak bychom chtěli co nejdřív. Zatím to vidím na září nebo říjen" odvětil Sam
"Můj drahý si totiž myslí, že naplánovat svatbu je jenom tak" zvedla Christine hlavu od psaní pozvánek.
"Kupte jídlo, rozešlete sms a je to" ozval se Denis zpoza kupy obálek, které lepil
"Á pán je romantik. Připomeňte mi prosím ať si tohohle neberu"
"Oooo, Denis má smůlu" zasmál se Sam.
"Ale no tak, oba víme, že netoužíš po ničem jinym, než být moje napořád." zamrkal na mě
"Kdyby jsi byl nějakej duchovní, tak bych se bála, že mě obřadně zabiješ abys propojil naše duše"
"Tak Ukrajinci jsou divní, na to ni nemusí bejt duchovní" sloubl ho Cameron do žeber
"Kdyby našli Cama rozřezanénk na kousky, tak já má alibi, ok?"
Podívala jsem se okolo sebe. Miluju ty lidi
