Ráno jsem se probudila na Petrově gauči. Byla jsem přikrytá dekou. Odhrnula jsem ji a vstala. Vešla jsem do kuchyně. Ležel tam nějaký papírek na kterém bylo napsáno ,,Až vstaneš, najez se a přijď rychle na bojiště♡".
Rychle jsem do sebe naházela pár toastů a šla se obléknout. Když jsem dorazila už tam na mně netrpělivě čekal Blueboy.
Vyrazily jsme do vzduchu a vyhýbali jsme se co nejrychleji a občas sestřelili pár terčů.
Měla jsem z toho dobrý pocit. Potom mi Petr oznámil že jsem dost pokročila a budu muset jít dál. Byla jsme smutná že odchazím od něj, ale šla jsem protože jsem si vzpomněla na včerejší slova. ,,Tuhle válku vyhrajeme."
Pozdravil mně starší a silný chlap. Představil se jako Daniel. Potřásla jsem mu rukou a šla. Mněla jsem se naučit létat mezi skalami ve skupinkách a střílet. Hrozně jsem se bála že sestřelím někoho ze skupinky. Ale na štěstí sem nikoho netrefila. Když jsme přistáli někdo mně zezadu objal. Myslela jsme si že je to Petr a chtěla mu dát pusu, jenže když jsem se otočila, stál tam Daniel. Vlepila jsem mu facku a řekla ať to už nikdy nezkouší že jsem štastně zadaná. A odešla jsem. Vše jsem řekla Petrovi. Byl rád že jsem se takhle zachovala ale zároveň byl naštvaný, jelikož Dan to zkouší na každou novou holku. Dnes jsem šla domů za Blueboyem. Obejmula sem ho jako bych ho dlouho neviděla. Nakrmila jsem dračí miminko a dala ho spát. Snad vydrží tu chvíli spát zatím co tu nebudu. Šla jsem se proletět s Blueboyem. Letěli jsme nad krásnou krajinou. Všude modré řeky, krásně zelené stromy s ovocnými plody. A v tu chvíli za krásně se táhnoucími hory jsem je uviděla. Tu vesnici, vyděla jsem jak se připravují na boj a mají meče a jejich draci mají ostny a chrlí oheň. Blueboy zpomalil. Všechno jsem si bedlivě prohlížela abyh to mohla všechno říct. Letěli jsme zpět. Ihned jsem běžela za vedoucím Tomášem a vše jsem mu pověděla.
,,No tak to musíme všechno vylepšit a hodně zrychlit. Necháme udělat brnění pro draky, lehké aby v něm mohly létat. Velice děkuji za tuto informaci, je cenná," dořekl a odešel.
Když jsem přišla domů, už tam na mně čekal Petr. Všechno jsem mu pověděla. Zděsil se.
,,Co jsi tam dělala, vždyť tě mohli zajmout a vyhrožovat nám, víš co všechno se ti mohlo stát?" nadával.
Popravdě to jsem si neuvědomila, ale nic z toho se nestalo.
Jsem tu, živá a zdravá.
Petr se potřeboval uklidnit, tak odešel. Nebránila jsem mu.
ČTEŠ
Jako ve snu
FantasiaKaždý by někdy chtěl žít ve snu, kde vám svět přijde hezčí a lepší. Ale to tak úplně nejde. Co když se ale zrovna vám, povede žít ve snu. Spíte? Anebo je vše pravda? Ze začátku obyčejný příběh, který se obrátí naruby a bude z něj fantasy.
