Za Hranicí Temna

What about blood?

Seděla jsem vedle postele a nervózně sledovala tu její odpornou porcelánovou kůži. Viděla jsem, že se jí hrudník zvedá v pravidelných intervalech, věděla jsem tak, že dýchá. Tepna na jejím krku pulsovala podle rytmu jejího srdce. Bilo klidně. Ale mohla by se už sakra probudit. Nervózně jsem žmoulala konečky mých kaštanových vlasů. Už to bude pár hodin.
Konečně. Pohly se jí oči. Pokrčila nos a zamračila se. Ztěžka nahlas vydechla a otevřela oči. Snažila se zvednout, ale nemohla se opřít o ruce. Měla je svázané nad hlavou, nemohla jimi hnout. ,,Co-Co to je?" její hlas zněl tak vyděšeně, pravděpodobně bych z toho měla i radost. Ale měl tak nechutně pisklavej tón, jako ostatně vždycky. Neodpověděla jsem. Mlčky jsem ji pozorovala a snažila jsem se užívat si tuhle chvíli. Upřímně to moc nešlo, byla jsem opravdu nervózní. Moje poprvé. ,,Hele, jestli je tohle ňákej vtip, Jess..." uchechtla se. Směje se mi? Ona se mi posmívá! Rozčílila jsem se. Zvedla jsem se a postavila jsem se čelem k ní. V ruce jsem svírala ostrý nůž zakoupený v blízkém armyshopu. ,,Co máš v plánu..? Sakra, Jess, pusť mě, nebavím se!" bla, bla, bla. Pořád kecala. Cožpak nemůže držet hubu? ,,Mlč!" vybouchla jsem. Vyděšeně zmlkla a zaťala zuby. ,,Jess.. jsme kamarádky..." zašeptala. ,,Mlč kurva!" praštila jsem ji do obličeje. Cítila jsem, jak jí křupl nos. Zarazila jsem se, a v duchu jsem se začala hádat sama se sebou, jestli tohle opravdu chci. Ještě pořád to můžu zastavit. Rozčílila jsem se sama na sebe. Přestat? Ani náhodou! Čupla jsem si k ní a položila hlavu na postel, vedle její hlavy. Špičkou nože jsem lehce přejížděla po jejím obličeji. Sledovala jsem jeho trajektorii.
Potom jsem jej stáhla k sobě, abych se na chvíli v klidu zadívala na jeho ostří. Pomáhalo mi to přemýšlet, co s ním v následujícím momentu udělám. Co to? Na noži se cosi lesklo. Zvedla jsem hlavu a zaostřila jsem. Slzy! Jsou to slzy. Nadšeně jsem se podívala na její obličej. Z očí jí tekly slzy. A z nosu? Z nosu krev. Opět jsem se postavila. Ostřím nože jsem jí pomalu rozřezala tričko, vykoukla na mě poměrně velká ňadra krásného tvaru. Ale co hlavně, ty klíční kosti. Zaryla jsem do levé strany špičku svého nože, a tlačila. Zkoušela jsem, kam nejdál se dostanu. Začala hlasitě vzlykat. Tlačila jsem dál. Špička nože mi sjela, a zabodla se jí nad žebro. Vyjekla, a začala křičet bolestí. Ječela, doslova ječela. Dostala další ránu. ,,Nedovolila jsem ti řvát, ty kurvo." usmála jsem se. Přiložila jsem špičku nože k jejímu ohryzku, a pomalu sjížděla dolů. Naskočila jí husí kůže. Dostala jsem se k pupíku. Podívala jsem se na její obličej, uslzenýma očima vystrašeně sledovala každý můj pohyb. Namířila jsem nůž na stehno, přivřela jsem oči a dívala se jí do těch jejích. Pořád měla tak stupidní výraz. Už se ale nesmála. Nesmála se mi. Vrazila jsem jí nůž do stehna, zarazil se o kost. Zase začala ječet a křičet. ,,PROOOČ, PROOOOČ..." brečela. Konečně změnila tón. Znělo to jako rajská hudba pro moje uši. Vytáhla jsem nůž z jejího stehna a vzala jsem do ruky další, tentokrát tupý nůž. Zařízla jsem se jí do stehna. Pořád brečela a křičela. Žádná změna. Začala jsem pižlat. A pižlala jsem tak dlouho, až jsem se skrz kůži dostala k masu, zajížděla jsem tupým ostřím do jejího masa, a snažila se dostat ke kosti. Byla jsem tak hluboko. Slastný to pocit. Krev vytýkala velkými proudy, ztratila jí už tolik. Každým jedním řezem jsem se mílovými kroky vzdalovala od lidskosti, hluboko v sobě jsem cítila, jak se prořezávám skrz poslední zbytky mého svědomí. Nůž se zarazil a nešlo řezat dál. Kost. Usmála jsem se.
Opět jsem si vzala ten ostrý, a nasměrovala jej nad břicho. Podívala jsem se na její bolestí skřivenou tvář, potřísněnou slzami a krví. Naposledy jsem se jí zadívala do jejích očí, a bodla jsem. Tak silně, jak jen mi to moje síla dovolila. Tímhle bodnutím jsem definitivně zabila toho člověka ve mně a vypustila jsem něco strašlivého. Zvíře, nestvůru. Zrůdu.
Začala hodně krvácet. Přestala křičet, jen tiše chroptěla a kuckala. Bodla jsem znovu. Znovu. A znovu. Přestal se jí zvedat hrudník. Podívala jsem se do jejích očí. Roztáhlé zorničky, dívaly se směrem nahoru. Dívaly se skrz všechno, co měly v cestě. Bez života.