Když jsem včera přišla domů, nikdo doma nebyl. To bylo dobře, schovala jsem cestovku a jídlo do skříně. Na chvíli jsem si šla lehnout. Ale z chvíle se staly hodiny. Když jsem probudila bylo už půl 11. Ze zdola byla slyšet televize, což znamená že máma už je doma. Bylo mi divné, že mně ani nepřišla vzbudit na večeři třeba. Vstala jsem a šla do koupelny, převlékla jsem se do pyžama a šla si lehnout. Vzala jsem mobil ze stolečku a do sluchátek si pustila uklidňující hudbu. Brzo jsem usnula. V 7 mi začal zvonit budík. Se skoro zalepenýma očima, jsem šla do koupelny. Oblékla jsem se, sešla do kuchyně na snídani. Máma zrovna dělala vynikající topinky s máslem. Mňamka. Než sem odešla, tak jsem se stihla ještě osprchovat. Přece jen se asi nebudu dlouho koupat.
Když jsem byla hotová, vyndala jsem cestovku ze skříně. Mamka byla naštěstív obýváku, takže mně neviděla.
Došla jsem do parku, kde na mne už čekala Jenny. Měla batoh a zírala na mně jako bych s sebou nesla slona. Hned se mně začala vyptávat co v tom mám. Jen jsem odpověděla že to nejdůležitější přeci. Když jsme vyrazily měla jsem divný pocit. Asi tím že poprvé odcházím z domova. No spíš utíkám z domova. Jenny mně vedla k té ,,stromoboudě". Byla docela pěkně udělaná, pomyslela jsem si.
,,Určitě se tam zabydlíš až to uvidíš zevnitř, trochu jsem to tam poupravila," řekla Jenn
Vylezla jsem nahoru po žebříku a uviděla jsem to.
Byly tam dvě matrace, malý vařič a dokonce měla zavírací okna a dveře.
,,Tak co? Líbí? Nějaké věci jsem sebrala u nás ve sklepě a snažila se to tu upravit," usmála se.
Když si to tu vyzdobíme určitě se nám tu bude přespávat lépe. Hodila jsem tašku na zem a ulehla na matraci, chvíli sem tam jen tak ležela, pak jsem se posadila a začala vybalovat deku a malý polštář.
,, Co budeme celé ty dny dělat?" optala jsem se Jenn.
A ona mu odpověděla ,, můžeme si dělat co chceme. Tady to je teď naše. A vysníme si to jak budeme chtít."
,,Tak dobře, budeme snít a pak si to všechno zapisovat."
,,Třeba," odvětila Jenny.
Začali jsme si povídat a nějak jsme navázali na téma dračí doupě a na draky a jak by jsme na nich mohly létat mezi mraky a koukat se na lidi z výšky. Všechno mi to připadalo tak krásné. Kéž by to byla pravda. Všude by se proháněli draci, mohli by jsme s nimi vyletět až za duhou.
Co když se stane opak pravdou?
Dozvíte se v další kapitole.
Líbí se vám tento příběh? A nebo víte něco co by se dalo zlepšit? Pište mi do komentářů? Budu ráda😊☺☺
ČTEŠ
Jako ve snu
FantastikKaždý by někdy chtěl žít ve snu, kde vám svět přijde hezčí a lepší. Ale to tak úplně nejde. Co když se ale zrovna vám, povede žít ve snu. Spíte? Anebo je vše pravda? Ze začátku obyčejný příběh, který se obrátí naruby a bude z něj fantasy.
