Vzbudila jsem se. Byla jsem na lůžku, v nemocnici na kapačkách. Znovu. Uviděla jsem mámu, jak sedí u mé postele. Hned jsem na ni začala mluvit.
,,Jak to dopadlo? Co se stalo s Petrem? A co Jenny? Vyhráli jsme nebo ne?"
Ale máma mně umlčela. A oznámila mi šokující zprávu.
,,Zlato byla si dva roky v kómatu. Pamatuješ? Přeci tě srazilo auto," sklopila oči.
Nevěřila jsem ji. Vždyť všechno bylo tak živé. Tak opravdické.
,,Ne to si nepamatuji," vykoktám.
,,Doktor říkal, že si možná nebudeš nic pamatovat," pokývala hlavou.
,,A takže nic z toho, co se událo se vlastně nestalo?" nevěřícně jsem na ni koukala.
,,Ne zlato, to se ti asi jenom zdálo, nic se nestalo," pohladila mne po tvaři.
,,A můžu jít z nemocnice domů?"
,,Doktor tě přijde zkontrolovat a pak můžeme. Sbalím ti věci a půjdeme."
Po kontrole doktora mne propustili.
Vyšli jsme z nemocnice a blížily se k maminčinu autu. Otevírala jsem dveře, ale v tom mne přepadla vzpomínka.
Vzpomínka na to, jak utíkám přes přechod a srazí mně auto. A dopadnu na zem. Pak ta vzpomínka skončila a mně přeběhl mráz po zádech. Otřepala jsem se a nastoupila do auta. Potřebovala jsem si to v hlavě srovnat a tak jsem celou dobu co jsme jeli v autě nemluvila. Když jsem dojeli domů vystoupila jsem z auta. A koukala na náš dům. Nepoznávala jsem ho ale přišel mi hezký a starý. Vešla jsem dovnitř a hodila věci na zem. Máma šla ihned za mnou a vedla mne do pokoje. Pak mi řekla že až si to v hlavě trošku urovnám mám přijít dolů na moje oblíbené topinky s máslem. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Už nikdy neuvidím Petra a Blueboye. Už nikdy se nedozvím jak válka dopadla a kdo všechno přežil. Bude se mi stýskat, když vím že jsem toho hodně ztratila. Ale to byl asi jen výplod mé fantazie. Šla jsem dolů ke stolu a dala si ty topinky s máslem. Najednou mi nepřišlo, že by mi chutnali ale dojedla jsem je. A pak jsem si šla lehnout. V noci se mi zdál sen.
Byl tam Petr a říkal že se uvidíme až umřu, začal pomalu odcházet a já běžela za ním křičela na něj ať mi řekne víc ale on mi jen zamával a zmizel. Objevil se tam Blueboy s Jenny a malý dráček. Mávali mi ale pak zmizeli a já se probudila s potem na čele. V tu chvíli tam přišla mamka a říkala že jsem řvala ze spaní. Uklidnila mně a šla spát.
ČTEŠ
Jako ve snu
FantasiKaždý by někdy chtěl žít ve snu, kde vám svět přijde hezčí a lepší. Ale to tak úplně nejde. Co když se ale zrovna vám, povede žít ve snu. Spíte? Anebo je vše pravda? Ze začátku obyčejný příběh, který se obrátí naruby a bude z něj fantasy.
