Jako ve snu

Druhý den

Když jsme se ráno probudily, byla nám zima. Ohřáli jsme si na vařiči vodu a udělaly čaj.
,,Co si asi musí moje mamka myslet, že nejsem doma?" pomyslela jsem si.
Už se mi po ní stýská. Jenny začala povídat o dracích ale já ji neposlouchala. Když jsme se nasnídaly, vydaly jsme se ven. Šli jsme se projít k obchodnímu domu a tam jsme spatřili mámu, rychle jsme se chtěla schovat za roh ale musela jsem přejít přechod. Rychle jsem se rozeběhla přes přechod ale v tu chvíli  jsem zaslechla jen svištění a pak tvrdý náraz jak jsem spadla na tvrdou zem. Křik lidí, hlavou mi projížděla bolest. Pak vše utichlo. Někde v dáli jsem cítila jak mne někdo nadzvedl a zřejmě naložil do sanitky. Víc už si nepamatuji. Probrala jsem se v nemocnici a ležela na lůžku. Od ruky mi vedla hadička. Mněla jsem ovázanou hlavu a když jsem se pohnula tak mi celým tělem projela ostrá bolest. Pokusila jsem se i přes tu bolest vztát a vykouknout z okna. Pomalu jsem se dobelhala k oknu a to co jsem spatřila mi připadalo nemožné. Venku bylo krásně a na nebi byla duha. Pak se stalo něco neuvěřitelného, ta duha se proměnila v barevné draky. Přesně tak jak jsem si to vysnila. Zkusila jsem se štípnout jestli nespím ale nic se nezměnilo. Ještě chvíli jsem zírala z okna ale bolest mi připomněla že bych si mněla jít lehnout. Zanedlouho přišla sestřička a dala mi nějaké prášky. Pomalu se mi zavíraly oči a bolest ustávala.

Probrala jsem se. Nevěděla jsem vůbec kolik je hodin ani kde to přesně jsem. Ani jak dlouho zde jsem. Pomalu se začali otevírat dveře a dovnitř vkročila sestřička. Odpojila mi hadičku z ruky a přisedla si ke mně.
,,Mell mněla si vážnou nehodu. Asi si toho moc nebudeš pamatovat, ale to nevadí. Časem si určitě rovzpomeneš, to se nemusíš bát. Připravím tě na odchod domů," usmála se na mně.
Sundala mi obvaz z hlavy a pomáhala zbalit věci.
,,Jestli chceš, můžeš počkat na svojí mamku venku na čerstvém vzduchu. Je tam přístřešek pod který si můžeš sednout," pokývala hlavou. Jen jsem se usmála a pokračovala v balení věcí. Rozhodla jsem se, že si teda půjdu sednout ven. Všechno mi přišlo tak neuvěřitelné. Položila jsem tašku na lavičku a dívala se na oblohu. Rozhodla jsem se že se půjdu podívat k té boudě na stromě. Tašku jsem nechala na lavičce. Než sem tam stačila dojít přistál přede mnou drak. Byl nádherný, modré oči jako moře, barevná kůže jako duha. Promluvil na mne, a mně asi spadla brada. Řekl mi že si mám na něj sednout, že mi něco ukáže. Nasedla jsem a vzlétli jsme. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Letěli jsme před řeky, hory a nížiny. Najednou jsem pod námi uviděla vesnici, velkou vesnici byly v ní lidé a draci. Byla neskutečně barevná. Přistáli jsme a jako první koho jsem potkala byla Jenny se svým ohnivým drakem. Padla jsem ji do náruče jakoby jsme se neviděly 100 let. Řekla mi ať jdu za ní, že má pro mně překvapení. Vedla mně ke krásnému modrému drakovy a pak mi řekla že ten je můj. Měla jsem velkou radost. Jenny mně pak zavedla do domku. Zřejmě patřil mně, protože na něm bylo moje jméno. Jenny mi dala do ruky klíče a usmála se. Vešla jsem dovnitř, bylo to tam nádherné.

Pokračování příště
Líbí se vám to? Jen pište do comm.