Jako ve snu

Boj

Ihned ráno jsme byli povoláni do té velké budovy.
Stál tam Tomáš a mluvil do mikrofonu. Prý se sem blíží už armáda té vesnice takže boj začne předčasně. Nesmíme zmeškat ani chvilku, takže jsme dostali mapu s plánem a ihned šli domů se připravit. Víly a elfové přijedou za chviličku. Hhned jsem běžela domů. Vzala jsem na sebe černé leginy, bílé tílko a ultralehké brnění. Běžela jsem ihned za Blueboyem. Mněl už na sobě taky brnění. Naposledy jsem políbila malého dráčka. ,,Snad se o tebe dobře postarají," zašeptala jsem.
 
Plán byl takový ,,Všichni budou schovaný ve sklepě, odkud vede úniková cesta, až dáme povel píšťalkou, kterou slyšíme jenom my, vyrazíme a boj musí začít," dočetla jsem.
Pak už tam byly jen vyznačené trasy, kudy, kdo poletí. S Bluboyem  jsme se schovali do sklepa. Malého dráčka jsem nechala nahoře v kolíbce. Teď už jsme jen čekali na povel. Ve sklepě bylo malé okénko. V tu chvíli jsem v tom okénku uviděla něčí nohy. Dech se mi zatajil. Doufala jsem, že to nejsou bojovníci z té vesnice. V jednu chvíli jsem snad ani nedýchala. Pak se to sehnulo a kouklo do okénka. V tu chvíli jsem myslela že to bude moje smrt a zavřela jsem oči. Nic se nedělo. Po chvilce jsem je znovu otevřela. Naštěstí to byl jenom elf s vílou. Jako mávnutím kouzelného proutku, byly u nás ve sklepě.
Už, už jsem se chtěla začít vyptávat ale oni mně přerušily. ,,My jsme vám přišli pomoct, každý dračí bojovník má jednu vílu a jednoho elfa. Už se sem blíží vojsko, viděli jsme je, je jich opravdu hodně. Ale máme šanci že to dáme," dořekl Elf.
,,A proč vlastně jdou proti nám?" optala jsem se.
,,Váš vůdce Tomáš a jejich vůdce Filip, jsou pokrevní bratři, jenže někdo musí byt ten zlejší. Když se pohádali,  nešlo to už vyřešit v klidu a tak Filip začal zbrojit."
V tu chvíli jsme uslyšeli písknutí. Jako ve mžiku jsem seděla na Blueboyovi a už sem letěla. Najednou Blueboy sebou trhl a unikl tak ohni jinému drakovi. Už jsem se začala soustředit a vytáhla luk a šíp. Sestřelila jsem jednoho jezdce. Viděla jsem už jen jak padá na zem. V tu chvíli se za námi objevil drak, a chystal se na nás chrlit oheň. Rychle jsme letěli, ve víru větru se vyhýbali co nejrychleji. Pak jsem ale udělala něco, co bych od sebe nikdy nečekala. Sáhla jsem po luku a šípů. Stoupla jsem si na Blueboye, vítr mi cuchal vlasy. ,,Zpomal!" přikázala jsem.
Poslechl.
Dohonil nás jejich drak.
Odrazila jsem se od Blueboye a vyskočila. Ve víru větru jsem se otočila a vystřelila šíp. Jeho jezdec se skácel z draka a já dopadla do sedla jeho draka. Měla jsem ho zabít ale to jsem neudělala. Zakřičela jsem na Blueboye a ten byl v mžiku u mně. Přeskočila jsem na něj a draka přivázala k Blueboyovi. V mžiku jsme byly na zemi a zavírali draka do klece. Ale najednou mi něco ze zadu spálilo ruku. Rychle sem se otočila ale to už na mně letěl další oheň. Sáhla jsem po kovovém štítu a schovala jsem se za něj. Oheň mezitím pálil štíť. Snažila jsem se nasednout na draka a vystřelit po tom jezdci. Blueboy vzlétl. Nepovedlo se a jeho jezdec vystřelil šíp, který mi projel rukou. Zasténala jsem a sklouzla z draka. Letěla jsem dolů vzduchem a z hrdla se mi draly výkřiky. Ale nešlo to. Nemohla jsem už ani křičet, jaká ostrá bolest to byla. Věděla jsem že sw řítím vstříc smrti. Dole mně už žádná síť nezachrání. V tu chvíli mně zezadu něco popadlo a obvazovalo mi to ruku. Na chvíli jsem otevřela oči, byl to Petr. Díky bohu za něj.
Avšak vyhodil mně znovu do vzduchu a já přistála na Blueboyovi. V okamžiku jsem zase bojovala ale na chvíli jsem se koukla dolů. Všude jsem viděla ležet bezvládná těla. Proboha, zdálo se mi že tam leží Jenny.
,,Ach ne proboha," zasténala jsem.
Ale ta chyba, že jsem myslela na nj, mně stála hodně. Srazil mně jiný drak a já padala dolů. Znovu, vstříc už jisté smrti.
Petr na mně řval a letěl co nejrychleji ke mně. Oba jsme věděli že to už nemůže stihnout. Že to nemůže být pravda, že se to nemůže stát.
,,Zachránim tě, zlato moje," zařval.
Letěl za mnou ale já padala velkou rychlostí dolů větrem. Říkala jsem si, že budu jako ta těla co tam leží. Nahoře se smáli, jezdcí zlí. Petr pořád křičel jak mně miluje, jak mně zachrání.
Ale v tu chvíli mi projela tělem obrovská bolest a vyděla jsem už jen Petra jak brečí, Jenny co se řítí dolů za mnou.
Pak jsem zavřela oči.
Tento báječní svět už pro mně neexistoval.
Byla jsem mrtvá. Už nikdy neuvidím svého Petra, moji kamarádku Jenny ani Blueboye a malého dráčka. Tohle už pro mně neexistuje.

Pokračování příště