,,Melisso!" zavolala na mně kamarádka Jenny.
,,Už mám plán," rozhodí rukama.
(Já a Jenny spřádáme plán jak si na chvíli odpočinout od rodičů a žít si jak by jsme chtěli my)
,,Tak povídej," kouknu na ni.
,,Dobře, dobře, tak bude to vypadat asi takhle," vytáhne svůj bloček a otevře ho.
,,Dnes si zabalíme to nejnutnější do batohu, připravíme nějaké jídlo a zítra vyrazíme," odmlčí se a otočí bloček.
,,Sejdeme se v parku přesně v 9 ráno jo?" pozvedne obočí, jestli poslouchám.
,,A kde budeme přespávat?" optám se.
,,Na to jsem taky myslela! A byla jsem se porozhlédnout tady po okolí, a našla jsem starší dřevěnou boudu na stromě. Ujistila jsem se že v ní nikdo není a taky jsem tam našla noviny z roku 1993," zasměje se a nahodí svůj egoistickej výraz.
,,Tak jo, půjdu domu si zabalit," pomalu se oblékám.
Když jsem šla domů, přemýšlela jsem o tom nápadu. Byl dobrý, ale co mi máma řekne až se vrátím domů?
Asi nebude moc nadšená.
Přicházím k našemu domku. Odemknu dveře a vkročím do šedivého pokoje. Jak to tu nesnáším. Když mi umřel táta, zhroutil se mi celej svět. Od té doby je tu jen strach, nenávist a smutek. Máma ale neměla sílu se odstěhovat, tak jsme tady zůstaly.
Pozdravím mamku, která je v kuchyni a jdu do svého pokoje.
Jenny říkala, zabalit jen to nejnutnější, ale já si beru celou cestovku. Nahazím do ní pár triček, kalhoty a samozřejmě deku a mini polštář. Ze skříně si vyndám nějaké peníze a půjdu si koupit nějaké jídlo, abych nemusela brát jídlo z lednice.
Mamce by bylo divný, že tam něco zmizelo.
Sejdu dolů po schodech a mamce řeknu že jdu na chvíli ven.
Když docházím k supermarketu, pozastavím se. Zdálo se mi to, nebo na mně někdo mával? Rozhlédnu se ale nikoho nevidím. A tak vejdu do obchodu. Nejdřív vyrazím k pečivu vezmu si 10 rohlíku, tři croisanty a čtyři bagety. Pak jdu k sušenkám a vezmu si cca 10 banánových corny, mají je ve slevě, tak co už. Dojdu si vzít samozřejmě něco sladkého i slaného. Sýr a salám, taky potřeba. Samozřejmě ještě vodu a Colu. Jdu směrem k pokladně. Zaplatím a odejdu.
Když docházím k domku, říkám si, že máma nesmí vidět, že jsem si koupila jídlo. Pomalu odemykám a zjistím že máma stejně není doma.
Pokračování příště
ČTEŠ
Jako ve snu
FantastikKaždý by někdy chtěl žít ve snu, kde vám svět přijde hezčí a lepší. Ale to tak úplně nejde. Co když se ale zrovna vám, povede žít ve snu. Spíte? Anebo je vše pravda? Ze začátku obyčejný příběh, který se obrátí naruby a bude z něj fantasy.
